Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Erasmus

V roce 2017 jsem prožila neuvěřitelných pět měsíců na erasmu ve španělském městě Jaén. Následující řádky jsou přepis blogu, který jsem pro své blízké doma psala v průběhu svého pobytu. Protože se jedná o přepis jsou řazeny chronologicky od začátku pobytu.


25. ledna 2017

Cesta trvala 17 hodin, nejzajímavější, bohužel, byli dva opilí Poláci na vedlejších sedadlech v letadle, kteří mě dokonce po 20 letech donutili napít se malinové vodky. Jinak bych nečekala, že tak dlouhý výlet může proběhnout absolutně bez komplikací, jsem z toho nadšená, protože jsem trošku nachlazená a zdravotní stav by mi zhoršoval vše ostatní, takže jsem to zvládlana jedničku.

Našla jsem byt, jeho majitele i spolubydlící. Jsou všichni milí, pokoj je celkem čistý a útulný i když malý. Největší zklamání dnešního dne bylo, že pokoj ve kterém mám v plánu dalších 5 měsíců bydlet nemá okno. Teda má, ale vede do kuchyně. Zase je tichý a ráno neuslyším bít zvony z katedrály – všechno má své výhody. V nájemní smluvě je u mého jména v adrese uvedeno Československo, no je vidět, že historie se jen tak nezbavíme.

26. ledna 2017

První cesta do školy. To že nemám fén a ranní teplota +4°C asi moc nepomáhají mému zdraví. Do školy jdu městem něco přes půl hodiny. Tam to jde dobře, je to z kopce, uvidím, jak zpět. Všemi směry, kam dohlédnu na konec ulice, jsou vidět hory, je to boží. Už se nemůžu dočkat prvního výletu. Cestou potkávám plno palem, ale i platany a jiné stromy, to ještě budu muset prozkoumat, ale mé botanické srdce plesá. Mám ráda českou flóru, ale změna je změna. A ty mandarinky rostoucí na stromech podél cest. První dojem z města je, že je překvapivě čisté, úplně zametené ulice, to potěší.

Škola se snaží, moderní budovy, vrátní s lámanou angličtinou. Přestože jsem šla do špatné budovy, nakonec jsem správnou třídu našla a absolvovala rozřazovací jazykový test. Na studijním jsem měla strach, že posedím do večera, přede mnou přes 20 lidí ve frontě, ale nakonec jsem byla v jednu hotová, včetně dlouho očekávaného podpisu Learning Agreementu! Uf, neměla jsem už nic na jídlo a od 14 do 17 je siesta, to bych byla dlouho hlady. První návštěva Lidlu…jako doma. Cestou ze školy (ten kopec nebyl tak zlý) jsem pořídila tyto dvě fotky, zatím mobilem, s nákupem se mi nechce moc řešit focení. Navíc mi je pořád špatně, rýmečka je rýmečka a ten týden asi trvat bude.

Doma jsem vybalila nákup a usla na čtyři hodiny. Poté první vaření, taky jako doma. Teda konečně si vařím sama, uvidím jak dlouho z toho budu nadšená. O půl deváté už mám vybaleno, sedám k počítači, odepisuju všem známým i neznámým, hlásím se domů a jdu zase spát.

27. ledna 2017

Původně jsem si myslela, že dnes nebude o čem psát. Denní rozkaz byl nakoupit a léčit se v posteli. Když máte pokoj bez okna můžete celé dopoledne zůstat v nevědomí, že venku prší. Před siestou jsem vyrazila na nákup do okolí. Tři minuty od domu jsem našla nádhernou zastřešenou tržnici plnou ryb, ovoce, zeleniny, sýrů, šunky a masa. Nevěřila jsem svým očím, prostě sen každého člověka, který si chce vařit. Dvakrát jsem ji prokřižovala, myslela na rozpočet a pro dnešek se spokojila s pórkem a pomeranči.

Pokusila jsem se najít drogerii, ale neměla jsem štěstí. Potkala jsem čtyři galanterie a obchody se vším, kromě drogerie. V supermarketu jsem nakoupila další nezbytnosti a šla domů, ráda bych řekla do tepla, ale to tady moc nehrozí, takže do tepla do spacáku, ten je teď můj nejlepší kamarád. Povedlo se mi zlomit vývrtku, když jsem se pokusila otevřít sůl a konečně jsem našla sítko na čaj.

víkend 28. a 29. ledna 2017

Nervozita ze zítřejší školy narůstá s přibývajícími hodinami. Doma je pořád zima. Venku je přes den pěkně, tak snad to vydrží. Oba dny jsem si šla projít kousek okolí, co zdraví dovolilo. Městečko je opravdu nádherné.  Poznatky z výletů:

  • jsem opravdu v horách
  • mají zde genderově vyvážené panáčky na semaforu, polovina jsou panáčci, polovina panenky
  • jde sem dojet vlakem, našla jsem nádraží, kdyby měl někdo zájem

Taky jsem objevila koupaliště (byla tam voda, ale zatím zavřeno) a letní kino. Děti v parku mi připomínají ty přívozské. Mimo to jsem zvládla zkouknout pohádky, které jsem nestihla o Vánocích. Zítřku zdar!

30. ledna 2017

První den ve škole. Mám kamarádku z Lotyšska, jen ještě nevím jak se jmenuje. Tak trošku ji radím, protože byla zmatená z rozvrhu. Na konci dne jsem zjistila, že není jediná, ale ona z toho byla smutná a vylekaná. Vyučující jsou vstřícní. Dokonce jsem rozuměla asi polovině výkladu a až se „studijní oddělení“ konečně rozhodne nám vydat přihlašovací údaje, budu mít i přístup k prezentacím (mělo by to být příští týden).

Můj koordinátor se jmenuje Paco. Bere to trošku lážo plážo, ale prý si mám zvykat – Španělsko. Ale ať mu nekřivdím, během deseti minut v jeho kanceláři mi třemi telefonáty ušetřil půl dne běhání. Už znám tři španělské spolužáky. V jednom předmětu je jen osm Španělů a asi ke mně přibudou čtyři Češi. Dnes jsem je viděla a zastyděla jsem se za to, že jsem ze stejné země, raději to nebudu rozebírat. Na večeři jsem si udělala za odměnu houbové rizoto a na zítřejších deset hodin ve škole těstovinový salát. Docela se těším.

31. ledna 2017

Poslední den dovolené. Tak unavená jsem už dlouho nebyla, naštěstí nemusím zítra do práce a začíná mi neplacené volno. Dnes jsem celý den v přestávkách fotila univerzitu. Přestávek bylo málo, školy hodně. Fotky dodám až se vyspím. V jedné třídě vyučující radí spolužákům, ať se ode mě učí angličtinu…hahaha. Každý učitel si nosí vlastní klávesnici. Konečně jsem poznala Evu z Ostravy, za tu se nestydím, je fajn. S Ambrou z Itálie jsme si padly do oka podle bot, obě jsme se shodly, že máme rády hory. Jdu spát už se těším na víkend a to je úterý.

¿Cual es la Universidad?

Nejprve mi připadla docela velká. Když třetí den poznáváte od pohledu lidi, tak se začíná pomalu zmenšovat. Každá budova má jiný tvar. Lehce je rozpoznáte zvenku, uvnitř jste potom trošku zmatení. V příjemném odpočinkovém prostoru u fontánek se celý den střídá slunce a stín. Rektorát má asi nejobyčejnější budovu. Těch budov je tam opravdu spousta. Parkoviště je koncipované tak, že snad každý může přijet autem. Mezi budovami jsou zastřešené chodníky, to se asi bude hodit. Škola je moderní a opečovávaná, ale záchodový papír od pondělka jen ubývá.

3. února 2017

První týden ve škole úspěšně za mnou. Mám 21 stránek formátu A4 poznámek ve španělštině a myslím si, že vím, co jsem psala. Teda sama bych to interpretovat nedokázala, ale když to čtu, tak tomu rozumím. Dneska po cestě ze školy jsem si pustila českou hudbu. Čeština mi narušovala myšlenky na víkend. Ty byly ve španělštině. Mluvit mi dělá problémy.

Geologie bude super, tam se dozvím něco nového. Jen nevím k čemu mi bude, až se vrátím, umět poznat všechny ty kameny španělsky.

Fytopatologie je podobná tomu, co už jsem studovala, o to líp se snad bude učit. Další předměty zatím ještě nechám bez komentáře, prostě nevím.

Konec se školou. Začíná víkend. Snad se zítra dokopu k tomu vstát a jít na hrad. Za víkend jsem jen cestou do a ze školy nachodila přes 42 kilometrů. Teď už opravdu konec se školou. Jdu si za odměnu pustit nějaký film. P. S. Koupila jsem si dnes konečně povlečení. Dva dny v obchodech, nakonec to nejlevnější bylo nejkrásnější. Malé radosti.

4. února 2017

Dnes první túra. Je to super vyjít z domu pěšky a být na kopci už do hodiny. Když jsem tam tak stála, tak jsem si uvědomila, že jsem šťastná. Málem mi to vehnalo slzy do očí, ale asi to byl ten vítr. Ten je teda tady pořádný. Hlavně přichází z ničeho nic. Je bezvětří, najednou začne fučet a když už si říkám, že to nebude jen tak končit, tak přestane foukat ve chvíli, kdy dopnu bundu. Tak to je ve městě i na horách.

Taky mám za sebou své první botanické nálezy. Doufám, že se mi podle fotek podaří určit, co to tady roste. Na konci výletu hrad nad městem. Ten byl zblízka celkem nuda. Naše hrady jsou hezčí, ale možná tam ještě jednou zajdu a třeba změním názor, po těch horách to měl těžké. Hory jsou bezkonkurenční. Dostala jsem se do výšky 1066 m n. m. První španělská ticícovka pokořena.

