Přešla jsem Weinviertel

První úsek mé trasy Svatojakubské cesty v Rakousku vede přes vinařskou oblast Weinviertel. Západní okraj této oblasti končí v Kremži, která je jedním z mých dílčích cílů. Ještě na konci listopadu je moc pěkné počasí, tak vyrážím na cestu.

4. listopadu

• našlapáno 18 km za 5 hodin 42 minut (celkem 434 km)
• do Enns zbývá 146 km
• do Santiaga de Compostela zbývá 3035 km

Od rána svítí sluníčko. Sice teploměr po probuzení ukazoval 3° C, ale než jsem dojela do Diendorfu, kde navazuji na svou trasu, začíná být docela příjemné teplo. Za vesnicí stojí krásný most s dřevěným zábradlím přes řeku Kamp. Řeka mi tady svými meandry připomíná domácí Odru, sice není tak široká, ale výhled na vlnící se hladinu v jemném mlžném oparu je po ránu uklidňující.

Pokračuju polem podél řeky. Úroda na polích je sklizená, jen sem tam v rohu pole leží zapomenuté dýně. Vytahuji fotoaparát a věřím, že dneska pěkná podzimní fotka dýně vyjde. V následující vesnici Brunn im Felde míjím kostel svatého Jakuba Staršího. Bohužel je zavřený a ani skříňku s razítkem nikde nenacházím. Přejdu přes vlakový přejezd do Gedersdorfu. Tady je kostel otevřený a má samostatnou místnost pro poutníky s židlí, stolem a samozřejmě razítkem. Protože je venku chladno, sedám si na pár minut na židli, odpočívám a zapisuju si tento zápisek z prvního úseku cesty.

Weinviertel v plné kráse

Pokračuji dál za vesnici a tady je vidět, že okolí Kremže ještě patří do Weinviertel oblasti. Sotva jsem opustila kostel vystoupám na hřeben kopce a pokračuju mezi vinicemi. Slunce začíná hřát a přede mnou se otvírá krásný kraj dunajské nížiny obklopený vinicemi. Cítím se báječně. Listí na jednotlivých keřích žloutne a já sleduji, jak je proti sluníčku žilkované. Za týden je svatý Martin, takže víno už je sesbírané a vinaři mají plné ruce práce. Jen občas potkávám seschlé hrozny, které čekají na přemrznutí, aby z nich bylo ledové víno. Myslím si, že letos bude dobrý ročník, ale uvidíme.

Když jsem vyrážela na cestu, myslela jsem si, že se v listopadu už nebudu zdržovat focením květin. Opak je pravdou, jsem překvapená, kolik toho ještě kvete. Vím, že jsem jela z domova čtyři hodiny na jih, ale pořád mě ten rozdíl v klimatu udivuje. Přehazuju objektiv na foťáku a dávám si s focením na čas, takto krásných dní už letos moc nebude. Sedám na lavičku s výhledem na krajinu, zapisuju další poznámky a chvilku medituju než budu pokračovat do Kremže.

Přicházím do Křemže, kde končí Weinviertel

Do Kremže se těším už od česko-rakouských hranic, ale v polích a na vinicích je tak krásně, že se mi do města najednou nechce. Asfalt pod nohama mě nebaví a já chci zpátky do přírody. Pokračuju podél silnice ke starému centru města.

Staré město je kouzelné. Začínám měnit názor a jsem ráda, že jsem sem došla. Hned v první ulici potkávám domy ze 16. století. Je tady, co obdivovat. Taky kostelů je tady spousta a je těžké vybrat, který mám navštívit jako první. Nejdříve odbočuji z hlavní ulice k farnímu kostelu. Je to dobré rozhodnutí. Velkolepá stavba je dechberoucí. Vedle stolku s razítkem, je zde také oznámení, že zde končí trasa Svatojakubské cesty vedoucí přes Weinviertel oblast. Poté, co přejdu Dunaj napojí se moje cesta na trasu vedoucí ze Slovenska a Vídně.

Než se tak ale stane, zůstávám na této straně řeky a jdu navštívit druhý kostel svatého Jakuba Staršího dnešního dne, tento je otevřený a dávám si tady do credencialu své druhé razítko z Kremže. Třetí kostel, který v Kremži navštívím je kostel sv. Mikuláše. Nejdu zde už pro razítko (ani tady není), ale kostel tady stojí už od 13. století a tak starých staveb už moc není, takže si jej nenechám ujít.

Přes Dunaj

Z kostela pokračuju dál po šipkách směrem od starého centra města. Konečně přicházím k dlouho očekávanému Dunaji. Řeka je opravdu majestátní a most, přes který musím přejít na druhý břeh možná bude úplně nejdelším mostem na celé trase. Uvidím časem, jestli byl můj odhad správný. Most je nádherný a já opět vytahuju fotoaparát, abych jeho majestátnost zachytila i obrazem. Vyrážím na druhý břeh, kde na mě čeká Mautern an der Donau. Tady si dávám do credencialu první razítko nové etapy. Tady už nejsem na trase Weinviertel a také razítka změnila vzhled. Dojdu na autobusovou zastávku a ukončuji dnešní cestu. Autobusem se vracím do Kremže, kde dneska přespím.

5. listopadu

• našlapáno 5 km za 1 hodin 49 minut (celkem 439 km)
• do Enns zbývá 141 km
• do Santiaga de Compostela zbývá 3030 km

Ranní předpověď počasí se netrefila. Podle meteorologů má pršet, ale už je po dešti a než jsem se nasnídala, vysvitlo sluníčko. Zabalím se a než vyrazím domu, jdu ještě urazit kus trasy. Opět jsem v oblasti, kde o víkendu nejezdí veřejná hromadná doprava. dojedu autem do Mauternu a mířím po šipkách směrem do lesa. Nijak trasu nepřeháním, protože stejnou vzdálenost musím ujít také zpátky k autu a potom odřídit cestu domů.

Už první kroky mi prozrazují, že vyjít ještě na krátkou procházku byla dobrá volba. Z lesů stoupá mlha, listí je barevné a slunce svítí nad hlavou. Dokonalé podzimní ráno. Užívám si chůzi prázdným lesem. Po 5 kilometrech přicházím na křižovatku lesní cesty a silnice. Je tady krásné dřevěné odpočívadlo. Nejraději bych pokračovala dál, ale nechci to přehánět. Na chvilku si poležím a pokochám se výhledem a otáčím své kroky na cestu zpátky.

Pro dnešek hotovo

Sice jsem plánovala zajet do Rakouska na další úsek cesty ještě v prosinci, ale tento plán mi díky kombinace počasí plného sněhových přeháněk a náročnosti trasy, která mě čeká, nevyšel. Nevadí. Prožila jsem na Svatojakubské cestě krásné okamžiky a brzy se vrátím zpátky.

¡Buen camino!

Zpět na Svatojakubská cesta