Léto je v plném proudu a já si uvědomila, že jsem ještě nenapsala příspěvek na blog o svém dalším novém koníčku. Paddleboard – už jste jej zkusili? Své poprvé na paddleboardu jsem absolvovala už loňské léto, kdy jsem si jej na hodinu vypůjčila na Slezské Hartě. Ani nevím, jestli jsem se o tomto svém hodinovém zážitku tehdy zmínila na blogu, ale je jisté, že ve mě zůstal hluboce zakořeněný. Myslela jsem na tento sport intenzivně i během zimy a v lednu jsem neodolala a koupila si svůj vlastní paddleboard. Nelituji.
Vzpomínky na dětství
Na základní škole jsem se věnovala několika sportům a nejvíce otevřené pro mě zůstalo veslování. Jezdila jsem na skifu i čtyřce. Bylo mi moc líto, když jsem s veslováním musela s nástupem na víceleté gymnázium přestat, protože tréninky nešly časoprostorově sloučit se školními povinnosti. Dlouho jsem přemýšlela, jak se na vodu vrátit, ale kromě týdenního vodáckého výcviku na vysoké škole jsem se k lodím nepřiblížila.
Možná kdybych se více snažila, tak by se mi to povedlo. Spousta mých známých jezdí na vodu, ale prostě jsem nějak neměla to štěstí, abych se k nim připojila. Nebyla jsem pro ně vodačka, kterou by vzali s sebou. Já jsem ale dále pokukovala po lodích a loďkách a přemýšlela, jak se na vodu vrátit. Díky paddleboardu jsem konečně našla cestu k návratu na vodu.
Pohled z hladiny
Od ledna jsem se čekala, až se oteplí a já vyrazím na svou první plavbu, abych se na svět mohla koukat z vodní hladiny. V červnu vystoupala teplota na přijatelné hodnoty a od té doby se nemůžu nabažit paddleboardu. Nejdříve jsem si říkala, jestli mi nebude vadit, že jsem vesla vyměnila za pádlo. Přeci jen vzpomínky byly na veslování. Je mi to jedno, ten pohled je stejný z veslice i jiných plavidel.
Paddleboard poprvé
Poprvé jsem svůj paddleboard spustila na vodu na Žermanické přehradě. Měla jsem trošku respekt, jestli vůbec dojedu na druhou stranu, přeci jen mé svaly na rukou na tom nejsou nejlépe. Zjistila jsem, že jsem se podcenila. Nejen, že jsem doplula na druhou stranu, ale obeplula jsem velkou část přehrady. Zpátky na břeh mě zahnala pouze žízeň (napoprvé mě nenapadlo si s sebou vzít vodu) a čekající manžel v kavárně.
Od té doby se těším na každou vyjížďku. Pomaličku mapuji vodní plochy v okolí Ostravy. Zjišťuji, kde se může jezdit a kde ne a těším se na každou další plavbu. Minulý víkend jsem se koukala z Olešné na beskydské vrcholy. Uvědomila jsem si, kolikrát jsem už nahoře na každém z těch kopců stála a koukala se dolů směrem na vodní hladinu. Nikdy dřív jsem se nezamyslela nad tím, jak krásný může být pohled opačný – z vodní hladiny na kopce a lesy.
Nebo možná jsem to celou dobu tušila. Proto jsem tak ráda vzpomínala na své veslařské začátky a pořád se k nim ve svých vzpomínkách vracela. Život je krásný a je fajn, že jsem našla zase jeden nový pohled na naši přírodu. Ještě párkát obepluji okolní přehrady a nádrže a časem se odvážím ke zdolávání řek. Slibuji, že vám o tom zase napíšu.
Krásné léto
Do té doby budu dál hrát golf, šlapat po kopcích i nížinách a pádlovat. Vy si také užívejte vaše letní radosti a určitě mi o nich napište! Pište do kometářů tady na webu nebo na mých sociálních sítích.