5. února 2017

Stylová neděle, po návštěvě botanické zahrady jsem obešla tři kostely. Do Kostela svaté Máří Magdalény jsem dokonce vešla, protože právě končila mše. Potom už jen nestylové zevlování u filmů a počítače.

7. února 2017

Včera jsem poprvé vyprala. Věšení prádla je trošičku nepříjemné. Parapet okna končí v půlce stehen a šňůry jsou ještě o 15 centimetrů níže. Předvedla jsem něco jako podřep se zapřením se o zeď, ať nevypadnu z okna. Nevypadla jsem. Ráda si dávám odměny, takže za tento akrobatický kousek jsem si nadělila první maso ve Španělsku. Já rybu za maso považuju. Byla výborná a byla potřeba, už jsem si připadala jako vegetariánka. Dneska ve škole celkem klid. Nic extra se nestalo, jen se ke mě donesla fáma, že se Ostravou šíří, že jsem už prošla většinu místních hospod. Nebyla jsem ani v jedné. Zatím. Dnes večer to mám v plánu změnit. Tour de tapas nás má zavést do čtyřech podniků, dáme si 4x tapas a 4x drink. Už se těším.

8. února 2017

Tour de tapas proběhlo úspěšně. Domů jsem se vrátila po jedné hodině a to jsem odešla mezi prvními. Dvoje tapas byly výborné (ty na fotkách), dvoje obyčejné (ty bez fotek). Je tady hodně Italů, jsou sympatičtí. Dozvěděli jsme se, že Poláci milují vodku. Ne, že by to pro mě byla novinka, zvláště po letu z Krakova do Malagy. Pivo se dá pít, teda je to taková slabá desítka, ale předčilo očekávání. Vypila jsem čtyři. Obsah sklenice mezi 0,25 – 0,3 litry.

Dnes první velké španělské zklamání. Našla jsem si na internetu kurzy salsy, vybrala si ten nejsympatičtější, vyrazila do ulic a….ejhle, on tam nebyl ani ten podnik, ve které se ty lekce měly konat. Prošla jsem celou ulici tam a zpět, zapnula GPS navigaci, ale podnik nikde. Zítra škola od 8.30 aspoň se pořádně vyspím, vše má své výhody. A noční fotka osvětlené fontány jako bonus.

10. února 2017

Tak už to začíná. Zase nestíhám. Ve škole mě to začíná bavit. Měla jsem první laboratoře z geologie, poznávání minerálů. Bylo to perfektní. Učení se na test už tak super nebude. Další dvě fotky jsou z laboratoří z fytopatologie. To je předmět o nemocech rostlin – kdyby se k tomuto textu dostal nějaký nebiolog. Naštěstí pracujeme ve dvojcích. Moje kolegyně neumí moc anglicky, ale nějak jsem to zvládly.

Salsu jsem vyměnila za kurz ve škole. Dvakrát týdně budu docházet na Ritmos latinos. Možná to ve mě něco zanechá. Taky jsem se na příští sobotu přihlásila na túru organizovanou školou. Myslím si, že to bude fajn. Snad to fyzicky zvládnu. Navíc mi Ambra z Itálie slíbila, že se taky přihlásí. Těším se. Mluví anglicky.

Včera jsem začala navazovat kontakt se spolubydlícími. Stálo mě to €5, ale byly jsem celý večer spolu v obýváku, objednaly si pizzu (to ty peníze) a koukaly na nějakou šílenou komedii o fotbalu. Vybraly to s ohledem na mou angličtinu, milé. Teď mě Michael vytáhl na pivo. Takže běžím do deštivých ulic. Díky dešti jsem dnes poprvé jela ze školy autobusem. Trvalo to snad déle než pěšky, ale v suchu…Večerní pivo a tapas dokud nezavřeli hospodu. Na pokračování na párty jsem se zatím necítila, třeba příště.

víkend 11. a 12. února 2017

Sobota proflákaná doma. Něco učení, něco odpočinku, zakončené domácí meruňkovicí z Jižní Moravy. V neděli jsme se prošly s Evkou a Terkou po okolí. V plánu bylo prozkoumat místních ruin, ale zklamala nás mapa v mobilu, takže jsme nakonec potkaly jen jednu. Příjemné nedělní odpoledne. Už jsme naplánovaly na příští víkend nedělní setkání u společenských her. Moc se těším.

28. února 2017 – Den Andalusie

Státní svátek na jihu Španělska. Volný den pro studnty i pracující. Koupila jsem včera králíka a udělala jej na vlastnoručně natrhaném rozmarýnu. Po dlouhé době jsem někoho hostila a všichni si přidali. Bylo to výborné. Opravdu se musím pochlubit bylo. Večer jsme navštívili něco jako místní English coffee. Bylo fajn mluvit anglicky. Určitě si to zopakuju. Poprvé jsem zde hrála stolní fotbálek.

1. března 2017

Endomondo mi za únor spočítalo nachozených 133 kilometrů. Počítám tam trasy od třech kilometrů výš s rozumným časem. V Ritmos latinos jsme dnes tancovali v párech, tak to nevím, jestli se někdy naučím, ale bojuju. Dnes jsem byla na Jaénské obdobě English Coffee (jmenuje se International days). Bylo to báječné. Myslím si, že jsem našla skupinu lidí, kteří jsou mi věkově blíž. Hráli jsme společenskou hru v angličtině. Byla tam jedna myslím si, že Američanka, jedna Ruska žijící už 15 let v Jaenu a Španělé mluvící anglicky. Už se těším na příští týden.

2. března 2017

V hodině španělštiny jsem španělsky vykládala, jak to máme v ČR se zkouškami na univerzitě. Po škole jsem si se svou spolužačkou povídala asi 40 minut o barvení vlasů, ostatních spolužácích, DiCapriovi a podobných tématech. Celé ve španělštině s několika slovíčky anglicky, kterým stejně nerozuměla. Večer jsem v knihovně přečetla jeden článek (první ve Španělsku) k bakalářce. Su spokojená.

víkend 4. a 5. března 2017 – Almería

V pátek jsme s Míšou vyjeli na víkend do Almérie, kde jsme měli sraz s Tomášem, který přijel z Murcie. Tisíce zážitků, nádherný víkend s aprílovým počasím. Cestou přes hory sněžilo, to byl pro nás šok, po příjezdu foukal vítr rychlostí 35 km/h.

Po pátečních tapas a vínku jsme v sobotu vyrazili na prohlídku města. Nejdříve jsem si dali snídani v parku. Potom jsme vyšli na Conjunto Monumetal de la Alcazaba, arabský hrad, na kterém se natáčela část seriálu Hry o trůny. Po kávičce následovala procházka po hlavní ulici. Na jejím konci nás čekalo překvapení – nádherné údolí protkané ruinami akvaduktů a nádrží, s přírodou plnou spousty květin a zkamenělinami. Na rozloučenou s tímto místem nám slunce poslalo duhu. Na oběd jsem si koupili slávky, které se mi povedlo se základní kuchyní chutně připravit. Jediný plán, který nevyšel bylo, že se nám nepovedlo najít klub na salsu. Dali jsem aspoň víno-pivo a tapas a trošku potancovali na pláži.

V neděli jsme šli po pláži k ústí řeky, která tam neústila. Byla částečně vyschlá, ale ukázali jsem Tomášovi brakickou vodu. Celou dobu jsme sbírali lastury a v místě jejich nejhezčího výskytu jsme se s Míšou rozhodli vykoupat v moři. Ano, 5. března jsem se koupala ve Středozemním moři. Bylo studené, byly silné vlny, mám trošku rozbitou holeň, ale stálo to za to. Před odjezdem jsme si ještě vyhodili z kopýtka tříchodovým obědem: salát, kalamáry a talíř s mixem vodních živočichů, zejména krevety a ryby. Úžasný víkend!

7. března 2017

Vrcholem mého dnešního dne bylo setkání International days. V podstatě jsem celý večer strávila jako jediná holka mezi hromadou španělských chlapů. Většina dokonce byla přibližně v mém věku. Snažili se mě naučit nějaké věty španělsky a já byla dobrá žačka. Snad chlapci pochopili, že do konce června mají o zábavu na svých setkáních postaráno.

8. března 2017

Mezinárodní den žen jsem oslavila učením se. Odpoledne jsem vyrazila provádět tuto činnost do parku. V kraťasech a tílku. Výsledkem jsou přismahnutá ramena, nic nečekaného. Z tanečního kurzu jsem se dnes rozhodla běžet. Je to 2,8 kilometrů pořád do kopce – po osmiměsíční pauze jsem to zvládla bez přestávky. Za odměnu jsem si zašla na International days.

víkend 11. a 12. března 2017 – Granada & Córdoba

Granada

První návštěva z Ostravy. S Romčou jsem se setkaly v Granadě. Po ubytování se v hostelu, kde nejzajímavější byla miniaturní koupelna v „místnosti“ připomínající vestavěnou skříň – na dvou metrech čtverečních byl záchod, umyvadlo i sprchový kout, jsme vyrazily na tapas s Kristou Ruiz Ujčíkovou. Bylo to milé setkání a holčičí tlachání následované prohlídkou noční Granady, která trošku zklamala. Čekaly jsem více osvětlených budov.

