Původně jsem po návratu z dovolené rozepsala příspěvek o tom, co musíte navštívit v Andalusii. Teď jsem jej na chvíli odložila. Slibuji, že příspěvek o Andalusii dopíšu a už teď se máte na co těšit. Celou dovolenou se v mé hlavě táhlo jedno ústřední téma a rozhodla jsem se přenést ho na stránky blogu. Jde o téma, které často řeším jak v práci, tak ve volném čase a nejčastěji, když chci psát. Obecně, když chci tvořit, ale u psaní je to nejpatrnější. Jde o soustředění.
Často přemýšlím nad tím, co potřebuji k tomu, abych se soustředila. Tedy ještě čatěji se mi stává, že se snažím soustředit a nedaří se mi to, protože mé soustředění něco narušuje. Na dovolenou do Španělska jsme jeli za našimi kamarády, kteří se tam v červnu odstěhovali. My jsme se s celou partou přátel vyrazili podívat, jak se jim tam bydlí. Během návštěvy jejich krásného bytu s výhledem na moře mě nejvíc překapilo, když mi ukázali svou pracovnu. Zde tráví většinu dní zavření za roletami (ne kvůli horku, mají klimatizaci) a téměř ve tmě. Vysvětlili mi, že se pokoušeli pracovat na balkóně, ale nedokázali se soustředit. Při pohledu na moře začali plánovat odpolední koupání a práce jakoby z mozku odletěla společně s racky.
Co mě ruší v soustředění
Jak to mám se soustředěním já? Hned se k tomu dostanu, ale nejdříve jsem tuto otázku položila svému muži. Jasně mi řekl: „Já bych si sednul na balkón nebo aspoň k oknu s výhledem. Pustil bych si do uší dvouhodinový soundrack Amadea a neměl bych problém se soustředit.“
Mně osobně výhled nevadí, ale mnohem více by mě rušila ta hudba. Mám hudbu moc ráda, ale pokud ji chci poslouchat, je to pro mě a můj mozek činnost na plný úvazek. Při hudbě a při mluveném slově ještě hůř se nedokážu soustředit na vlastní mluvení nebo psaní. Nevadí mi, když tvořím něco obrazového, třeba kreslím nebo upravuji fotky. Hudba ani mluvené slovo mi nevadí mi při šití nebo vytváření jiných rukodělných výrobků, třeba korálkování. Když mám psát nebo přemýšlet, tak se na tyto činnosti při puštěném rádiu, televizi nebo rozhovoru nedokážu soutředit.
Na dovolené s námi byl velmi hovorný kamarád. Mám ho moc ráda, ale po dvou dnech jsem se mu omluvila a cíleně jsem se mu začala vyhýbat. V jeho upovídané přítomnosti jsem nedokázala ani myslet. Zjistila jsem, že když někdo kontinuálně mluví, nedokážu formulovat vlastní myšlenky v hlavě. Nazvala jsem si svou potřebu slovním tichem. Pro formulování vlastních myšlenek potřebuji slovní ticho.
Tvoření myšlenek v jiném jazyce
Další zajímavé zjištění, které již vím deší dobu, jen se mi pobytem v zahraničí potvrdilo, je, že mi nevadí, když někdo mluví v jiném jazyce, než je ten ve kterém chci formulovat myšlenky. Nejhorší je samozřejmě neposlouchat češtinu. V okamžiku, kdy například píšu anglický dopis mi mluvené slovo v češtině nevadí tolik, jako kdybych ten dopis psala česky. A platí to i naopak. Nejednodušeji mi jde ignorovat vzájemně angličtinu se španělštinou. Pravděpodobně by to fungovalo i s jinými jazyky, ale v těch neumím myslet.
Samotnou mě celá tato otázka o soustředění na vlastní myšlenky zaujala. Proto jsem se rozhodla napsat tento článek hlavně s cílem zjistit, jak to mají jiní lidé. Napíšete mi, jak jste na tom se soustředěním na vlastní mšlenky nebo vlastní tvorbu vy? Co vás ruší při práci? Co vám naopak nejvíc pomůže se soustředit? Moc se těším na odpovědi. Můžete mi je napsat tady dole do komentáře, jako zprávu na mém Facebooku nebo Instagramu nebo prostě poslat mailem. Předem všem moc díky. A nebojte postřehy z Andalusie brzy dopíšu, jen co najdu trošku toho slovního ticha.