Na začátku června jsme se docela nečekaně a narychlo přestěhovali z Ostravy do Prahy. Tedy nějakou dobu jsme teoretický život v Praze doma už diskutovali, ale pro přesun jsme se rozhodli poměrně spontánně. Hlavním úkolem bylo nalezení bytu.
Jak najít byt?
Bydlíme v podnájmu. Přesto nás spousta lidí varovala, že sehnat být v Praze, který bude odpovídat naším představám, je běh na dlouhou trať. Plánovali jsme stěhování na podzim. V polovině května jsem sepsala do tabulky požadavky na náš nový domov, od bezbariérového vstupu, přes typ internetového připojení (to si tam dopsal Michal), po přání mít lodžii.
Nebudu to protahovat. Ono ani to hledání moc dlouhé nebylo. Partner mé sestřenice dostal mou tabulku požadavků a do 24 hodin od jejich sepsání mi poslal odkaz na byt. Do dalších 48 hodin jsme se sešli s majitelem při prohlídce. Ani nevím, jak se to celé semlelo. Nedali jsme si ani moc času na přemýšlení a prostě jsme se rozhodli. Najednou do sebe vše zapadlo a mně zbývalo asi 5 dní na zabalení našeho současného bytu.
Jak se mi povedlo všechno zabalit, to se mě vůbec neptejte. Mám z té doby v paměti velkou díru. Vstala jsem ráno do práce. Přišla jsem z práce a balila a balila do doby, než jsem šla spát. Ráno zase do práce a po práci balit a balit. Posledních pět květnových dní uteklo jako voda. První červnové dny jsem ještě v Ostravě uklízela starý byt pro předání. V polovině června už jsme doma v Praze.
Praha u nás doma
Před více než patnácti lety jsem se odstěhovala z Prahy, protože byla, podle mého názoru, příliš hektická. Hned po prvních několika týdnech bydlení na pražském sídlišti si můžu dovolit změnit názor. Praha může být i klidná. Stačí si vybrat okrajovou část města. Deset minut chůze od našeho nového domova začíná Přírodní rezervace Prokopské údolí. Z lodžie koukáme do zeleně a autem dojedeme za město během deseti minut.
Na nic jiného v Praze není auto potřeba. Do obchodu to máme tři minuty pěšky. Veškerá občanská vybavenost je přímo u domu, stejně jako tramvaj, která nás za patnáct minut doveze do centra, kdyby nám ten šum a vír velkoměsta přeci jen chyběl. Máme to kousek do divadel i galerií a každý den se pořádá nějaká akce, kdybychom potřebovali kontakt s lidmi.
Má to i svá negativa
Samozřejmě, že není vše zalité sluncem. Chybí mi kamarádi a rodina, kteří zůstali v Ostravě, protože mezilidské vztahy se nerodí přes noc. To je asi aktuálně největší ztráta, kterou pociťuji. Také mé tělo se se změnou nevyrovnává úplně nejlépe. Sice se snažím cvičit a jíst zdravě, ale i přes tuto mou snahu jsem vyrazila v červenci na pohotovost, kde mi poprvé po deseti letech předepsali antibiotika na zánět.
Hned po vyléčení jsme s kamarádkou vyšly do ulic velkoměsta. Během večerního povídání na zahrádce mi šikovný zloděj vytáhnul z kabelky mobil i celou peněženku s doklady. Alespoň už jsem měla natrénovanou komunikaci s úřady a bankami. Nový občanský průkaz jsem vlastnila sotva měsíc. Dala jsem si nové kolečko po úřadech a na začátku září měla už zase všechno v pořádku.
Tak přišlo, asi klasické, do třetice. Aby toho úvodního chození po známých místech nebylo málo, pár dní potom, co jsem vyřídila vstupní prohlídku u nového praktického lékaře mě měl zpátky v ordinaci. Dostala jsem od něj recept na další dávku antibiotik, tentokrát na angínu. Naštěstí léky zabraly rychle. Věřím, že jsem si to špatné už vybrala a teď už si budeme jen užívat.
V Praze se mi/nám zatím moc líbí. Začátky jsou veselé i neveselé, ale to k takovým životním změnám prostě patří. Věřím, že se nám v novém působišti bude dobře bydlet. Určitě brzy vyřeším i drobnou krizi s nedostatkem přátel.