Za denního světla už město vypadalo přívětivěji. Vyšplhaly jsem se (už jen já a Romča) na vyhlídku Sv. Nikolase, prohlédly si město z výšky a mešitu. Sešly z kopečka a vyšly na další kopec s Alhambrou na vrcholu. Navštívily jsem neplacenou část. I tak prohlídka trvala dost dlouho, takové typicky turistické místo. Poté jsme sestoupaly zpět do města na oběd. Dostala jsem tip na restauruaci Bodegas Castañeda, kterou budu doporučovat dál – oběd skvělý a k němu domácí sangria. Potom už jen cestou na autobusové nádraží kafíčko a trošku stresu, že nám ujede autobus a hurá do Cordoby.

Córdoba

Granada byla pěkná, ale Cordoba nás nadchla. V penzionu velmi milý majitel, tak příjemné chování jsem dlouho nezažila, dostane skvělé hodnocení. Město plné lidí, kteří vytvářeli skvělou atmosféru. Všechny památky nádherně nasvětlené. Navštívily jsme festival oslavující den žen, na kterém jsem si poslechly vystoupení bubenistek následované španělskou dívčí rockovou kapelou a na závěr tři DJky. Během koncertů, při kterých jsme byly venku až do noci jen v krátkém rukávu, jsme popíjely pivečko a opravdu si to užívaly. Když jsme se rozhodly pokračovat našly jsme Jazzclub. Jazzu tam moc nebylo, ale potancovaly jsem s místními do čtyř do rána. Párty jak má být.

Ráno jsme si zaplatily vstup do největší památky Córdoby – mešity, která byla přestavěná na katedrálu. Určitě stojí za návštěvu. Potom jsme si prohlédly synagogu a město jako takové, daly si churros s kávičkou a zmrzlinu (teda já nanuk). Po Romčiném odjezdu jsem šla navštívit přírodní památku Sotos de Albolafia, která je hnízdištěm vodních ptáků. Po procházce přírodou jsem si našla jeden strom a pod ním si polenošila až do doby, kdy mi začalo být chladno a vydala jsem se na nádraží vrátit zpět do reality všedních dní v Jaenu.

14. března 2017

V pátek jsem měla první test z poznávačky minerálů a hornin a dnes jsem se poprala s testem z fytopatologie. Je to boj. Pocitově mi to přišlo lepší než jsem čekala, ale výsledky asi nijak slavné nebudou a budou asi až za dva týdny. No, nějak to dopadnout musí. Jsem ráda, že jsem vůbec ve většině případů rozuměla zadání. Zítra vyrážím na dvoudenní školní exkurzi autobusem plným Španělů.

15. a 16. března 2017 – Huelva

Zúčastnila jsem se školní geobotanické exkurze. Dva dny v autobuse plném Španělů. Učitel neumí ani slovo anglicky. Má španělština se zlepšuje, musí. Přejeli jsme celou Andalusii až do Huelvy s několika zastávkami pro zkoumání, no přírody ani ne, prostě pokud je to do 300 metrů od autobusu, tak tam dojdeme. Cestou jsme se ještě stavili do obrovského lomu. Večer jsem zašla se spolužáky na pivo. Měli dokonce českou míru. José María si se mnou dal jedno velké, ostatní nenašli odvahu. Dneska ráno jsem viděla poprvé v životě oceán. Bylo to super a hned u něj byl národní park s květenou na dunách. Za takovým zážitkem bych jela i dva dny. Zítra pokračujeme tentokrát na východ. Jdu se na to vyspat.

17. března 2017 – Sierra Cazorla

Další den geobotanické exkurze. Dnes jsem s sebou vzala Evičku. Spolužáci byli překvapení, že jsem upovídaná, protože mě poprvé slyšeli mluvit, tak jak je u mě zvykem. Myslím, že se jim to líbilo. Navštívili jsme nádherné pohoří. Čekala jsem hory a kytky. Obojí tam bylo, ale jako bonus nádherné vodopády a divoká řeka. Skvělý zážitek zvláště, když to člověk vůbec nečeká. Byly jsem úplně unešené. Opravdu nádhera. Cestou zpět jsme ještě projížděli kolem překrásné vodní nádrže a kochali se z autobusu. Opravdu kouzelné místo. Vůbec nelituju výběru svých školních předmětů.

18. března 2017 – hora Jabalcuz

Tak jsem dnes zorganizovala výlet pro pár známých. Super výšlap na horu poblíž Jaenu. Ano, stále jsem nadšená, že mám hory hned za domem a nemusím nikam jezdit. Společně s Terkou, Evčou, dvěmi Španěli, kteří nám dělali skvělé průvodce s výkladem, jednou Srbkou a Američankou jsme vyšplhali do výšky 1618 m n. m. Skvělé počasí, milá společnost, prostě výlet jak má být.

19. března 2017

Konečně neděle. Troška rekapitulace tohoto týdne. Několikrát jsem si uvědomila, jak je člověk malý a svět velký. Poprvé u oceánu, podruhé v horách nad divokou řekou a nakonec na vrcholu kopce Jabalcuz. Ten svět je krásný.

Klid neděle se začíná hroutit. V průběhu umývání nádobí mi nad hlavou praskl bojler, začal vytékat na pračku a z té se začalo kouřit. Projevila se praktičnost Čechů. Já vypnula pojistky, má anglická spolubydlící začala utírat pračku papírovými ubrousky. Ona zavolala majitele bytu, já Míšu. Míša vypustil bojler, já poutírala (hadrem) okolí. Míša odešel, přišel majitel. Napustil znovu vodu do bojleru, protože mu to začalo téct, tak ho začal oblepovat pytlem na odpadky. To nevymyslíš.

22. března 2017

Začínám se dostávat do rutiny. Včera posezení na International days, pocit jako doma na English coffee. Dnes ráno jsem si zašla zaběhat, ta odpolední škola má něco do sebe. Po sprše a snídani jsem zašla nakoupit. V mrazáku mám krevety a ryby už se na ně těším. Koupila jsem i dva artyčoky, ještě nevím co s nimi udělám, asi na ně budu jen koukat. V drogerii mi paní nabídla opalovací mléko za €21. Tak to raději budu spálená. Cena drogerie je tady opravdu šílená. Cestou do školy mě pozdravili tři lidi. Včera kolem jelo auto, troubilo a v něm spolužačka. Život na maloměstě. Cestou ze školy mě nezdravil nikdo. Lilo. Promokla jsem na kost. Snad nebudu nemocná, zahřála jsem se doma čajem a sledováním Hříšného tance.

víkend 25. a 26. března 2017 – Úbeda

V pátek večer přijela první návštěva do Jaenu – Filip. Společně s Míšou a Terkou jsme zašli na tapas do vyhlášeného Jaenského podniku La Malavida, tapas byly výborné. V sobotu jsme se ve stejné čtveřici vydali navštívi sousední město Úbedu. Hlavním motivem tohoto města pro nás zůstane krásný výhled na moře oliv s horami v pozadí. Koupili jsme si vínko. Vypili jej na vyhlídce, ale předtím si zacvičili v parku (to jsme s Filipem zopakovali i v neděli v Jaenu). Program v Úbedě byl takový, že jsme střídali procházku po městě s posezením na vyhlídkách. Večer jsme ještě u nás v obýváku trošku potancovali. Snad to spolubydlící nějak rozdýchají.

V neděli ráno dorazili Terka s Míšou na snídani. Udělala jsem palačinky a Míša koupil tinto de verano. Po snídani jsem udělala na oběd špagety se zeleninou (to už jen klukům) a vyrazila (jen s Filipem) na procházku městem. Večer jsme se sešli u holek na nedělní hry. Ty se nám moc hrát nechtělo, ale vzala jsem s sebou i mražené krevety. Konečně jsem se jich dočkali. Určitě jsme je nejedli naposledy. Neděla byla o jídle a noc jsem zakončili plánem, že založíme punkovou kapelu. Základem je mít název – ten máme.

27. března 2017

Dnes jsem došla do školy. Ve tříděj sem byla sama, ani vyučující nedorazila. Pokusila jsem se zjistit, co se děje a zjistila jsem, že celá má třída má celý týden volno na studijní výlety. Jeden spolužák mi z Irska napsal, že tento týden není výuka. Takže mám najednou spoustu volného času odpoledne. První, co mě napadlo, bylo, že bych mohla psát bakalářku. Tak uvidím jaký na to budu mít názor v neděli, kolik toho přibude.

29. března 2017

Tak jsem vyhlásila konec alkoholového týdne. Stačilo. Zase si dám pauzu a budu se věnovat škole. Dnes jsem měla opět praktický seminář z geologických map. Rýsování rovnoběžek jsem musela trošku oprášit, ale výsledky jsou vidět. Taky sem dávám fotky z fytopatologických laborek, list květiny je napíchaný bakteriemi, tak uvidíme jak se jim bude dařit za dva týdny. Pračka stále nepere. Vyprala jsem si v ruce, to už jsem nedělala hodně, hodně dlouho. Při věšení spodního prádla jsem se seznámila se sousedem. Nebyl to ten nejhezčí, ale sympaťák z Irska. Možná tady i tu angličtinu pocvičím. Napsala jsem třetinu stránky bakalářky. Začala jsem také dělat prezentaci do fytopatologie na patogeny v ČR – více na poslední fotce.

30. března 2017

Díky volnějšímu týdnu ve škole jsem se dnes rozhodla vyrazit na studijní procházku s cílem učit se v přírodě. Než jsem našla tu správnou přírodu bylo už šest hodin. Chvilku jsem se učila, ale jen pro dodržení plánu. Na druhou stranu jsem navštívila dlouho plánované vyhlídkové místo oblíbené u místních. Až téměř na kopec jde dojet autem. Přes týden to nikdo nedělá, za celou dobu návštěvy tohoto kopce jsem potkala čtyři lidi, ale výhled na Jaén krásný. Zítra budu celý den studovat, slibuji.

