Nestává se příliš často, abychom s mým mužem trávili víkendy každý zvlášť. Pokud ano, většinou mám naplánovanou nějakou cestu nebo výlet s přáteli. Situace, že můj muž není doma a já zde zůstanu sama je spíše vyjímkou a jsem za to ráda. Za to, že je to vyjímka i za to, že se občas objeví. Pokud čekáte článek o velké dámské jízdě, tak vás asi zklamu, i když… tak trochu to velká dámská jízda byla. Tématem je vaření a jídlo.
Když partner není doma
Co si vaříte, když váš partner není doma? A vaříte vůbec nebo si raději zajdete do restaurace? Nebo se odbýváte rohlíkem s paštikou? Ráda si přečtu, jak to máte vy. Zkuste mi napsat e-mail nebo nechat pod článkem komentář. Teď vám napíšu, jak to dělám já. Nejvíc jsem se celý uplynulý týden těšila na to, co si uvařím.
Jen pro upřesnění, vařím každý den jídlo pro sebe i pro manžela do práce, chystám nám snídaně i večeře. Pokud jsem doma, jsem zvyklá si připravovat jídlo už od svých osmnácti let, kdy jsem vyletěla od rodičů z hnízda. Většina jídel, které si uvařím mi chutná a často jsem i překvapená jak moc. Takže uvařit si oběd o víkendu není nic vyjímečného. Má to samozřejmě své ale.
Každý máme jiné chutě
Musím pochválit svého muže, že jsem si vybrala dobře. (Myslím tím, že jsem si vybrala dobře svého muže.) Sní téměř vše, co mu na talíř předložím a jídlo mi pochválí. Protože je diplomat, nikdy jsem od něj neslyšela, že mu něco nechutná. Občas jen pronese nad rozjezeným talířem: „Promiň, nějak nemám hlad.“ A za chvilku si jde pro něco na zub. Tak poznám, že jsem se mu do chuti netrefila. Nestává se to však často.
Za roky pozorování jsem zjistila, že:
- když jídlo obsahuje brokolici, zůstává častěji na talíři
- nemusí polívky
- nebaví ho vybírat z ryb kosti (takže jí jen lososa a tuňákovou konzervu)
- nejí vnitřnosti
- smrdící sýry mu nevoní
Nákupní seznam na víkend
(když není doma)
V pátek jsem vyrazila do obchodu a nákupní seznam mi v podstatě napsal můj muž. Nakoupila jsem brokolici, uzenou makrelu, játra a zralé kozí sýry (ty čerstvé by mi chutnaly taky, ale obsahují laktózu a tu zase nesnese mé tělo). Hned v pátek večer jsem si nalila skleničku vína, nachystala si nůž a začala si užívat chuť kousků uzené makrely. Já vím, žádné velké vaření, ale byl to pátek.
Hned v sobotu ráno, ještě před snídaní v podobě rybí pomazánky (makrelu jsem celou večer nesnědla), jsem začala vařit brokolicovou polívku. Na oběd jsem si dala játru na pomerančích a večer k druhé skleničce vína konečně ty kozí sýry, které jsem dojedla v neděli na snídani.
Maminka je maminka
A nedělní oběd? Další jídlo, které můj manžel moc nemusí jsou bramboráky. Ty si ale nemusím smažit sama a dovedu si je zařídit jinak. Když dostanu chuť na bramboráky, objednám si návštěvu u své maminky. Ta buď tuší, že mám chuť na bramboráky nebo už to za ty roky vypozorovala, ale vždycky, když dorazím na návštěvu sama, cítím je už za dveřmi.
Možná se vám můj jídelníček nezdá dostatečně sváteční, ale já si ho opravdu užila. Samozřejmě jsem celý víkend jenom nejedla, ale ty ostatní činnosti byly v porovnání s tím, jak jsem se na jednotlivé chody mého víkendového menu těšila, takové drobné epizodky.
