- celkem našlapáno 34 km za 7 hodin 46 minut z toho z trasy 27 km
- do Mikulova zbývá 250 km
- do Santiaga de Compostela zbývá 3442 km
První úsek mé Svatojakubské cesty byl zároveň zakončením mé letošní turistické výzvy. Hledala jsem cestu, na které urazím trasu 25 kilometrů a našla jsem začátek mnohem, mnohem delší cesty. Není velkých cílů, ale jsem realista a mám ráda cíle, které se mi jeví jako reálné, což pouť v celkové délce 3469 kilometrů zatím v mých představách reálná není. Jako reální se mi zdá určitě vzdálenost 277 kilometrů. Tato vzdálenost je délka Moravskoslezské trasy Svatojakubské cesty, kterou jsem si vybrala jako svou první metu.
Kde začít?
Moravskoslezská trasa vstupuje na území České republiky z Polska u obce Strahovice. To je zároveň nejbližší místo Cesty svatého Jakuba k mému domovu v Ostravě. Nebylo tedy moc o čem rozhodovat a já přesně věděla, kde začít. Horší bylo, přijít na to, jak se tam dostat, protože obslužnost této obce hromadnou dopravou je zvláště o víkendu velmi omezená. Nakonec jsme zvolila náhradní řešení. Dojela jsem vlakem do obce Chuchelná, odtud se vydala do polské obce Krzanowice a zahájila svou pouť u Farního kostela svatého Václava v Krzanowicích. (Odtud ten rozdíl v délce cest)
Nakonec jsem se svou volbou začátku velmi spokojená, protože jsem na hranice přišla ve směru poutníků přicházejících z větší dálky a nemusela jsem se nikde otáčet nebo rozhodovat, který krok je ten první. Vstup na Moravskoslezskou trasu jsem měla plynulý a první zastavení hned za hranicemi, pro mě bylo opravdovým zastavením.
Strahovice – Chlebičov
Dobrou volbou pro tento úsek cesty bylo podzimní počasí. Cesta do Strahovic i z nich je lemována alejemi jeřabin. Nejvíce mě zdrželo hledání toho nejhezčího trsu plodů pro pořízení dokonalé fotky. To, že celou trasu plánuji absolvovat s fotoaparátem, asi vůbec nemusím prozrazovat. Sice jsou v dnešní době na sociálních sítích čím dál populárnější videa, ale já jsem stále milovník fotografie, i když samozřejmě té digitální.
Vedle plodů k fotografování, a že jich byla spousta, jak dokazují mé fotky, jsem často nacházela také plody k jídlu. Každou chvíli se mi pod nohy připletl nějaký ten vlašský ořech. Ten první jsem rozšlápla náhodou a další jsem už celou cestu hledala a krmila se jimi. Taky jsem potkala opravdu velké choroše. Ty jsem vyfotila s myšlenkou, jestli to nebudou největší houby na trase. Tak uvidím.
Velkou část první cesty jsem přemýšlela nad tím, jestli vůbec volba mého způsobu cesty do Santiaga je ta správná. Jestli ji mám opravdu takto zahájit, jestli je v pořádku jít úseky odděleně, jestli… Těch „jestli“ byla spousta. Naštěstí na začátku cesty stála cedule s velmi důležitou větou:
„Pojetí poutí záleží na poutníkovi samotném, je zkrátka cestou do neznáma.“
Cedule ve Strahovicích na začátku Moravskoslezské trasy Svatojakubské cesty
A přesně tato věta mi byla odpovědí na všechna má „jestli.“ Mé rozhodnutí pojmout svou cestu, tak jak jsem ji začala, je správné hlavně, protože je moje. Jsem ráda, že jsem vyšla a půjdu dál. Protože chci a protože mi poutní cesta dává smysl. Není důležité, jak dlouho půjdu a kudy, ale půjdu, dokud budu chtít.
Do Chlebičova jsem dorazila v sobotu ve 14 hodin a deset minut. Deset minut poté, co se zavřela volební místnost a zároveň, kdy zmizela má šance koupit si toho dne credencial a získat první razítko. Věřím, že se mi povede na tento úřad dostat a credencial i razítko získat zpětně.
První cíl – Opava
Naplánovala jsem si trasu 25 kilometrů a při příchodu do Opavy ji také splnila. V okamžiku, kdy jsem přecházela řeku Opavu vykouklo slunce zpoza mraků a já mi se najednou nechtělo sednout na vlak a jet domů.
Ani nevím, co mě k další cestě vedlo, ale pokračovala jsem dál. Podél řeky Moravice až do Branky u Opavy. Tady už jsem začala cítit tíhu nohou a konečně nasedla na vlak domů. Začala jsem dnes svou cestu a už teď se těším na její pokračování.