31. března 2017

Tak jsem si v reakci na dnešní večeři pustila Kašovité jedla od skupiny Iné kafe. Zuby mám v pořádku, kaše si vařím dobrovolně, dnes květáková.

1. dubna 2017

Dala jsem si dvě pauzy od učení. Ráno pro zaběhání, vůbec se mi nechtělo přestat, ale přesvědčila jsem se, že není rozumné to přehánět před zítřejším výletem. V odpolední pauze jsem navštívila dlouho odkládané Baños Arabes. Původní arabské lázně z 11. století. Nachází se kousek od mého domu, jen jsem tam ještě nestihla dojít. Věděla jsem, že je tam vstup zdarma a vyhlídka na město. Takže mé překvapení, že mezi původními podzemními lázněmi a vyhlídkou se nachází několik pater muzea, bylo opravdu veliké. Jsem ráda, že jsem tam zašla za pěkného počasí – vyhlídka byla hezká a ráda si to zopakuju i za škaredého – více prozkoumám exponáty. A s tím počtem olivových stromů v provincii jsem se sekla není to 6 miliónů, ale 60 miliónů. Těsně před spaním na mě zaklepala spolubydlící a dala mi k Velikonocům čokoládové kuřátko, teda je to pěkný macek. Bylo to milé.

2. dubna 2017

Aktivní neděle. Ráno začalo horami. Na sraz nikdo nepřišel, tak jsem vyšla sama. Cestou mě dohnala Ambra z Itálie, nějak nestihla dorazit včas. Skvělá šesnáctikilometrová procházka po okolních kopcích. Po návratu domů jsem stihla jen sprchu a lehký oběd. Potom jsme vyrazili s partou erasmáků na grilovací kopec (ten který jsem navštívila ve čtvrtek), logicky grilovat. Povedená akce pořádaná kluky z Pardubic. Zase znám v Jaenu o pár lidí víc. Večer jsem se přesunula o několik kilometrů dál k holkám na byt na hrací večer tentokrát bez her. Přijela Týna z Ústí. Míšova milá. Proběhl seznamovací večer u vína a tinta. S cestou domů mi to vychází na nějakých třicet nachozených kilometrů.

3. dubna 2017 – Granada

Tak plný den, že by to zabralo stránek a stránek. S Terkou jsme vyjely do Granady. Nejdříve výšlap na vyhlídku. Potom courání po obchůdcích se vším. Na oběd výborná žebra se sangriou. Terka prohlásila:“Toto (myšleno žebra) je nejlépe utracených €10 mého Erasmu.“ Hodinová procházka do Primarku zakončená přebíháním dvou čtxřproudých silnic, protože Španělé neakceptují chodce. Tři hodiny nakupování oblečení. Opět běh přes dvě čtyřproudové cesty, tentokrát s papírovými taškami v ruce a za silnějšího provozu. Po nasednutí na městský autobus nám došlo, že autobus do Jaenu nestihneme (nejhůře utracené peníze našeho Erasmu). Koupení nových lístků na autobus a dvou láhví vína. První jsem vypily na lavičce před autobusákem obklopené papírovými taškami. Cesta domů už proběhla v poklidu a na druhou láhev jsem pozvaly Míšu s Týnou.

5. dubna 2017

Mapový den. První dvouhodinovka semináře geologických map. Potom oběd s Vicentem nad plánování výletů do Sierra Cazorla. Poslední dvě hodiny výuky – tvorba map v QGISu. Večer nemapově zakončen tancem, kdy mi učitel 2x málem srazil brýle, protože jsem nepochopila, že se mnou chce zatočit.

7. dubna 2017

Dnešní aktivní ráno. Do školy jsem si 3 kilomtery zaběhla. Z kopce to šlo rychle, dala jsem si osobáček na kilometru i míli. Ze školy to bylo pomalejší, ale zvládla jsem to v jednom kuse. Doma 70 sklapovaček a 16 kliků, víc už jsem nemohla. Sprcha byla vysvobození. Po dlouhé době vařím doma za odměnu maso. Už se na něj těším.

8. dubna 2017

Vrcholem dnešní afterpárty, po včerejší párty v parku ukončené u holek s pár Mexičany, byl oběd. Připravili jsme si dlouho očekávané bramboráky, ke kterým jsme si jako přílohu uvařili šneky. Na prvním obrázku ještě žijí, na dalších už ne. Takovou kombinaci jsme nikdo ještě nejedl. Zítra vyrážíme na čundr do Sierra Cazorly, takže další příspěvek až po návratu.

9. až 11. dubna 2017 – Sierra las Villas

Třídenní stanovačka. Jedny z nejkrásnějších dní mého Erasmu. Za 48 hodin našlapáno přes 48 kilometrů a nastoupáno více než 2000 výškových metrů. Dvěma lidem z nížin (Míša z Jižní Moravy a Týna od Ústí nad Labem) jsem ukázala, jak vypadají hory.

1. den

První den jsme vyrazili z města Cazorly. Šli jsme polem, nepolem – v místním podání olivovými sady, ke kopcům. Těsně se západem slunce jsme překročili hřeben a našli refungio (chata pro přespání). Celou cestu jsme přemýšleli, jestli tam bude živá duše a nakonec tam bylo kolem 25 lidí. Rozhodli jsme se raději postavit stany. S místními jsem se poradila o další cestě. V noci byla zima.

2. den

Velká zima, ale ranní sluníčko to napravilo a my šli rovnou do šortek a tílka. Sestoupali jsme do údolí a v turistickém centru zjistili, že autobus jede tento týden jen v pondělí a v pátek. Překopali jsme plán a počkali na autobus, který nás přiblížil kousek blíže k městu. Čekání jsme si zpříjemnili opalovačkou u řeky. Blíže k městu znamenalo o 15 kilometrů, ale stále v horách. Řidič autobusu nevěděl, kolik má po nás chtít peněz, nějak nakonec z tabulek vytvořil cenu. Na rozdíl od paní v infocentru ale věděl, ve které dny a v kolik hodin jezdí autobus (2x v pondělí a 2x v pátek, jinak nic).

Ze zastávky to bylo do kempu ještě 6 kilometrů. Na první tři se nám podařilo stopnout auto. Když jsem vystoupili, tak jsem poznala místo, kde jsme byli na školní exkurzi, a kde jsou nádherné výhledy na řeku s vodopády. Dali jsem si tedy ještě 1,5 kilometrovou zacházku. Stála za to. Jen vodopád od mé poslední návštěvy před necelým měsícem vyschnul. V kempu jsme se odměnili pořádnou večeří, sprchou, panáčkem na zahřátí a přetrpěli další chladnou noc.

3. den

Vyrazili jsem hned za svítání a snídani dali až na kopci, kde už zase pěkně hřálo sluníčko. Zbývalo nám přejít poslední hřeben, za kterým nás opět čekalo moře oliv. V Cazorle na lavičce v parku jsme si za odměnu dali pivo a přeslazené zákusky.

Semana santa

Svatý týden. Týden před Velikonocemi, kdy jsou zavřené školy a úřady. I hodně obchodů, dnes jsem se pokoušela sehnat toaletní papír a byla to bojovka na téměř celý den. Zachránil mě čínský obchod se vším. Citrón jsem nesehnala, ten není tak podstatný. Co se ale děje o tom to týdnu. Semana santa je, dle mého pocitu, od toho, aby lidi trávili na ulici hodiny, opravdu hodiny čekáním až kolem nich projde procesí. Všichni mají na sobě slavnostní oblečení, ženské v šatech, děti naškrobené límečky, chlapi v košilích.

Teď jsem přišla domů a jsem úplně fascinovaná. Vůbec to nechápu. Celý týden třikrát až pětkrát denně prochází městem procesí. Pokaždé jinou trasou. Dvacet až třicet chlapů nese obrovskou nazdobenou truhlu – trůn. Na každé truhle je jiná socha Ježíše. Dalších asi 50 lidí jim k tomu hraje úmrlčí hudbu a nesou svíce a kříže. Je to tak těžké, že se musí střídat. Každé to procesí jde několik hodin. Lidi sedí a stojí na ulicích a čekají až přijde k nim. Když to položí na zem, aby se vystřídali, tak jim zatleskají a když se jim to podaří znova zvednout, tak jim zatleskají znovu. To je vše. Ulice nacpaná lidmi, kteří čekají až kolem nich projde truhla se sochu. Jdu si vygooglit, co to vlastně znamená. Sama jsem se raději večer věnovala českým tradicím.

15. dubna 2017

S flétnou v parku, další položka seznamu na Erasmus odškrtnuta. A jak nám spolu bylo dobře.

17. dubna 2017

Dnešní dopoledne proběhlo v duchu českých tradic, jen trošku modifikovaných na místní podmínky. Pomlázku si Míša upletl z olivovníkových ratolestí a svázal vlákny z listů palmy. Já jsem nabarvila vajíčka pastelkami a na sváteční oběd udělala španělskou paellu s kousky chobotince. Odpoledne už jsme museli do školy. Po týdnu volna se mi vůbec nechtělo.

18. dubna 2017

Jsem nachlazená. Jednou to přijít muselo. A mám ve své věku platný ISIC do března 2018, uvidím, kolik slev se mi na něj povede získat. To jsou asi dvě největší novinky dneška. Jdu spát.

