Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jaký byl Suchý únor?

Možná se ptáte, co to je Suchej únor. Použiju vysvětlení z Wikipedie, která říká, že:

Suchej únor je kampaň – výzva pro lidi, kteří chtějí otestovat svůj vztah k alkoholu.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Suchej_%C3%BAnor

Ano, je to jednoduché, je to výzva, která spočívá v tom, že celý únor nepijete alkohol. Letos už proběhl v České republice osmý ročník a poprvé jsem se ho zúčastnila i já. Tedy neoficiálně. Neměla jsem potřebu se registrovat na stránkách pořadatelů, za což se jim omlouvám, a v podstatě jsem ani účast ve výzvě nijak neplánovala, protože letos mám svých vlastních výzev dost.

Jak jsem se k Suchému únoru dostala?

Poslední lednový večer jsme s mužem a kamarády strávili, jak jinak v plesovém období, než na plese. Zábava byla výborná a samozřejmě jsme pili alkohol. Jestli teď čekáte nějaké přiznání, že jsem se opila nadmíru, tak jste na omylu. Alkohol jsme pili, ale s mírou a večer se povedl. Píšu o něm jen proto, abych uvedla přesnou časovou osu následujícího dění.

Následoval víkend, o kterém jsme jen tak odpočívali doma. Když jsem byla dítě nikdy se u nás doma alkohol příliš nepil. Občas se nalilo u příležitosti nějaké oslavy nebo, když přišla nějaká vzácná návštěva. Do hospůdky na čepované pivo taťka chodil a já si na něj taky ráda zajdu, ale chtěla jsem tím ukázat, že víkend doma bez alkoholu je prostě pro mě běžný víkend doma.

Následovalo pondělí, úterý a středa. Taky běžné, pracovní, také bez alkoholu. Ve čtvrtek cestou do práce jsem si přečetla příspěvek na sociálních sítích o Suchém únoru a řekla si, že to je fajn výzva, protože v naší zemi se opravdu dost pije. Potom jsem si spočítala, že je šestého a já zatím v únoru neměla ani skleničku. Rozhodnutí už bylo rychlé a snadné. Do konce února nebudu pít. Tedy alkohol samozřejmě.

První zkouška

čaj

První testování mé výdrže proběhlo hned následující den, kdy jsme se zúčastnili rodinné oslavy narozenin. Naštěstí probíhala doma, tak jsem vystačila s litrem čaje a několika sklenicemi vody. Sice jsem musela chvilku vysvětlovat, proč nepiju, ale nikdo mě nepřemlouval k opaku a spíš mě všichni podpořili.

V podstatě podobně probíhal celý únor. Otázku na své těhotenství (jsem přeci jen čerstvě vdaná a bezdětná) jsem za celý měsíc zaslechla jen dvakrát a pokaždé se mi ji povedlo jednoduše dementovat. Většina lidí okolo mě mi fandila jen občas se někdo podivoval nad mou volbou nápoje.

Co jsem musela překonávat?

Nejhorší na celém měsíci střízlivění je vymyslet, co pít, když si chcete sednout s kamarády do restaurace nebo hospody. Rádi se scházíme s kamarády na neutrálním území (rozuměj nechceme se vnutit nikomu domů) a hrajeme stolní hry. Stále není úplně jednoduché najít podnik, kde vám v případě neslazených, nealkoholických nápojů nabídnou něco jiného než vodu a jeden druh černého čaje. Ale zlepšuje se to.

Sama jsem netušila jestli mi alkohol bude chybět nebo ne, proto jsem se vlastně do celé výzvy zapojila. Přišlo mi, že chyběl častěji lidem kolem mě než mně samotné. Často jsem slyšela překvapené:

„Aha, vlastně, ty nepiješ.“

Mně osobně chyběla sklenička alkoholu za ten měsíc dvakrát. V obou případech po návratu z hor. Nepotřebovala jsem se opít, to ne, ale po návratu z túry jsem si říkala, že teď je ta chvíle, kdy bych si to jedno pivo v hospůdce nebo jednu skleničku vína ve vaně dala. Za odměnu. Samotnou mě to překvapilo, že považuju alkohol za odměnu, nebo tedy alespoň v té chvíli mi to proběhlo hlavou.

Zhodnocení měsíce bez alkoholu

Vlastně až na zmíněné dva okamžiky a několik drobných komentářů a otázek z okolí jsem prožila úplně normální únor. Nic zvláštního mi na měsíci bez alkoholu nepřipadalo a já jsem strašně ráda, že alkohol nehraj v mém životě nijak zásadní roli.

Nejhorší byl březen. Hned v neděli jsem si dala dvě skleničky suchého vína (za odměnu?) a ráno jsem toho litovala. Ten měsíc abstinence jsem pocítila. Tělo si tuto drogu odvyklo a dalo mi to pěkně znát. Další den jsem to zkusila i s jedním velkým a jedním malým pivem a dopadlo to podobně, až mě to donutilo napsat tento článek o tom, jak nejhorší na nepití alkoholu je to opětovné napití se.

sekt ve vířivce

Úplný abstinent se ze mě nestane. Dokonce se přiznám, že jsem porušila výzvu už čtyři hodiny před půlnocí posledního únorového dne, protože pozvání na skleničku sektu ve vířivce nedostávám každý den. Ale je dobré si uvědomit, že spoustu alkoholu člověk vypije jen, protože to dělá jeho okolí a nepřemýšlí nad tím. Určitě tělu prospěje si delší abstinenci zkusit a zjistit, že na této droze není závislé. Na druhou stranu, proč si trošku alkoholu ojediněle nedopřát , právě v takových výjimečných okamžicích jako byla naše vířivka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

77 + = 83