Kopečky za Ybbs

Svou jarní etapu roku 2025 na cestě do Santiaga de Compostela jsem absolvovala 20. dubna. Rozhodnutí k cestě bylo nečekané, impulsivní a rozhodně správné.

20. dubna 2025

• našlapáno 14 km za 5 hodin 12 minut (celkem 522 km)
• do Enns zbývá 58 km
• do Santiaga de Compostela zbývá 2947 km

Dneska jsem zahájila svou první letošní etapu. Na místo, kam jsem došla loni v létě, jsem jela z Lince. Vlakem a autobusem jsem se dostala až do městečka Ybbs an der Donau. Persenbeug je od tohoto města vzdálený asi 250 metrů, ale v podstatě nedostupný, pokud nechci přeplavat stejně široký Dunaj. V neděli a ve svátky zde nejezdí žádné autobusy.

Vycházím tedy podél břehu řeky Dunaje, 250 metrů od místa své poslední etapy, a sleduji trasu Svatojakubské cesty z druhého břehu. Jdu podél široké řeky, dokud nedojdu po dvou a půl kilometrech k mostu, kde se napojuji na trasu značenou mušlí.

Za mostem se cesta stáčí konečně ze silnice. Raz dva vyběhnu kopeček a trošku se u toho zadýchám, protože má kondička po zimě není úplně stoprocentní. Jsem zpátky v rakouských lesích.

Nikde ani živáčka, jen ptáci zpívají a cvrlikají v křovinách. Okolo všechno kvete. Letos přišlo jaro o hodně dřív, takže tady na jih od českých hranic vypadají les i louka, jako by u nás byl konec května. S definitivní platností si potvrzuji, že mám les nejraději na jaře právě pro ty květy, pro slunce, které si mezi nerozvinutým listím vytváří vlastní úzké cestičky až dolů k trávě a pro všechny ty odstíny zelené, které jsou všude kolem mě.

Tai chi v lese

Po pár kilometrech si dávám krátkou přestávku, ale živé okolí mi nedovolí chvilku v klidu posedět. Postavím se do základního postoje a cvičím svou oblíbenou sestavu tai chi. Jestli jsem si dosud ještě nevyčistila hlavu od všech denních problémů, tak teď už ano. Soustředím se pouze na okolní zvuky a vůně, jsem tady a teď. Já a pomalé pohyby v rytmu dechu.

Zaposlouchám se do těch rajských zvuků, nasaju vůni dřeva, jarní zeleně a překvapivě také hub. Představuji si rychlé poletování ptáků, kteří mi zpívají svou písničku odněkud z křoví a korun stromů. Cvrlikají, pípají, pokřikují – je jich tolik. Nádherná hudba.

Potkalo mě dneska asi nejkouzelnější počasí, jaké si pro své putování můžu přát. Modrou oblohou se občas mihne bílý mráček, aby dodal romantický nádech celému pohledu na krajinu ve chvílích, kdy vycházím z lesa a procházím mezi poli a loukami. Sluníčko svítí a hřeje. Po poledni si sedám na mezi u cesty a dávám si svačinu, nastavuji tvář slunci a opaluji se.

Dneska bez razítka

Přes vesničku Hengstberg pokračuju dál na západ až k větší silnici na začátku obce Neustadtl an der Donau. Sice jsem dneska na trase nepotkala žádný kostel s razítkem, ale za ten klid, který mě cestou provázel, a za to soukromí, kdy jsem mohla být jen sama se sebou a otevřenou krajinou kolem sebe, toho určitě nelituji. Více takových kouzelných etap a na razítkování ráda zapomenu úplně.

Zpět na Svatojakubská cesta