21. dubna 2017

Ve středu jsem se léčila. Ve čtvrtek poctivě studovala. V pátek jsem zvyšovala biodiverzitu Andalusie. V rámci předmětu Konzervace a restaurace ekosystémů nás vyvezli na pole a stali jsme se na jeden den dobrovolníky v projektu, který se snaží zazelenat místní olivovníkové plantáže. Z našeho oboru nás bylo devět, spojili jsme se se studenty životního prostředí a společně jsme vysadili 286 rostlin do ekotonu mezi obilným polem (opravdu jsem tady viděla obilné pole) a olivovníkovým sadem. Na jedné ruce mám mozoly, ale s pocitem, že až odjedu, tak tady po mně něco zůstane, jsem se vracela do města spokojená. Po práci jsem zašla se třemi spolužáky na pivo. Seděla jsem s nimi asi tři hodiny a většina konverzace probíhala ve španělštině. Super.

22. dubna 2017 – Gibraltar

Vyjeli jsme z Jaenu před šestou ráno. Jeli šest hodin. V poledne jsme dorazili na území UK. Sedm lidí zůstalo na hranicích, protože neměli pasy. Průvodce nám dělal Čech, který žije v Granadě už devět let. Takže společně s dalšími Čechy v autobuse jsme tvořili asi nejpočetnější národ ve skupině cca 100 lidí.

Celý den bylo pod mrakem a větrno. Jen nepršelo, ale anglickému počasí se to blížilo hodně. Během cesty do kopce jsme chladnější den ocenili. Cestou jsme přešli krásný most, takže já jsem byla nadšená. Klasické turistrické atrakce jako opice a výhled nás neminuly. Zpět už jsme se s Evčou a Terkou trhly od skupiny pomalu se ploužících kolegů a dolů vyrazily úzkou cestičkou vedoucí lesem. Já jsem viděla kytky a byla jsem spokojená. Holky snad taky.

Po obědě (Terce kus oběda snědla opice) jsem holky přesvědčila, že chtějí jet se mnou na Europa point. Na autobusové zastávce jsme potkali místní obyvatele, kteří v září pojedou do Prahy, tak jsem jim dávala tipy, kam si zajít na operu a na kávu. Na Europa pointu bylo větrno, hodně větrno, opravdu hodně větrno, ale rozbouřené moře bijící do útesů pod námi, to byl skvělý zážitek. Dostatečně vynahradil pohled na Afriku, na kterou, díky mlze, nešlo dohlédnout. Cestou zpátky jsem si udělala 15 kliků na ranveji, proč nezkusit něco, co už třeba nikdy dělat nebudu. Další šestihodinová cesta autobusem domů do Jaenu byla únavná, ale výlet stál za to.

23. dubna 2017

Včera jsem s holkama vyjely na výlet. Náš muž dostal úkol: „Muži, ulov kopr!“ Muž šel a našel. Takže dnes nám za odměnu mohl uvařit, pod mým odboným dozorem, kulajdu. Je šikulka. Byla výborná.

25. dubna 2017

Ani se mi k tomu nechce přiznávat, ale mám dovolenou a i toto patří k užívání si Erasmu. Dneska jsme strávili den s Míšou absolutním nicneděláním. Včera večer po škole jsme si otevřeli láhev pěkně odporného anýzového likéru. Pokusili jsme se propít ke stavu, že nám bude chutnat. Nepropili, dřív jsme usnuli. Ráno jsme to zkusili znovu. I když jsme jej všechen vypili, nepochopili jsme, že by to někomu mohlo chutnat. No, alespoň máme zkušenost. Po obědě, jehož vaření bylo jedinou aktivitou dne, jsme se raději přesunuli k osvědčenému španělskému pivu. A abychom si užili teplých dní došli jsme s dekou do nejbližšího parku. Měl jste někdo lepší úterý?

28. dubna 2017

Prší. Prší. Prší. Když trošku zaprší, tak voda na ulici teče proudem, město je z kopce. Chodníky kloužou jako ledová plocha. Jsou pěkné za sucha, za mokra nepoužitelné. Za deště nepracují uklízeči, takže vzrůstá množství odpadků a psích výkalů na ulicích. Odjezd na výlet do hor jsme museli odložit pro nepříznivé počasí na zítřek. Prý se můžeme učit, říkala jedna italská spolužačka.

29. dubna až 1. května 2017 – Sierra de Segura

1. den

V sobotu jsme i přes nepříznivou předpověď vyjeli s Vicentem, jeden španělský učitel z univerzity, do hor. Tentokrát do Sierra Segury, která je součástí přírodního parku Parque Natural Sierras de Cazorla, Segura y Las Villas. Auto jsem zaparkovali v kempu v Coto Ríos a se zásobami jídla a vody na tři dny se vydali vzhůru. Předpověď počasí nelhala. Po obědě začalo pršet. Alespoň jsem se při stoupání do kopce moc nezapotili. Mlha a déšť vytvořili pohádkový výsledný dojem z okolí. Poslední čtyři kilometry před refugiem, ve kterém jsme spali první noc, však začal takový liják, že jsme do chatky dorazili promočení a zmrzlí. Vicente uvařil večeři a v deset hodin jsme byli zalezlí ve spacácích. Nikdo jiný tu noc nedorazil.

2. den

Nedělní ráno jsme zahájili sušením oblečení. Moje boty koupené v prosinci se začaly rozpadat a usušit bez sluníčka, i když za silného větru, úplně mokré oblečení, bylo téměř nadlidským výkonem. Po poledni jsem vyrazili dál. Za celý den jsme potkali jen dvě auta, jinak ani človíčka, jen pár jelenů, koz a supy kroužící nad našimi hlavami. Nádherně zvlněná krajina, která brala dech. V nadmořské výšce kolem 1700 m n.m. bylo jediným zvukem foukání větru. Ani jsme neměli cestou potřebu mluvit. K večeru jsme dorazili do refugia stojícího v romantické krajině s borovicemi. Po večeři jsme si opět chvilku povídali u zbytku vína a šli spát. Tentokrát jsem nepodcenila oblečení a v noci mi bylo krásně teplo.

3. den

Na prvního máje ráno jsem se rozhodla opláchnout v korytu pro zvířata. Voda byla ledová, ale po dvou dnech bez vody mé tělo očistu uvítalo. Vicente nechápal. Celou dobu v rukavicích a s několika vrstvami oblečení na sobě nevěřil, že jsem tam strčila nohy. Vyrazili jsem hned ráno, měli jsme před sebou nejdelší a nejnáročnější úsek. Prvních šest kilometrů jsme se snažili sledovat koryto vyschlé řeky. Bylo to náročné, řeka vytvořila vodopády, které jsme museli obejít přes skály. Shodli jsme se, že bez batohů by to bylo pěkné dobrodružství. S batohy to bylo horší.

Posledních pár metrů nad turistickou trasou jsem se opravdu zasekla. Strach, že mě batoh převáží a já spadnu ze skály dolů byl silnější než já. Vicente se zachoval jako opravdový hrdina a prošel trasu 3x, aby odnesl i můj batoh. Odměnou byl oběd nad krásnou nádrží. Poté nás čekalo posledních dvacet kilometrů. Teď už po značené turistické trase, mezi lidmi. Ti trošku narušovali náš klid a pohodu získané během předchozích dní samoty. Cesta vedoucí uvnitř skály, vodopády s vodou a koryto krásné Río Borosa vynahradili tento nedostatek.

Celkově za tři dny 61 kilometrů. Po návratu do kempu jsme si zaplatili sprchu a večeři. Vůbec se nám z té sprchy nechtělo, ale jídlo čekalo na stole a bylo výborné. Se soumrakem jsme vyjeli domů do Jaenu. V půlce cesty jsme zjistili, že jsme v kempu zapomněli mé polorozpadlé boty. Dorazili jsem před půlnocí a první, co Míša kontroloval po mém příjezdu bylo, jestli jsem byla políbená pod rozkvetlým stromem. Nebyla. Tak jsme ještě vyrazili do nočního parku, našli rozkvetlý olivovník a já dostala pusu, abych neuschla.

2. května 2017

Úkolem dnešního dne bylo koupit nové boty, ať mám v čem jít na exkurzi. Nepovedlo se. Zítra musím nějaké koupit za každou cenu.

3. května 2017

Člověk je zvyklý, že si může ve velkém městě (myšleno v Ostravě) vybírat. Tady sice uprostřed hor, ale mezi absolutně neturistickým obyvatelstvem, jsem se ve své velikosti musela smířit s výběrem ze 3 bot ve dvou obchodech. Mám v čem jet na zítřejší exkurzi. Hurá! Návrat k Salomonům.

4. a 5. května 2017

Dva dny exkurzí. Čtvrteční byla geologická. Když vyleze biolog na kopec kouká pod nohy, co tam žije. Když na stejný kopec vyleze geolog, kouká na strukturu kopce naproti. Byli jsme v okolí zříceniny hradu Castillo de Otiñar, které mi den předem doporučoval navštívit jeden místní horolezec. Náhody existují.

V pátek jsme vyrazili s předmětem Konzervace a restaurace ekosystémů do olivového sadu. Tentokrát jsme biodiverzitu nezvyšovali, ale učili se ji měřit. Prozkoumali jsem pasti na lezoucí i létající hmyz, poslouchali ptáky a snažili se je určit podle sluchu, počítali rostliny a měřili tvrdost půd. Večer jsme se šli s Míšou projít. Na náměstí byl živý koncert. Soul-funková kapela, která hrála pomalu rokové věci, které jsou v originále rychlé, ale slyšet něco jiného než místní popík je vždycky super.

