Last updated on 29. 3. 2020
Stojím na břehu Rudého moře a čekám na východ slunce. Mám fotoaparát na krku připravený k akci. Přemýšlím, jestli fotoaparátem trošku nesnižuju význam tohoto důležitého okamžiku dne. Možná by si zasloužilo zachytit tyto momenty osobitějším způsobem. Jak bych jej asi namalovala štětcem na plátno?
Malíři do svých děl vkládají větší část sebe a svých pocitů, než je pouhé, okamžité a pomíjivé zmáčknutí spouště. Musí vybrat vhodnou barvu a techniku, jak zachytit pocit, který daný okamžik vyvolal. Vymalovat náladu, která vzniká působením námětu na jejich duši. Síla okamžiku má své kouzlo, ale pomaličku se proměňující obraz přede mnou není pouhým okamžikem, je to harmonie postupných plynulých momentů přecházejících jeden do druhého.
Pod horizontem
Kdybych chtěla zachytit štetcem východ slunce nad mořskou hladinou, použiju trošku oranžové barvy na špičku každé jednotlivé, modrobílé vlnky. Nejvíce oranžové použiju na ty, které jsou nejdále od slunce a nejblíže ke mně. Poprvé v životě vidím svět očima impesionistů. Tedy jen polovinu světa, tu pod horizotem. Od hranice horizontu nahoru nemá impresionismus takové zastání.
Horizont
Samotný horizont je doménou secese. Jednotlivé vlny jako by byly tvořeny pramínky modrých stužek a nitěk vinoucích se ve stejném směru a zamotávajících se do spirál, které přepadávají jedna přes druhou. Kdyby se secesní malíři nesoustředili tolik na vlasy žen a stonky rostlin, byli by mistry v zachycení reality mořských vln na horizotu. Avšak jejich obdiv ke kráse žen jim nelze zazlívat.
Slunce
Samotné slunce bych svěřila štětci malíře z období klasicismu. Jeho jasné, a v tomto okamžiku přesně ohraničené okraje i odstín, který by se mnohým jiným mohl zdát jako jednolitá plocha, je ve skutečnosti paletou tónů přecházejících z jednoho do druhého. Ranní slunce vyžaduje pevnou ruku umělce, který tyto přesné a nepatrné změny na zatím malé, ale důležité části plátna zvládne precizně zachytit.
„Jsou malíři, kteří dělají ze slunce žlutou skvrnu, ale jsou jiní, kteří díky svému umění a moudrosti dělají ze žluté barvy slunce.“
Pablo Picasso
Nad horiznotem
Nejsložitější pro vyjádření nálady je podle mě část výjevu nad horizontem. Nebe nad sluncem se během těchto okamžiků plynule mění v ostínech blankytných, růžových, oranžových i bílých. I nádech lososové by se našel. Možná romantický malíř by dokázal jemnými a ladnými tahy štětce vymalovat neostré přechody plynule se měnících barevných odstínů. Na obloze je téměř viditelný pohyb mikročástic vzduchu. Ty mění svou polohu při nepatrných postupných změnách teploty, jak je noční vzduch postupně ohříván vycházejícím sluncem. Kdybych měla malovat tuto část já, nakreslila bych vodovými barvami jednotlivé barevné pruhy a znovu je přejela mokrým štětcem, aby se pěkně prolnuly jeden do druhého.
Pod nohama
U mých nohou, které se s každým zašuměním vlny narážející na mé kotníky, boří hlouběji a hlouběji do písku, přecházím k současnému umění. Tady je oblast, na kterou klasické výtvarné techniky nestačí. Je potřeba spojit obraz se zvukem, zachytit videem pohyb a ideálně přidat i haptickou část výsledného díla, aby zážitek z pravidelně se opakujících pohybů moře, které slunce zahřívá stejně jako písek a mé nohy, byl opravdu identický.
Východ slunce je nejdůležitějším okamžikem dne. Je to jeho zrození, bez kterého by den dnem nebyl a nemohla bych se těšit, co si na mě přichystá.