Na konci léta jsme vyrazili na dva výlety vlakem. Moc ráda řídím, ale prožít zase jednou (dvakrát) to dobrodružství ve vlaku je super. Každý z našich dvou víkendových výletů byl jiný a oba skvělé. Hlavním rozdílem bylo plánování. První výlet, o kterém je tento článek, byl úplně bez plánů. O tom druhém si můžete přečíst v článku Po Vltavě do Posázaví.
Výlet vlakem do neznáma
Pardubice – Hradec Králové
První výlet vedl úplně do neznáma. Sbalili jsme batoh a v pátek po práci jsme vyrazili na nádraží. Na nádraží jsem koukli na odjezdovou tabuli. Protože jsme z Ostravy a chtěli jsme zůstat v republice, museli jsme vyjet na západ. Bylo pozdní odpoledne a nechtěli jsme to přehánět se vzdáleností, tak jsme první jízdenku koupili do Pardubic. Pardubice jsme od začátku cesty považovali za přestupní uzel. Z Pardubic v době našeho příjezdu odjížděly dva vlaky. Jeden do Kolína a druhý do Hradce Králové. My si vybrali ten druhý.
Protože už nám není dvacet a já už nejsem takový tremp, jaký jsem bývala, dobrovolně jsme si zaplatili hotel ve městě a dali si večeři v restauraci na náměstí. Jestli jste čekali, že jsme si rozdělali oheň a já začala vařit guláš v kotlíku, tak to jste na špatné stránce. Tohle už mám za sebou, ale nikdy neříkám nikdy.
Třebechovice pod Orebem
Po snídani v hotelu jsme se prošli Hradcem. Zeptali jsme se recepční, co musíme z Hradce vidět, než odjedeme. Podle rad jsme se vydali na nábřeží, koukli na vodní elektrárnu a prošli se Jiráskovými sady. Potom už jsme stočili naše kroky na nádraží a vyjeli do Třebechovic pod Orebem. Každý rok na Vánoce koukám v televizi na třebechovický betlém a každý rok si říkám, že se tam musím zajet podívat. Tak letos se mi to povedlo.
V Třebechovicích u nádraží jsme si dali na oběd pivo a klobásu (aby jste si nemysleli, že jíme jen v nóbl restauracích) a došli do Muzea betlémů. Ten velký pohyblivý Proboštův mechanický betlém určitě stojí za shlédnutí. Kromě něj je tady spousta jiných moc zajímavých betlémů, ať už také ze dřeva, ze skla, nebo třeba z vosku.
Dále vlakem do Jičína
Po prohlídce muzea jsme se u kávy a rozhodovali o další cestě. Hodně nás to táhlo na východ do Orlických hor, ale nedokázali jsme najít na poslední chvíli ubytování dost blízko stanice. Vyrazili jsme tedy vlakem ještě dál na severozápad a dojeli do Jičína. V Jičíně jsme opět přehodili výhybku a od hospody s klobásou zase přesedlali na hotel s restaurací a hlavně s bazénem.
Celý víkend hlásila předpověď déšť, ale naštěstí se objevil jen v neděli ráno. To jsme se rozhodli namočit se ještě víc a šli si zaplavat. Po zrelaxování v bazénu přestalo pršet a my ještě stihli, před cestou domů, projít centrum města. V Jičíně se nám moc líbilo. Obě hlavní náměstí, které odděluje Valdická brána i sousední zámek stojí za návrat do tohoto města. Ten určitě plánujeme.
První z našich dvou výletů máme za sebou a vy už se můžete těšit na naší druhou cestu vlakem.