6. května 2017

Dopoledne jsme s Evičkou vyrazily po obchodech. Potřebovala nové sandálky. Nesehnaly jsme. Potom jsem ji zavedla na tržnici, ta se ji moc líbila a nakonec jsem sedly na kafe a churros, kde se k nám připojil Míša. Chtěla jsem si dát kávu. První objednávku mi donesl s mlékem, potom si objednal Míša bez mléka, pro mě, tak jsem měli druhou kávu s mlékem. Třetí objednávku už číšník pochopil. Takže po dvou promarněných pokusech jsem získala černou kávu. Přes den učení – zkoušky začínají. Večer jsme se s Evičkou hodily do gala. Já si poprvé v Jaenu na sebe vzala šaty. Doma jsme se posilnily vínečkem a vyrazily na rockový koncert. No místní rock je prostě nerock. Vydržely jsme dvě a půl kapely a potom už se raději šly projít městem.

7. května 2017 – Jabalcuz again

Druhý výšlap na vrchol Jabalcuz. Vyrazili jsem v moravském složení já, Míša, Evička a Terka. Dlouho se mi nestalo, že by se mi cestou tolik přestalo chtít vyjít na kopec, ale nakonec jsme to překonali a vyškrábali se až do výšky 1618 m n.m. Míša nám utekl a poseděl si na vrcholu asi hodinku sám. Poprvé byl v takové výšce. Líbilo se mu to. Cestou zpět jsme se vydali trošku oklikou, ale pěknou. Procházeli jsme lesem hodně podobným naším lesům. Jen nám docházela voda. Po příchodu do města jsem se nejdříve vrhli na pítko (pítka na ulicích mi budou doma hodně chybět). Potom jsme zašli do pekárny koupili si nanuky a nějaké sladkosti a doplnili cukry na lavičce. Sprcha doma už byla jen milým zakončením. Myslím si, že jsem nové boty pořádně rozchodila.

9. května 2017

Trošku toho přibylo ve škole. Včera první prezetace ve španělském jazyce na téma Mechanismus auxinů jako herbicidů. No, nejsem si jistá jestli mi rozuměli, ale mám to za sebou. Dnes test z geologických map a ve čtvrtek druhý test ze španělštiny. Dneska jsem si naposledy v Jaenu nabarvila a ostříhala vlasy a vyměnila naposledy zubní kartáček. Konec se blíží.

10. května 2017

Vývoj dnešního oběda nejlépe vystihne fotodokumentace. Dva biologové pitvali, pitvali až z toho dostali hlad.

12. května 2017

Dnes jsem vypozorovala, s pomocí starých fotek, přímou úměru na svém těle. Čím dál žiju od Ostravy a mám delší vlasy tím jsem hubenější, že bych přibírala díky ostravským kadeřnicím? Taky s tím souvisí tyto myšlenky: Jsou lidé, kteří by neměli opouštět své domovy a měli by zahnízdit tam, kde se narodili. Na druhou stranu jsou lidé, kteří svůj domov nosí na hřbetě a neměli by sedět na rodné hroudě. Život je pestrý a já bych se měla učit biologii a ne filozofovat.

13. května 2017 – Sierra Mágina

Před týdnem jsem vyškrtla toto pohoří ze seznamu míst, které chci ještě stihnout navštívit, protože jsem nedokázala vymyslet, jak se sem dostat. V týdnu přišel mail, že škola sem pořádá exkurzi. Samozřejmě, že jsem se zúčastnila. Nejdříve jsme si prohlédli třešňový sad a zjistili jaký je rozdíl mezi čistě komerčním a ekologickým pěstováním. Třešně nejlépe chutnají přímo utržené ze stromu. Potom jsme se prošli horami s výkladem o místních kytkách. To bylo něco pro mě. Nakonec jsem dorazili na farmu, kde jsme dostali ekologický oběd a přednášku o ptácích. Vše platila škola. Já si to jen užívala. Skvělé a položka Sierra Mágina odškrtnuta na seznamu. Domů jsem přišla v osm a v devět jsem už spala. V neděli se snad už dostanu k učení.

15. května 2017

Test z fytopatologie. Pokud jsem jej napsala, mám splněný první předmět. Výsledky by měly být v tomto týdnu. Poslední taneční hodina na univerzitě. Dámy mi řekly, že se musím před odjezdem přijít rozloučit do jejich budovy. S Antoniem se ještě uvidím na jeho jiných hodinách. Ale už to loučení začíná.

16. a 17. května 2017

Dva dny s Míšou. V úterý jsem odprezentovala podruhé přednášku o růstových herbicidech a s Míšou jsme se vydali splnit jeden z plánů našeho pobytu – pít víno pod rozkvetlým olivovníkem. Koupit víno nebyl problém, ale olivovníky už odkvetly. Museli jsme si dát víno pod odkvetlým olivovníkem. Oslavu hotových dvou předmětů a získání prvních 12 kreditů jsem dokončila na intercambiu se Španěly.

Ve středu jsme zašli nakoupit a uvařili společně, tentokrát jsem byla hlavní kuchař já, buřtguláš. Zítra ho beru do školy ochutnat spolužákům z jiných zemí. S Míšou jsme snědli každý tři talíře. Potom jsme si dali krátkou siestu a vyrazili do ulic na kafíčko a zákusek. Večer jsem si ještě zašla zahrát na hodinku do parku na flétnu. Počasí je teď tady úplně boží.

18. května 2017

Dnes naposledy ve škole. Měla jsem mít ještě zítra jednu hodinu, ale vyučující onemocněl. Dnešní hodina španělštiny, při které jsem degustovali tradiční jídla našich národů, ukončila mou výuku v Jaenu.

20. května 2017

Když někam chci jet, vyškrtnu si to ze seznamu, co ještě musím stihnout a potom zasáhne osud nebo náhoda, nevím jak tomu říct, a já se tam dostanu. Minulý týden to byla Sierra Mágina a další položka odstraněná ze seznamu byla Jaenská vodní nádrž. Dnes jsem šla na hodinu bachaty (náhodou, jako náhrada za příští týden), na kterou jsem začala chodit po včerejším pětihodinovém intenzivním tanečním kurzu. A po dnešní hodině mě oslovila jedna paní, jestli tam chci jet s nimi, že její přítel je z Malagy a nikdy tam nebyl Tak jsme sedli do auta zajeli se podíva k nádrži, trošku se prošli a vrátili se do Jaenu. Tak uvidíme, kam mě vítr zavane příště.

21. května 2017

Opět jsem z klimatizace nemocná. Ležím, koukám na filmy, tvářím se, že se učím a honí mě mlsná. Už jsem nebyla tři dny v obchodě, takže lednice prázdná. Našla jsem jedno jablko. Tak jsem na internetu hledala, hledala, až jsem našla mug cakes – anglické „buchty“ pečené v mikrovlnné troubě. Půlhodinka surfování, dvě minuty rekognoskování terénu (opravdu mám kuchyň prázdnou), čtyři minuty přípravy a můj první mug cake je na světě. Dokonce si říkám, že je zdravý (namísto másla olivový olej, namísto cukru med). Chuťově výborný – už jsem začala mít i hlad.

23. května 2017

Párty začíná. Dneska večer přijedou Janča s Radimem. Hrozně se na ně těším, už jsou v Malaze a moc se jim tam líbí. Snad je Jaen nezklame. Včera jsem si průběžně psala s Alčou. Těsně po půlnoci vyústila naše konverzace jejím nákupem letenek na konec června. O zábavu budu mít postaráno. Mezi těmito návštěvami se mají ještě objevit Vojta s Verčou. Na konci erasmu se začínám aklimatizovat na Ostraváky, ať ten kulturní šok po návratu není tak velký.

24. května 2017

Dnes prohlídka Jaenu s Jančou, Radimem, Evičkou a Terkou. Ostravská pětka ve španělském stylu. Nejdříve hodinka na kávičce a chorros. Následuje nákup na tržnici. Potom výstup na hrad, návštěva Baños arabes a Parque de Seminario, kde jsme dali jednu láhev tinta. Teď ležíme doma, každý na jednom gauču a hledáme sílu na zhotovení večeře.

25. až 29. května 2017 – Tour Andalusií

1. den

Plán byl dojet blablacarem do Granady a stihnout bus do lyžařského letoviska v Sierra Nevadě. Nepovedlo se nám domluvit s řidičkou, tak jsme museli jet autobusem. Navazující bus jsme nestihli. Alternativní program však byl lepší než původní. Dali jsem kávičku v Granadě, chytili autobus do Capileiry. Udělali si krásnou vyjížďku kolem poloviny pohoří. Prošli se v Capileiře na menší túru a zase busem jeli zpět do Granady. Podívali jsme se na osvětlenou Alhambru a užili si nočního města.

2. den

V Granadě jsem už blablacar chytili bez problémů a přesunuli se do Antequery. Prošli jsme si město. Koupila jsem si klobou, který přemýšlím jak dozdobit, aby byl originálnější. Pokračovali jsme dále do Humilladera, kde byl kemp, ve kterém jsme se ubytovali. V kempu byl funkční bazén. Poprvé za čtyři měsíce jsem si konečně pořádně zaplavala. Večer jsme se prošli olivovníkovým sadem k laguně, kde žijí volně plameňáci. Viděli jsme je, ale asi na 2 kilometry. Několik jedinců se pokusilo doletět až k nám, ale cestou si to nějak rozmysleli.

3. den

Ráno jsme přejeli zpět do Antequery a vydali se směr El Torcal s plánem někoho stopnout. To se nám povedlo asi kilometr za městem. Byl to přímo jeden ze správců parku, který nás dovezl až nahoru k výchozímu bodu pro cestu skalami. Kdyby věděl, co máme dále v plánu! Dali jsme si ranní kávičku a vyrazili stejně jako jiní návštěvníci na značený okruh.

