Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Kreativní stereotypy

Vlastně jsem ani neměla v plánu psát článek na blog. Vyfotila jsem v zápalu svého už dvoudenního kreativního bláznění fotku, kterou jsem chtěla prostě přidat na svůj Instagram a pokračovat ve psaní. Ale místo pokračování v knize jsem otevřela nový blogový příspěvek. Nevadí. Konečně mě to zase chytlo.

Kreativní blázinec

Možná za to můžou výzvy, které jsem si do nového roku dala. Možná jen návrat ke stereotypu všedních dní. Vánoce byly báječné, novoroční výlet do Mariánských Lázní jsme si strašně užili. Ale návrat ke stereotypům všedních dní má pro mě také své kouzlo. Jakmile jsem včera sedla ke svému pracovnímu stolu a rozhodla se psát nic mě nemohlo zadržet. Přeskakovala jsem od knihy k první povídce pro výzvu na Wattpadu. Hlavní je, že jsem psala a to s radostí a nadšením. Dokonce jsem koukla zase trošku na teorii psaní. Měla bych se jí více zabývat. Vím to. Teda alespoň to cítím.

nakreslila jsem přebal dočtené knihy

Občas mě vyrušila svým tónem o ukončení cyklu pračka, občas se ozval žaludek, že potřebuje naplnit a na pár hodin jsem musela dojít do práce, abych si vydělala nějaké ty korunky, ale jinak mám už druhý den svůj „záchvat kreativity“ a tvořím. Je to skvělé. Věřím, že mi vydrží dlouho. Píšu a píšu, teď teda zrovna článek tenhle na blog, ale je to samo. Snad se konečně blok, který jsem v minulých měsících zažívala při psaní své knihy konečně zlomil. Psaní střídám s dalšími tvůrčími procesy, abych zase do tak velkého stereotypu neupadla.

Chvíli píšu. Chvíli kreslím. Večer jsem navrhla pro sebe i pro manžela osobní vizitky, které si už dlouho plánujeme udělat. Dokonce i k vaření jsem dnes přistoupila trošičku odjinud. Oběd jsem snědla a chutnal mi. Doufám, že tomu tak bude i s obědem zítřejším a pátečním, které jsem v zápalu boje už stihla předvařit.

vytvořila jsem si návrh osobních vizitek

Nikdy jsem nečekala, že budu mít radost z takové té domácí pohody. Uvařit si kafe a jen si sednout. Stejně to moc nevydržím, jsem hyperaktivní a budu. Vždycky jsem se bála nudy. To je moje největší hrozba. Strašně nerada se nudím, ale když vám počasí a zdraví úplně nepřeje, jde se velmi dobře zabavit i v domácí samotě. Jsem za to moc ráda.

Jen pro malý úsměv

Snad jsem nikoho svým článkem napsaným za několik minut nepohoršila. Snad se někdo trošičku pousmál nad změtí mých rychlých a přelétavých myšlenek. Prostě si tak trošku v těchto konečně klidných dnech blázním. Jsem kreativní a tvořím a hlavně píšu a píšu a píšu a to je teď to nejdůležitější. Za to jsem ráda a to mě těší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

+ 88 = 90