Máme tady listopad s jeho chladným počasím a krátkými dny.
6. listopadu 2022
- našlapáno 19 km za 5 hodin 40 minut (celkem 137 km)
- do Mikulova zbývá 140 km
- do Santiaga de Compostela zbývá 3332 km
Rána jsou už pěkně studená a dneska tomu není jinak. Pořádně jsem se na cestu oblékla, ale už po prvním kilometru začínám s odkládáním oblečení. Sluníčko hřeje čím dál víc a kolem poledne jdu dokonce část cesty jen v tričku.
Dneska je všeho tak akorát. Samozřejmě bych jako velká milovnice tepla snesla těch stupňů na teploměru více, ale na středoevropský listopad je počasí nadprůměrné. Kilometrů mě čeká taky tak akorát. Lidí potkávám také přiměřeně. Většinu cesty jdu sama, ale občas potkám někoho na procházce, nebo na kole a úplné samoty se nemusím bát.
Náměšť na Hané
První část cesty vede trošku nudně mezi poli, ale díky sluníčku cesta utíká rychle a já brzy přicházím do Náměšti na Hané. Oslavuji 130. kilometr pouti svým prvním poutním pivem. V Pivovaru Jadrníček si dávám malé višňové i s višní na dně. Do chuti se mi trefili naprosto přesně. Vypít si pivo v listopadu na zahrádce, to je odměna sama o sobě.
Od pivovaru vyrážím nahoru k zámku. Ráno ve vlaku jsem si přečetla, že v zámku na mě čeká další poutní razítko. Přes poledne mi došlo, že od listopadu jsou hrady a zámky až do jara zavřené. Zase pohřbívám hluboko své naděje na razítko do credencialu. Od obce stoupám starou alejí vzhůru. Nahoře u vrat zámku vidím auto a u něj potkávám kastelánku. Je moc hodná, odkodovává kvůli mému razítku právě zabezpečený zámek, jde pro razítko a to mi otiskne do sešitku. Tímto moc děkuji. Překonala jsem svou smůlu s razítky.
Pomalu mezi lesy
Z Náměšti vede cesta lesem. Na zastávku v Pěnčíně to mám šest kilometrů a více než dvě hodiny času. Dopravní obslužnost této oblasti není nic moc. Autobus jede o víkendu jen každé dvě hodiny. Courám se tedy lesem. Slunce se pomalu blíží k horizontu a svítí mi do očí. Já se snažím najít něco pěkného na focení, ale ani to se mi moc nedaří. Nakonec se pomalu docourám až na autobusovou zastávku, odkud se vracím zpátky do Olomouce.
17. listopadu 2022
- našlapáno 14 km za 4 hodin 28 minut (celkem 151 km)
- do Mikulova zbývá 126 km
- do Santiaga de Compostela zbývá 3318 km
Další státní svátek slavím poutí. Proč ne? Bojovalo se za svobodu. Já můžu svobodně chodit po republice, Evropě i světě, a to se mi líbí a jsem za to vděčná.
Pěnčín – Přemyslovice
V lesích je dneska blátivo. Trošku to klouže, ale po třech kilometrech cesty z Pěnčína do Přemyslovic přecházím na zpevněnou cestu a jde se mi o poznání lépe. Na dnešní trase mám v plánu tři odbočky. První z nich je v Přemyslovicích. Z vesnice odbočuji do polí a přicházím k větrnému mlýnu. Prý jsou v tomto kraji celkem tři, tak jsem ráda, že potkávám alespoň tento jeden.
Stražisko
Za Přemyslovicemi jdu polem. Začínají se tady zvedat kopečky, je to vítaná změna po rovině kolem Olomouce. Za dalším kopcem už vidím Stražisko. Důležité místo na pouti je druhou odbočkou z trasy. Nad obcí na kopečku se tyčí Kostel svatých Andělů strážných s křížovou cestou k němu vedoucí. Kostel sám o sobě vypadá krásně z dálky. Je zavřený, ale nacházím zde svou první poutní budku s razítkem uvnitř. Konečně nemusím nikoho shánět a zjišťovat otvírací dobu informačních center. Otiskuji razítko do credencialu a zapisuji pár vět do sešitu.
Ve Stražisku se nachází také cíl třetí odbočky. Je to vila Otty Wichterleho. Jako optometristka nesmím tuto stavbu minout. Cestou od vily se už napojuji zpátky na trasu. Dojdu do Suchdolu a koukám na hodinky. Autobus ze Seče jede ve čtyři. Pokud ho nestihnu, jede další spoj až po sedmé. Za Suchdolem mě čeká brod. Naštěstí přes potok někdo naházel klacky, po kterých jde „přebrodit“ suchou nohou. Cesta vede blátivými lesy opět do kopce. Nad hlavou slyším stíhačky, ale přes mraky je nevidím. Vojenský prostor Březina je v sousedství.
Na zastávku autobusu přicházím 20 minut před odjezdem autobusu. Už tady čekají dva lidé, starý pán a o něco mladší paní. Vedou zajímavý rozhovor, do kterého mě zapojují. Pán se snaží paní asi balit. Ona mi později v autobuse dvakrát děkuje, že jsem přišla.