Medvěd

Cestou jsme pozorovali supy a kozorožce. V polovině cesty jsme se však odpojili a vydali se hlouběji do skal. Prostředí bylo nádherné, jen jsme trošku sešli z cesty a najednou jsme se ocitli v oblasti, kde bylo množství velkých, no kulantně řečeno, hoven různého stáří. Já se v trusu moc nevyznám, ale když jsem viděla děs v Jančiných očích a její obavu, že by podle všeho mohl být poblíž brloh medvěda, rychle jsme našli cestu zpátky na stezku a s velkým rámusem opustili skály. Věděli jsme, že nemáme vyhráno, protože španělské ploty už pro mě nejsou neznámou. Rozhodli jsem se jít podél plotu, ale po chvíli jsem zjistili, že jsme na stejné straně jako tři býci. Přelezli jsem, za pomocí karimatek, ostnatý drát a vydali se k tušené cestě. Když jsem dorazili na cestu a značenou trasu, ulevilo se nám. Jen na chvíli.

Býci

Cesta vedla opět k dalšímu plotu, ale byla to značená stezka. Otevřeli jsme si bránu, prošli do ohrady, zašli za kopec a uviděli stádo, opravdu velké stádo, býků. Pomalu jsem se otočili, vydali se zpět k bráně a zase ji překročili zpátky. Nevěděli jsme, co dělat. Na jedné straně skála, na druhé straně skály s mědvědem a před námi ohrada plná býků. Naštěstí jsme párset metrů zpátky zahlédli jednoho pána. Snažil se nás přesvědčit, že to jsou býci na jídlo, že ti na nás nezaútočí. Moje španělština, výraz strachu v našich očích a jeho dobré srdce nás dovedli k největšímu zážitku celého putování. Jízda na lžíci traktoru skrz ohradu plnou býků. Janča cestou dolů z kopců prohlásila, že by nevěřila, že se někdy bude tak hodně těšit na asfaltovou silnici. Ale skály krásné a zážitky nezapomenutelné. Večer jsme se ještě po pořádně velkém pivu přesunuli na pobřeží do obce Torrox.

4. den

Konec dobrodružství. Ráno nás probudil v kempu ptačí zpěv. Ještě jsme polenošili, sbalili se a vyrazili na pláž. Celý program do odpoledního autobusu obstarali moře, slunce, meloun a pivo. Autobusem jsem se potom přesunuli do Malagy, kde jsme se ubytovali v hostelu v centru města. Osprchovali se a vyrazili na procházku parkem, přístavem, městem s obchůdky a hospodami s tapas, sangrií a pivem. Hlavně plně v civilizaci.

5. den

Po snídani jsme se zašli nakoupit dárečky domů, prošmejdili jsme místní tržnici a zakončili své dobrodružství v Primarku. Pár dalších triček a nové plavky se hodí. Uprostřed obchoďáku jsme se rozloučili a já se vydala najít auto blablacaru, které mě doveze zpátky do Jaenu. Vše už proběhlo v poklidu.

2. června 2017

Dnes polední pětikilometrový běh se vzpomínkou na Libora, který byl mým velkým běžeckým vzorem.

3. června 2017

Den začal nocí, akce „El noche en blanco“ zaplnila ulice Jaenu lidmi a konečně opravdu dobrou hudbou. Navštívila jsem koncert místního dechového uskupení, potom hodinový koncert filmové hudby v podání symfonického orchestru. Potkali jsme několik tanečních a divadelních představení v ulicích. O půlnoci proběhla španělská verze audioprojekce na fasádě katedrály a zakončeno bylo vše jazzovým koncertem. Taky výstavu historického oblečení jsme stihli. Potom celý den učení a učení a další noc na diskotéku. Museli jsme tam zajít. Teď už můžeme domů, když víme, jak vypadá španělská diskotéka. Je to divočina, teda až po čtvrté hodině ranní. Přišli jsem po druhé, hodinku jsme tam byli téměř sami, ve tři se to začalo zaplňovat a ve čtyři už byla párty v plném proudu. Moc déle jsem nevydržela vzhůru.

4. června 2017

Poslední víkend s Míšou, Evou a Terkou. Za týden už mi odjíždějí. Po dvou náročných nocích jsme si dali odpočinkovou neděli. V poledne návštěva blešího trhu s koncertem v jednom parku. Po obědě válení se v druhém parku s vínem. Večer deset minut španělského divadla na náměstí. Nerozuměli jsme tomu vůbec a začal foukat studený vítr, tak jsme se přesunuli domů a pouštěli si písničky.

5. června 2017

Po čtyřech měsících jsem konečně našla v Jaenu plavecký bazén. Teda i když jsem věděla, kde jej hledat musela jsem se 2x zeptat. Zaplatila jsem vstup a vešla do budovy. Bazén jsem našla. Šatny ne, musela jsem se zeptat plavčíka u bazénu. Dámské šatny jsou označené nápisem „FUMAR“ (překl. kouř). V šatně byly skříňky, ale ne zámky, ten jsem si měla přinést z domu. S botami a oblečením v batohu jsem vyrazila k bazénu.

Stále málo vybavená, koupací čepici nevlastním už spoustu let. Naštěstí mi ji plavčík půjčil. Ještě jsem se zeptala, ve kterém pruhu můžu plavat, nikdo jiný tam neplaval, jen ve třech pruzích měly děti nějakou výuku. Tak mi říká tento je pro pomalé plavání. Sundala jsem brýle, nasadila jsem si plavecké a vlezla konečně do bazénu.

Do jednoho oka mi začalo téct. Prasklo mi těsnění. Takže jsem plavala s jedním okem zavřeným, jedním otevřeným a nic moc jsem neviděla. Po 500 metrech jsem se nějak špatně zorientovala a dostala se do pruhu s dětmi. Bylo mi vysvětleno, že tam plavat nemůžu a mám se držet v pruhu vedle, z něj mi odstanili ceduli pomalé plavání a dali ji do vedlejšího prázdného pruhu. Asi jsem plavala moc rychle a ta cedule se mě lekla. Zvládla jsem 1250 metrů. Myslím, že to bylo v Jaenu naposledy.

6. června 2017

Původně jsme měli s Míšou v plánu vyrazit do Sierra Nevady. Plány se změnily. Vyšli jsme alespoň na kopec za hradem. Byla to další z položek na mém seznamu, co bych chtěla navštívit – splněno. Cestou zpět jsme se stavili před katedrálu a zrovna probíhala mše, takže další položka odškrtnutá a nemuseli jsme platit €5 vstupného. Míša mi ukázal, jak se v kostele pokřižovat, tak jsem se dokonce dostala do kontaktu se svěcenou vodou. Večer intercambio a potom jsem se zašla podívat na rozlučkovou Erasmus párty. Tento týden končí většině erasmáků smlouva, takže velké loučení. No, já se tam jen otočila, pozdravila se a domluvila s Hankou na příští týden na pivo.

8. června 2017

Dnes ráno snad poslední zkouška. Nemám z ní nejhorší pocit, ale stále čekám na výsledek. Za odměnu jsem si koupila misku třešní a vějíř. Teda ten vějíř je spíš praktická záležitost pro příjemnější zbytek pobytu. Je horko. Mně to vyhovuje, ale s vějířem je na ulici líp. Odpoledne odjely holky z Ústí. Míša měl volný byt a náš plán byl pro oba ideální. Já jsem si sedla na terasu s vějířem v jedné ruce a ledovým vínkem v druhé a Míša pod mým dozorem uvařil večeři ze zbytků v ledničce. Takových dní víc, ale zítřek je poslední společný den s Michalem, Evkou a Terkou, potom taky odjíždí. Večer jsem ještě zašla na dvouhodinový taneční kurz.

9. června 2017 – Rozlučka

 

10. a 11. června 2017

Celovíkendový taneční workshop. Když jsem to spočítala protancovala jsem 9 hodin čistého času. Propotila šaty a tričko. Naučila se spoustu nových kroků a nijak jsem se nepřiblížila k pochopení Španělů. V sobotu v noci byla ještě taneční soutěž a přehlídka. Teď bych to potřebovala dospat, ale návštěva už je za dveřmi.

12. června 2017

Přijeli Verča a Vojta. První den s touto návštěvou jsme zůstali v Jaenu. Mají půjčené auto, takže cestování dává trošku jiné možnosti. Jeli jsme autem na hrad. Poprvé jsem tam nedošla pěšky. Potom nakoupit jídlo. Odpoledne jsme se vydali kousek za město prozkoumat Jaenské kaňony. Hledání správného místa byla trošku bojovka, ale stálo to za to. Podél řeky se šlo starými sádkami, potom vyschlým korytem potoka, tunelem až jsme se dostali k řece, kde jsme se převlékli do plavek a dál se museli brodit. V tom teple osvěžující. Kousek dál, už jsme museli překonávat vodu plaváním. K nejkrásnějším místům jsme se s foťákem nedostali, ale zůstanou v našich vzpomínkách. Super zážitek.

13. června 2017 – Sierra Nevada

Druhý den s Verčou a Vojtou jsme vyrazili do hor. Nejdříve jsme navštívili Los Cahorres na hranici národího parku Sierra Nevada. Nádherný kaňon se třemi lávkami zavěšenými nad údolím. To bylo něco pro mě. Mám fotky do sbírky mostů a ta příroda kolem nádherná. Cesta nebyla náročná, ale také ne bezbariérová. Občas jsme museli po kolenou, občas se pověsit na skálu nebo se brodit říčkou, ale to už jsme měli vyzkoušené z předchozího dne.

