Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

U ranní kávy

Už jsem psala o tom, že pokud se s někým chci setkat, může nám v tom zabránit pouze osud nebo naše vlastní chtění. Stejné je to se vším v životě. Když si něco opravdu přejete, splní se to. Možná ne vám, ale někomu určitě.
Ne, teď vážně. Opravdu si myslím, že člověk svou vůlí může získat téměř nemožné a pokud opravdu něco chce, je to jeho sen, tak směřují jeho životní rozhodnutí vědomě i nevědomě k vytyčenému cíli. Nemluvím o takovém to chtění vyhrát milión. I když to se také určitě daří jen těm, kteří chtějí. A ti, kteří ještě nevyhráli pouze chtěli málo. Mám na mysli opravdový sen. Nezávisí na jeho velikosti. Týká se to i maličkostí, třeba pěkné počasí na svatbu. Pokud je to pro dotyčné důležité, stane se to.
Samozřejmě, že jde vždy jen o přání reálná. Těžko si můžeme přát, ať se naše tetička dožije dvě stě let. Tedy přát si to můžeme, ale ta energie, kterou je potřeba do splnění tohoto přání vložit je nereálná. Navíc se nemusí shodovat s přáním naší tetičky.

Starý sen

Někdy člověk může mít sen, který si v minulosti vysnil a s postupujícím časem na něj pomalu zapomeněl, protože jej odsunula do pozadí jiná, aktuálnější přání. Najednou se takové splněné přání objeví, ani nevíte jak, a stane se velmi milým překvapením. Takový snový rozbřesk jsem zažila dnes ráno u kávy.
V průběhu dětství a puberty se mi velmi líbily přízemní, okrajové byty v panelácích na našem sídlišti. Nebylo ani tak podstatné, že jsou přízemní nebo to, že jsou v panelácích, ale byly to jediné čtyřpokojové byty s velkou rozlohou. Nepocházím z malé garsonky, kde děti spí na palandách a rodiče na rozkládacím gauči. Obývali jsme s rodiči a bratrem pěkný třípokojový byt. Ale ty okrajové, čtyřpokojové byly opravdu hezčí a větší. A šlo koukat okny skrz na druhou stranu domu. To se mi opravdu líbilo.

Splnění snu

Dnes při posezení u ranní kávy jsem se zamyslela nad bytem, do kterého jsme se na začátku léta s přítelem nastěhovali. Tento byt se každým dnem stává víc a víc mým domovem. Uvědomila jsem si, že situačně je náš nový byt téměř kopií bytu rodičů mé kamarádky z dětství, kteří bydleli v jednom z těch přízemních, okrajových bytů na našem sídlišti. Sice náš dům stojí ve staré cihlové zástavbě a byt má jen tři pokoje, ale svou rozlohou sto osm metrů čtverečních a polohou v přízemí je téměř kopií mého, v pubertě vysněného bytu. A hlavně z kuchyně i z obýváku jde vidět skrz dům.
V novém bytě bydlíme měsíc. Každým dnem se v něm cítím víc a víc doma.  Dnes ráno jsem si ale uvědomila, že opravdu bydlím v bytě, který jsem si přála. Budu ho ráda nazývat svým domovem. Je to přesně ten příklad splněného snu, na který jsem už dávno zapomněla. Přání, které jsem měla v dětství a vytěsnila jsem ho z hlavy. Dnes ráno jsem si na něj vzpomněla a jsem moc ráda, že se mi tento sen vyplnil.
  1. […] co dělají lidé v parku. Konečně jsem se nastěhovala na vysněné místo. Mám za domem park. Tedy také tam mám bazén, ale ten jsem ještě za ty tři měsíce nestihla […]

  2. […] bazénu bránila pracovní doba. Teď už výmluvy došly. Krytý bazén mám tři minuty chůze od domova a většina směn mi začíná v deset hodin. Takže ranní plavání se opět dostalo do […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

16 + = 20