Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Colours of Ostrava 2018

Pro setkání se s lidmi je mnoho příležitostí. Na jednu z nich se připravujeme doma už týden. Přemýšlím, co si během následujících dní vezmu na sebe. Kombinuji v hlavě nejvíc cool varianty oblečení. V práci kolegyním připomínám, že si koncem týdne beru dovolenou. Doma diskutujeme, jak budou následující dny vypadat. Připravujeme spaní pro mimoostravské návštěvy. S kamarády jsme na facebooku založili nový chat. Vše se pomalu blíží k okamžiku, kdy konečně vyrazíme na největší ostravský festival Colours of Ostrava 2018.

Od začátku…

Potom přijde den D. Nebo taky den S, protože prvním dnem je středa. Nebo den C, protože to jsou  Colours? To asi není důležité. Hlavní je, že se otevírají brány festivalu a do připraveného areálu začínají přicházet návštěvníci. Jdeme dovnitř. První fronty nejsou tak hrozné. Člověk je na ně připravený. Počasí nám moc nepřeje, mrholí, ale je to ještě v mezích. První festivalové pivo tohoto roku. Je potřeba zmapovat celý areál, ať se v dalších dnech zorientujeme. S prvním pivem za opaskem procházíme mezi stánky a slyším své jméno. Zastavuju se a dochází k prvnímu setkání.

Známý, kterého jsem neviděla asi rok a půl. Rychle probereme nejdůležitější události uplynulých měsíců a už opět pokračujeme v úvodním kolečku. Uličky se začínají plnit lidmi. Zastavují nás dva chlapci, že dostaneme dárek, když se s nimi vyfotíme. Takových reklamních akcí ještě bude hodně. První setkání s lidmi na pódiu. To je takové setkání nesetkání, tok informací na přednáškách je poměrně jednosměrný. Na prvním koncertu se už potkáváme s kamarády, se kterými jsme se domluvili přes náš chat. Taky jsou zde další tři, které jsme potkali náhodou, ale rádi se připojili k našemu kroužku. Miluji tyto dny, kdy potkávám kamarády, se kterými na sebe během roku nemáme čas. Společně posloucháme hudbu, která se nám líbí. Kapela na pódiu je lepší a lepší s každou písničkou. Dav jde do varu. Všechno je to o lidech. No, možná trošku taky o počasí a alkoholu.

…sprintem i pomalu…

Další dny utíkají jako voda. Workshopy, přednášky a samozřejmě koncerty. Rozhodla jsem se udělat si seznam kamarádů, se kterými jsem se setkala. Došla jsem k číslu třicet. Tedy mluvila jsem za čtyři dny s více lidmi, ale tohle je počet kamarádům, které jsem znala před festivalem a měla příležitost s nimi strávit nějaký čas během něj. Prostě je dobře, že se můžeme potkat.

..až do konce

Potom už se blíží poslední den. Počasí se umoudřilo a slunce svítí na hlavy i klobouky všech návštěvníků i účinkujících. Areál už známe nazpaměť. Do té doby než nedojdeme někam, kde zjistíme, že jsem ještě nebyli 🙂 Je čas na obchůdky, aby jsme si odnesli domů nějakou památku. Letos to jsou tři elpíčka. Nohy nás bolí, žaludek se těší na návrat k normální stravě. Objednáváme poslední pivo.

Obejmeme se se všemi, které potkáme a víme, že je dlouho neuvidíme, oči se pomalu klíží, ale najednou máme plno energie a přemýšlíme, jak ten poslední okamžik ještě prodloužit. Například si vyfotit poslední selfie? Nene, už se na nás směje hlavní brána. Tentokrát zevnitř a říká: „Tudy, tudy vede cesta domů!“ Jdeme, ten poslední záchvěv při odchodu, jestli už je to opravdu všechno. Stálo to za to? Ano. Doma stříháme pásky a to už je opravdový konec. Třeba zase za rok. I když začátek byl šedivý, nakonec se ty barvy přeci jen ukázaly.

  1. […] jiný mrav. U nás na Moravě severní patří mezi největší společenské události poutě a festivaly. Hlavní definicí, kterou by šly tyto akce popsat, je spousta lidí, hudby, jídla a piva. Na […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

68 + = 78