Potom jsme se přesunuli do vyšších kopců Nevady. Rozhodli jsem se od auta vyrazit na krátkou procházku, ani do pohorek jsme se nepřezouvali, šli jsme jen v sandálkách. V nadmořské výšce 2800 m n.m. jsme se domluvili, že zkusíme dojít do třech tisíc. Už mě začínala bolet hlava a Verča se taky necítila nejlíp. Ve třech tisích se Verča s Vojtou vyhecovali, že pokoří nejblížší vrchol, který měl 3396 metrů. Já se raději vydala dolů. Udělala jsem dobře. Cestou dolů mi sandálky začaly odírat nohu skoro do krve. Pomalu jsem sestupovala. S přibývajícím kyslíkem bylo líp a líp. Pofotila jsem si kytky a motýly a dole na parkovišti si dala kávičku a pivo a počkala na ty dva. Zvládli to. Na vrchol vyšplhali, ale vypadali hodně zmoženě. Dali si malé občerstvení, zvláště Vojta, který řídil musel nabrat sílu a potom už jsem jeli zpět do Jaenu.

15. června 2017 – Salobreña

Den válení se na pláži. Před válením jsme autem zajeli do Nerjy vyfotit místní nádherný akvadukt. Potom už jsme se jen celý den váleli na pláži v Salobreñi. Bylo to super. V Motrilu jsem se rozloučila s Verčou a Vojtou. Oni vyrazili do Malagy odkud letí domů a já ještě večer stihla taneční dvouhodinovku.

17. června 2017

Dnes jsem si koupila a poprvé v životě ochutnala čerstvé fíky. Zajímavé, čekala jsem, že budou více sladké.

18. června 2017

Těším se domů. Ani jsem nenašla v kalendáři, kterému svatému vděčím za dnešní ráno. Ulice posypané slámou. Normálně to tady hodně klouže, ale dnes jsem všechny starší lidi litovala, protože chodili kolem domů a přidržovali se, aby nespadli. V parku při józe mi stále tloukly zvony, to by tak nevadilo. Když jsem chtěla hrát na flétnu, tak mě začala přeřvávat paní z nějakého tlampače, jako u nás na pouti. Po cestě domů jsem pochopila, že tlapnače jsou umístěné na katedrále. Kdyby jste na zpěvy nedošli do kostela, tak vám je pustí na ulici. Jinak na ulici průvod jako o Velikonocích a všude vystavené stolky se svatými a andělíčky. Masakr.

20. června 2017

Dny se pomalu začínají podobat jeden druhému. Park, jóga, flétna, oběd, knížka. Včera jsem se dozvěděla, že mám hotovou i zkoušku z geologie – všechny školní povinnosti splněny, jen ještě několik úředních formalit. Dnes jsem už roztřídila oblečení na to, co už se může zabalit a co ještě možná vezmu ve Španělsku na sebe. Večer poslední úterní Intercambio. S těmi nejdůležitějšími se ještě uvidím. Dostal jsem nabídku na ubytování zdarma v příštím roce u jednoho kamaráda, když se budu chtít vrátit.

Co je v Jaenu jiné než doma?

Netvrdím, že po všem, co teď vyjmenuju se mi bude stýskat, ale jsou věci, které jsou tady opravdu jiné. První jsou pítka na ulicích, o těch už jsem se zmínila a ty mi opravdu chybět budou. Mé povaze je sympatické, že si s vámi lidi na ulici povídají, zdraví se, usmívají se a pokud vás znají tak se líbají na tváře. To se mi líbí, protože si tady lidi jsou opravdu blíž, než jak jsme zvyklí si být cizí u nás.

Co mi chybět nebude, jsou projevy náboženství (viz záznam z 18. června) a některé typy obchodů. Jen ve vzdálenosti jedné minuty chůze od domu mám čtyři obchody s bonbóny, konkrétně se širokou nabídkou gumových věcí různého tvaru a strašně sladké chuti. Mezi nimi najdete cukrárny, zmrzlinárny a pekárny. Španělé jsou fakt ujetí na sladké. Mezi další typické obchody patří obchody se šatami na flamengo a obchod s iberskou šunkou.

Určitě mi budou chybět uklizené (často vytřené) ulice a perfektně udržované parky. Parky obecně, v těch jsem se snažila trávit veškerý volný čas, kdy jsem nemohla být na horách.
Až půjdu v ostravském horku po ulici s vějířem v ruce asi nebudu úplně zapadat, ale tady je to úplně běžné a myslím, že si tento zvyk domů dovezu.

21. června 2017

Dnes jsem splnila poslední ze seznamu „věci, které chci ještě stihnout než odjedu.“ Navštívila jsem Museum provincie Jaén. Klasické museum s historií od pravěku po současné umění, ale pro mě tam byly okamžiky, které mi pěkně zrekapitulovaly pobyt tady. Obraz s býky mi evokoval jeden z nejsilnějších zážitků v ohradě s býky (27. června), na druhém obrázku je moje oblíbená cesta na hrad, třetí připomíná všudepřítomnou církev a další je vzpomínkou na všechny výlety, kdy mi nad hlavou kroužili supi a já si pod nimi užívala krásy místní přírody. Poslední obrázek zachycuje vrcholy Picos de Europa na severu Španělska. Ten je pro mě motivací k návratu, protože jsem zdaleka neviděla vše, co tato země nabízí. Teď už konec rekapitulování, musím jít do parku, večer na poslední středeční Intercambio a zítra podepsat papíry do školy.

22. června 2017

Byla jsem za koordinátorem podepsat předposlední papír pro ukončení Erasmu. Poslední ještě v kanceláři v den odjezdu. Přijela Alča. Po siestě jsme prošly základní místa Jaenu, daly si pivo před katedrálou a objevily nový sport, který tam hráli – španělsky pádel. Modifikace tenisu s plastovými tlustými pálkami. Hraje se i o protější zeď. No opět něco nového. Španělé sportovali od 20. hodiny. My šly na tapas a po našem návratu na náměstí po půlnoci stále ještě hráli.

23. června 2017

Dneska s Alčou v Jaenu. Prošly jsme se, uvařily mořské plody, naplánovaly víkend. Večer jsem zašly na koncert od mojí spolubydlící. Koncert – byla to besídka k ukončení školního roku umělecké školy. Vystupovaly tam postupně děti i dospělí. Klučina na obrázku hrál na piano Dvořáka. V noci jsme zašly na párty do klubu, kam jsem chodila na taneční kurzy. Bylo to moc milé, od dvou lidí jsem dostala nabídku, že když se přijedu znovu podívat do Jaenu tak „mi casa – tu casa.“ Oni to tady fakt myslí vážně.

24 – 25. června 2017 – Sierra de Cazorla

Vyrazily jsme s Alčou do Cazorly. Tedy busem do Quesady a odtud stopem na začátek turistické trasy. Svezli nás rangeři, kteří nás zavezli k pramenu a řekli, že náš cíl je tři hodiny chůze a ať si dáme siestu a nechodíme v tom horku. Po páté jsme vyrazily s batohy plnými vody vzhůru.

Hned na začátku jsme nepochopily značení, tak jsme si udělaly hodinovou zacházku. Jinak cesta krásná, ale díky zpoždění jsme do chaty dorazily až po desáté večer. Byly jsme překvapené, že v chatě nikdo nebyl. Cestou jsme však nikoho taky nepotkaly. Po rychlé večeři jsme šly hned na kutě. Ráno bylo krásné. Probudily nás ovce, které šly kolem na pastvu, zacvičily jsme si každá jógu a vyrazily na cestu do Cazorly, odkud nám jel autobus. Nádherná krajina. Potkaly jsem ptačí vyhlídku, kde lítali supi. Tak jsme se pokochaly a šly dál. Cestou chvilkami pršelo, ale tady v tom horku to vůbec nevadilo.

27. června 2017

Poslední den v Jaenu. Ráno jsem zašla na univerzitu pro doklad o ukončení erasmu. Cestou domů jsem naposledy poseděla chvilku v parku a teď se jen sbalit a vyrazit na pětihodinovou cestu do Madridu za poslením dobrodružstvím na cestě domů. Včera jsem ještě byla na pivu s Vicentem. Dostala jsem na rozloučenou cestovní pohárek (perfektní, dokonce jsem uvažovala, že si jej sama koupím), prý až spolu příště pojedeme na hory, tak ať mám z čeho pít víno.

28. – 30. června 2017

Po úředním ukončení mého erasmu jsem ještě strávila dva dny v Madridu. Ve středu jsem prochodila město, navštívila Parque del Retiro a královský palác. V části,kde se nemohlo fotografovat byly opravdu nádherné rokokové stropy. Myslím, že takové jsem ještě nikdy neviděla. Taky jsem trošku poběhala obchody se suvenýry – na trhu s knihami jsem si koupila zjednodušenou verzi Dona Quijota v originále.

Ve čtvrtek jsem si zabalila kufr, nechala jej v hostelu a celý den obdivovala krásy madridské zoologické zahrady. Poprvé v životě jsem viděla pandu velkou a delfíny. Na jejich vystoupení jsem si zašla dvakrát. Super byla taky exhibice dravců. Celkově exhibice v zahradě byly perektní, jinak jsem už viděla hezčí zoo. I naše ostravské se mi asi líbí víc. Večer jsem si dala poslední španělskou paellu na krásném starobylém tržišti a pomalu se přesouvala na letiště, kde jsem piknikovala s noťasem a filmy, po příletu do Bratislavy jsem v piknikování pokračovala ještě dvě hodinky v parku a odpoledne dorazila na Svinov. Tady na mě čekal brácha s mamkou. Tímto setkáním jsem definitivně uzavřela svůj erasmus.