Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Po roce Vánoce

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli napsat vánoční příspěvek na blog nebo ne a než jsem se rozhodla, že ano, Vánoce už máme skoro za sebou. Celý předchozí měsíc běháme, sháníme, nakupujeme, uklízíme a připravujeme všechno možné i nemožné, abychom z těch tří svátečních dnů na konci roku vytvořili pro sebe a své rodiny ty nejdokonalejší tři dny v roce. To přece za příspěvek na blogu stojí.

vánoční ozdoba

Důvodů, proč jsem se rozhodla napsat článek o letošních Vánocích, přibývalo. Na Štědrý den mě přesvědčila ta trocha sentimentu, která se nakonec nevyhnula ani mé osobě. Dalším důvodem bylo, že tyto Vánoce představují pro nás v hodně věcech další z mých poprvé:

  • poprvé oslavujeme Vánoce v manželství
  • poprvé jsme na Vánoce společně doma
  • poprvé jsme na Vánoce v našem současném bytě
  • poprvé jsem na Vánoce vařila hrachovou polévku
štědrovečrní večeře

No, možná by se těch poprvé našlo více, hlavně v těch receptech, ale hrachovku jsem zmínila, protože ji považuji za svůj projev lásky k mému muži. Mám luštěniny celý rok ráda a jediná luštěnina, které se vyhýbám, protože mi nechutná, je hrách. Letos jsem tedy nakoupila zásobu hrachu a na přání svého muže uvařila hachovku. Olizoval se až za ušima a moc mě tím potěšil. Já si dala rybí polévku. Nikdy už asi nebude tak dobrá, jako ji vaříval můj tatínek, ale myslím si, že se mi letos povedla.

Povedené Vánoce

vánoční ozdoba

Celkově jsme si Vánoce užili. Protože jsme do předloňska trávili vánoční svátky každý se svými rodiči a loni jsme raději odjeli za teplem, musela jsem před Vánocemi nakoupit všechny možné i nemožné vánoční ozdoby, abychom měli na ten náš stromeček co pověsit. Tohle byla pro mě asi ta nejzábavnější část příprav, vybírat ty krásně malované a tvarovnané skleněné koule všech možných velikostí. Potom jsem vlastnoručně v lesní školce uřízla náš první společný vánočí stromek (ano, máme živý z místních zdrojů a myslím si, že je to menší ekologická stopa než umělý, i když o tom jistě mnozí mohou polemizovat) a Vánoce mohly začít.

Tvoření tradic

vánoční stromeček

Nejvíc jsme si během celých svátků povídali o tradicích a vzpomínali, co jsem kdo dělávali doma, když jsme byli děti. Hodně věcí bylo v obou rodinách podobných, ale některé byly jiné. Tak jsme hledali cesty a vytvářeli si své vlastní zvyky, na které si snad o příštích Vánocích vzpomeneme. Největší diskuzi jsme vedli nad tím, kdy se může začít jíst cukroví. Michal je zvyklý jíst cukroví už od rána Štědrého dne a bohužel mi to potvrdili oba jeho rodiče. U nás doma patřilo cukroví k zakázanému jídlu společně s masem až do štědrovečerní večeře. Letos jsem vyhrála já, ale nevím jestli toto své vítězství obhájím i napřesrok.

adventní věnec

Na rozdíl od času podávání cukroví hudba, která nám zní naším domovem v období Vánoc, byla jasná od začátku. Začali jsem ji poslouchat už o adventních nedělích při zapalování svíček. Doma projedeme během Vánoc několikrát LP České mše vánoční Jana Jakuba Ryby a CD Pavla Šporcla Vánoce na modrých houslích. Jen k večeři jsme si pustili koledy zpívané dětskými sbory. Když sedneme o Vánocích do auta, automaticky naladíme americké vánoční songy, protože při těch se mi moc vesele a dobře řídí a bez Rolniček to přeci nejde.

Televizní pohádky nám s výběrem daly zabrat více. Snažili jsem se držet televizního programu, ale když se začal krýt Byl jednou jeden král s Princeznou se zlatou hvězdou na čele, bylo jasné, že budeme muset sáhnout i do domácích zásob nebo si nejdůležitější kusy pustit ze záznamu. Nejsem moc příznivcem televize, ale na Vánoce, dělám ráda vyjímku. Jsou přece Vánoce.

Sentiment o Vánocích

vánoční stromček

Nevím jestli je to věkem nebo manželstvím nebo úplně něčím jiným, ale letos jsem si opravdu užila Vánoce tak, jak mají být. Jedli jsme, navštěvovali rodinu, koukali na pohádky, Michal zvládnul dokonce i půlnoční mši, tedy jen v televizi. Já jsem usnula dřív, než se půlnoc přiblížila. Taky jsme dostali od Ježíška spoustu dárků, asi jsme přes rok byli opravdu hodní. Chvilkami jsem cítila to divné šimrání, kterému se říká dojetí, ale hlavně jsem si užívali jeden druhého. Bylo to moc fajn, jen jsme po těch třech dnech obžérství začali nenápadně plánovat, jestli se na příští Vánoce zase nevypravit někam za teplem nebo za poznáním, abychom se na ty přespříští mohli o to víc těšit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *