Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jsem kutil aneb bílá tečka mého jinu

Jsem smířená se skutečností, že v naší domácnosti zastávám funkci tradičně ženskou (kuchařka, uklízečka, pokojská) a také občas funkci zařazovanou do skupiny mužských dovedností. Touto dovedností je kutilství. Nedávno jsem psala příspěvek o tom, jak to vypadá, když vařím. Dneska se s vámi podělím o další z mých domácích „zálib.“

jin jang

Každému se někdy něco v domácnosti pokazí, nebo nefunguje tak, jak má. V naší domácnosti v takovou chvíli nastupuje mé kutilské umění. Protože se dnes chci pochlubit, tak budu své dovednosti nazývat uměním. Pro upřesnění, nechci rozhodně ubírat mužskou sílu v našem vztahu svému příteli, aby jste to špatně nepochopili. Pro mě on je ten jang a vždycky jím bude. Má mužnost je omezena pouze na tu bílou tečku uprostřed mého jinu. A tou bílou tečkou jsou mé kutilské kousky.

Jak nám praskla postel

Samozřejmě, že i k nim přistupuji nejprve žensky. Příkladem harmonie mužské a ženské energie ve mně je řešení posledních trablů s postelí. Celý příběh začal před týdnem. Minulý týden mi v pět ráno praskla pod hlavou postel. Nepřestavujte si žádné divoké ranní hrátky, opravdu jsme oba tvrdě spali. Tedy po páté hodině už ne. První má rekace byla, že potřebuji zachránit. Nacpala jsem se na Michalovu polovinu postele a snažila se sama sebe hodinu přesvědčit, že máme místa dost a můžeme tak spát až do rána. Sebe jsem možná přesvědčila, ale Michal to po hodině vzdal a myslím, že ten den má vytvořený celoroční rekord v brzkém příchodu do práce. Já ještě další hodinu po jeho odchodu dospávala deficit.

Ihned po probuzení jsem volala jednomu z mých šikovných kamarádů, jestli zrovna nejede do práce, že by se podíval na naši postel. Nejel, ale dojel hned ten den po práci. – Tímto moc děkuji Václavovi za jeho obětavost. – Rozebral postel na menší části, než byla po noční příhodě. Ukázal mi náhradní díly, které musím pořídit a vyrobil provizorní opatření, abychom mohli spát na naší posteli do doby sehnání náhradních dílů.

Provizorní opatření fungovala a my měli na čem spát. Já zajela o víkendu do obchodu pro náhradní díly. Dnes se nebudu rozepisovat o tom, jak to my ženy nakupujeme v obchodech pro kutily, (stejně to funguje v obchodech s auty, elektronikou, počítači a jinými stroji, o tom článek určitě brzo taky napíšu, slibuju) ale po dlouhé diskuzi s panem prodejcem jsem vítězně dojela domů s dvěmi kusy kovových vysouvacích lišt, které v mužském světě mají určitě nějaký super odborný název, který mi zůstal utajen.

Taktika „žena v nesnázích“

Dovezla jsem lišty domů a položila je vedle postele. Zamyslela jsem se, co dál. Zkusila jsem použít ověřenou taktiku „žena v nesnázích“ a zavolala jsem znovu stejnému kamarádovi. Ten si však byl natolik jist pevností svého dočasného opatření, že už nepovažoval můj stav za akutní a návštěvu odložil na neurčito. Chápu. Šli jsme v poklidu spát. Další noc však už dočasné opatření nevydrželo.

Tedy noc naštěstí ano. Postel zapraskala a uvolnila se tentokrát až v sedm. Celkem nešťastně jsem ráno sundala povlečení a matrace a smutně koukla na kovové lišty ležící vedle postele. Zkusím to ještě jednou žensky. Během dne jsem znovu zvedla telefon, a protože mám v záloze více kontaktů, tak jsem vyzkoušela fintu „žena v nesnázích“ ještě u bráchy a dalšího kamaráda.

Asi už jsem nedokázala nasadit ten správně zoufalý tón. Nebo jsem podvědomě věděla, že ten kousek muže ve mně se chce do opravy pustit sám. Brácha mou touhu vycítil hned a pouze mě politoval, že to mám blbé, že mi praskla postel. Kamarád číslo dvě se omluvil. Je zmožen rýmečkou. S rýmečkou nemůže do toho nečasu venku a jinak než venkem se k mé rozbité posteli nedostane. Takže mi taky nemůže pomoct. No nic. Rozhodla jsem se použít svou mužskou energii a po uvaření obědu na další den jsem vyměnila vařečku za šroubovák a šla na to.

Mužský přístup

Můj přítel Michal mi zdárně sekundoval. Sice jeho hlavní schopnosti spočívají v jeho hlavě a s počítačem a slovy toho umí mnohem více než se šroubovákem a kladivem, ale tentokrát jsem pomoc potřebovala. Šroubovák jsem mu do ruky raději nesvěřila, ale sílu jeho paží jsem při držení jednotlivých částí postele u sebe velmi ocenila. Michal držel, já šroubovala. Kovové lišty jsme umístili tam, kde jsem vytušila, že patří. Ještě jsem dotáhla všechny šrouby, které jsem na rámu postele našla.

Postel je smontovaná. Všechny díly jsou myslím na svém místě. Tady končím zápis z dnešního dne. Jdu si vyčistit zuby a spát. Ráno dopíšu poslední odstavec, ve kterém se ukáže jestli jsem jen ženská se šroubovákem, nebo přeci jen kousek toho kutilství v sobě mám. Dobrou noc.

Je ráno. Postel vydržela. Jednu noc určitě. Věřím, že mé kutilské umění je opravdu uměním a postel vydrží také spoustu dalších nocí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

+ 20 = 22