Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Kulturní víkendový trojboj

Tento víkend nás čeká kulturní trojboj. Už teď, na konci pracovního kolotoče, začínám psát příspěvek o třech jednáních. Jednání první má název Páteční degustace vín. Zajdeme do jedné kavárny na řízenou degustaci s tapas. Mé milované Španělsko přijede na návštěvu k nám na sever Moravy. Zítra nás čeká jednání druhé: Sobotní reprezentační ples. Půjdeme do gala a pěkně to rozjedeme ve víru zábavy. Po plese je potřeba trocha odpočinku. Záverečná část celého víkendového představení bude v divadle. Odpočinek a sílu do dalšího týdne nám má dodat Neděle v opeře. Těším se. Už aby byl večer a já si začala pořádně užívat.

„Člověk se rodí jako divoch, až díky kultuře se povznáší nad šelmu.“

Baltasar Gracián, španělský jezuita, barokní prozaik a filosof

Páteční degustace španělských vín

Na degustaci do Logr café jsme přišli první. Nedočkavci. Ale na naši obhajobu, měla začít v 18.30 a my tam byli v 18.25. Spíš moc velcí poctivci. Tedy já. Michal mi řekl, že je to poprvé v jeho životě, kdy je někde první.

Při druhé skleničce cavy (katalánského šumivého vína) mi řekl, že poznámky mám zapisovat já. On bude jen pít. Nevím jestli jsem toho napsala dost, ale Michal svou část dohody dodržel. Pil. Já pila s ním. Nepilli jsme, ale ochutnávali, vína a tapas. Nejvíce mě překvapila výborná kombinace chuti suché Parellady s mandlí obalenou v malinovém jogurtu. Someliér popisoval svůj pocit jako úplné blaho na jazyku. Nevěřila jsem mu, dokud jsem to sama nevyzkoušela. Potom už jsem mu věřila všechno. Byl to chuťový orgasmus.

Celkově mi bylo líto, že z bílých vín byl pouze jeden vzorek. Španělé bílé víno považují téměř za vodu a vychutnávají si až opravdu těžká červená vína, která jejich slunce, na rozdíl od našeho českého, umí pořádně prohřát a vysladit (tento slovní obrat asi není vinařský, ale nikdy jsem se za odbornici nepovažovala :-))

Při červených vínech se už můj milovaný, jedinečný a nejlepší pouze smál. Několikrát mi během večera zopakoval, že se mnou v sobotu ráno do obchodu asi nepojede. Já se smála s ním. Sama jsem si nebyla jistá, po vzorku hutného červeného vína s 15% alkoholu, jestli budu schopná ráno řídit. Cítila jsem, že jsem pod vlivem a zapisovala spíš než na papír do mobilu, kde je automatická nápověda slov. Nádherný večer. Na jeho konci večera jsem se od svého nej dozvěděla: „Jsi moje Best offffff…fff…fff“ a věděla jsem, že to je pravda. Ten pocit je nade vše. ❤

Nejlepší etiketa večera

Sobotní reprezentační ples

Ples oproti pátku pro mě znamenal méně alkoholu a více hudby. Strašně nám to všem slušelo.

V plesových šatech si vždycky připadám trošku důležitější. Chtěla jsem napsat, že se cítím jako princezna, ale po tom, co jsem zahlédla o něco málo mladší (opravdu jen o trošku) slečnu se štrasovou korunkou na hlavě, pochopila jsem, že princeznou tohoto plesu nebudu. Nemrzelo mě to. I tak jsem se zase jednou sama sobě líbila.

Společnost byla výborná. Víno bylo na úrovni pátku. Jen méně sladké a bílé, takže pro můj jazyk ideální. Večeře byla lepší než loni. Po několika smalltalkcích nás bolely nohy jako po hodině tancování. K tancování jsme se ještě nedostali. Blíží se tombola, tak usrknu drinku a rychle na parket. Zábava je v plném proudu, tancuje se a směje.

Co napsat k tombole? Ujistili jsem se všichni u stolu, že máme štěstí v lásce, a že jsem rádi přispěli pořadatelům nějakou tou korunou za lístky. Štěstí v lásce za těch pár korun stojí.

Stihli jsme své odtancovat už před tombolou. Naštěstí. Po tombole kapela spustila Co jste hasiči… a my jsme pochopili, že to je signál pro odchod domů. Ples byl báječný. Všeho bylo tak akorát. Zábavy, jídla, pití, povídání, tancování, prostě skvělý začátek sezóny. Další plesy jsou za dveřmi.

Neděle v opeře

Asi největší překvapení tohoto víkendu. Opět nám to slušelo. Já vyměnila šaty za kratší, Michal motýlka za kravatu a vyrazili jsme na operu. Lístky jsme dostali k Vánocům od mojí maminky a ta se vyzná. Doporučila nám Lazebníka sevillského s texty Jaromíra Nohavicy a Ondřeje Havelky.

Čekali jsem od mojí mamky ledacos, ale takto moderní pojetí opery ne. Představení bylo uděláno moc hezky a jít na komedii, která je spíše operetou než operou, tak by splnila očekávání na sto procent, ale my jsme šli na operu. Plán byl odpočinout si, po předchozích náročných večerech, u vážné hudby. Hudba vážná nebyla. Byla veselá a ještě veselejší bylo libreto. Z prvního jednání se mi nejvíc vryla do paměti myšlenka (rým už si přesně nepamatuju) že s rostoucím množstvím zlatého kovu roste obdarovanému IQ. Z druhého jednání to byl skupinový kankán opakující dokola slovo: „Nashledanou!“

Představení určitě doporučuji shlédnout. Stojí za to. Jen nechoďte na operu, ale na rozvernou operetu a budete absolutně spokojeni.

Finále

Perfektní lednový víkend. O takových víkendech mi nevadí, že žiju v našem klimatickém pásmu, kde je, pro mě absolutního teplomilce, několik měsíců chladněji, než bych si přála. Díky tomu chladu, který mě zahání z hor a luk do budov, mám život pestřejší o různé společenské akce. Těším se na jaro, až už zase vytáhnu kolo nebo vyrazím na nějaký kopec se svými kamarády, ale teď jsem ráda, že si můžu ještě pár týdnů užívat o něco kulturněji.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

+ 25 = 28