Dostat se na červený koberec, po tom touží mnozí, ale já ne. Pokud jsme s mým mužem v něčem naprosto odlišní je to vztah k filmové tvorbě a filmům obecně. Já jdu do kina téměř z donucení a doma si pouštím filmy, jen když jsem nemocná nebo chci dělat nějakou opravdu nezáživnou domácí práci. Můj muž filmy miluje, chce se přihlásit na dabingový kurz, v kině by mohl sedět od rána do večera a nejlépe ještě, kdyby se o nich mohl bavit s jejich tvůrci.
Můj manžel není takový ten fanoušek, který vidí herce, jé ten je slavný, s tím se vyfotím. Sice občas tohle dělá taky, ale on si sedne k filmu, podle dabérů mi nahlásí, v kterém roce a které dabingové studio ten film nadabovalo, a povykládá mi, co se během natáčení stalo na place. Teda já osobně nechápu, jak by mě tyto informace mohly více vtáhnout do děje, se kterým nijak nesouvisí, ale už jsem si zvykla.
Proč musíme na festival do Varů
Než jsme se seznámili, jezdil Michal každý rok na Karlovarský filmový festival. Odolávala jsem pět let. Michal ale se mnou taky hraje golf, chodí na paddleboard, odsedí si operu. Tak jsme se v červenci vydali na západ do té české filmové Mekky.
Z desetidenní dovolené jich padlo na Karlovy Vary pět. Tedy čtyři, pátý zabrala cesta domů. Po celou dobu bylo naštěstí docela nevlídné počasí, které nás nutilo být v budovách více, než by mi za krásných slunečních dní bylo milé.
Mé první setkání s KVIFF
První den jsme se potkali s kamarády, kteří měli jiný časový plán a právě odjížděli. Setkání s kamarády byla dobrá výmluva, proč nejít do kina. Druhý den už měl Michal lístky na čtyři filmy. Já zjistila, že u vyhřívaného střešního bazénu hotelu Thermal je i saunové centrum. Nebyl tedy důvod zůstávat v kině. Raději jsem se pěkně vyhřála a zaplavala si. Večer druhého dne jsem už doprovodila svého muže na svůj první festivalový film. Protože jsem byla unavená ze sauny, docela se to dalo usedět.
V pátek (předpověď hlásila vytrvalý déšť) jsem se rozhodla pro nákup lístků na pět filmů. Na první se mi nechtělo tak brzy vstávat. U druhého mě začala v polovině tlačit židle. Třetí film byla trošku špatná volba, naštěstí trval jen hodinu. Čtvrtý byla výborná komedie Trojúhelník smutku, která stojí za návštěvu kina. Pátým filmem začínajícím po desáté večer jsem si už nechtěla kazit náladu. Doprovodila jsem Michala před vstup na jeho oblíbenou půlnoční projekci a šla jsem spát.
Na sobotu jsem si naplánovala turistický výlet do okolí. Tedy až po shlédnutí filmu Velká premiéra od Miroslava Krobota, který byl pro nás pro oba vrcholem celého festivalu. Ten začínal v deset na druhém konci města, než jsme bydleli. Prošli jsem se kolonádou a užili si opravdu perfektní filmový zážitek, na který jsme tedy dost s obtížemi sháněli vstupenky. Z výletu nebylo nic. Vyšli jsme ze sálu a opět lilo. Výrazně rychleji a méně romanticky jsme došli na ten náš konec Karlových Varů. Michal šel na další filmové projekce a já si raději zalezla s knížkou do postele.
Závěrem
Asi nejsem úplně ideální návštěvník filmových festivalů. Na filmových festivalech jde naštěstí dělat i spoustu jiných věcí, než koukat na filmy. Nakonec to byla docela povedená dovolená. Michal byl v sedmém nebi, dokonce si i vyzkoušel dabovat Bolka Polívku. Já si naplánovala spoustu neuskutečněných výletů v okolí. Máme tak dva dobré důvody, proč se někdy zase do Varů na festival vrátit.
