Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jezinka – O Jankovi a Jezinkách

Rozhodla jsem se zúčastnit se výzvy pro spisovatele na Wattpadu, o které jsem psala ve svém posledním loňském příspěvku. Výzva spočívá v napsání dvanácti povídek za rok. Každá z nich má zadané téma. Zde si můžete přečíst mou únorovou povídku. Tedy spíš než povídku jde o zmodernizovanou pohádku. Obecně přepisování původních děl moc nefandím, ale zadání je zadání. Únorový úkol zní:

zadání únor

O Jankovi a Jezinkách

Janek byl sirotek a před týdnem oslavil své osmnácté narozeniny. Právě se nastěhoval do malé garsonky, kterou mu pomohly najít a zařídit tety z dětského domova, ve kterém vyrostl a prožil většinu dětství. Nebylo to úplně šťastné dětství, protože maminka s tatínkem mu umřeli při automobilové nehodě, když byl malý, a jiné příbuzné neměl. Dětství v domově bylo těžké, ale Janek byl skromný a nestěžoval si. Teď ale musí začít nový život sám.

Před třemi dny se přihlásil na úřad práce a každý den pročítal inzeráty, jestli se pro něj nenajde nějaká práce. Už byl na dvou pohovorech, ale pokaždé ho odmítli. Asi to bude tím špatným rodinným zázemím. Snad se najde někdo, komu nebude vadit, že je z dětského domova. Cestou z úřadu se Janek stavil na polívku v bufetu na rohu ulice, ve které měl svou garsonku a postavil svůj talíř vedle pána v černých brýlích.

„Dobrý den, máte tady volno?“
„Jistě chlapče, posluž si,“ odpověděl smutně pán.
Janek si utrhl kousek chleba, namočil jej do polívky a znovu promluvil na starého pána.
„Všiml jsem si vaší bílé hole, nepotřebujete s něčím pomoc?“
„Milý chlapče, mi už nikdo nepomůže,“ odpověděl svým smutným hlasem pán, „neposlechnul jsem rad svých zkušených kolegů a teď už budu celý život slepý.“
Janek se slepcem mlčky dojedli své polévky. Při odchodu Janek navrhnul:
„Pojďte se posadit ven na sluníčko na lavičku, teplé sluníčko vám udělá dobře.“
„To máš pravdu, doprovodíš mě?“
„Jistě.“

Příběh slepce

Janek dovolil pánovi, aby položil svou ruku na jeho rameno a dovedl pána k lavičce v nedalekém parku. Když se posadili začal pán s vyprávěním:
„Před několika lety jsem si pořídil dodávku a začal jsem rozvážet ovoce a zeleninu od malých místních farmářů po trzích v okolí. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem našel spolehlivé dodavatele i odběratele, kteří poctivě zaplatili, co jsem si za pečlivě vybrané ovoce řekl. Obchody se pomalu rozjížděly a já si vybudoval pěknou malou síť farmářů i odběratelů. Jezdil jsem kolem našeho města všemi cestami a vozil jsem ovoce a zeleninu.

Jednoho horkého dne jsem vjel do černého lesa. Všichni mi říkali, že nemám přes černý les jezdit, ale já nemám v dodávce klimatizaci, tak jsem neposlechl dobrých rad a v tom lese jsem zastavil. Chtěl jsem si na chvíli odpočinout ve stínu, protože do další schůzky mi zbývala více než hodina. Vystoupil jsem z auta a sednul si pod strom. Jak jsem, tak seděl, přišly ke mně z ničeho nic tři krásné turistky, které mi začaly nabízet svou svačinu. Neodolal jsem a natáhnul po voňavém chlebu ruku. Ve chvíli, kdy jsem vzal jejich chleba do ruky, změnily se turistky v ohavná strašidla. Byly to Jezinky. Začaly kolem mě divoce tancovat až mě svým tancem a zpěvem uspaly. Během spánku mi Jezinky vylouply oči z důlku. Od té doby nemůžu řídit svou dodávku a rozvážet ovoce a zeleninu svým farmářům,“ skončil pán své vypravování.

Uzavření dohody

„To je mi moc líto, ale myslím si, že vám můžu pomoc,“ odpověděl Janek.
„A kdopak jsi, že mi můžeš pomoc, chlapče?“
Janek slepci povykládal svůj příběh a pán se poprvé za celé odpoledne usmál.
„Dobře, to by mohlo klapnout. Já mám kontakty na dodavatele pořád schované. Obvolám je a zítra ráno můžeš vyrazit.“

Druhý den ráno došel Janek ke starému pánovi. Ten mu předal klíče od dodávky a nadiktoval mu seznam adres odkud kam má kterou zeleninu odvézt. Když se s ním loučil, nezapomněl mu připomenout:
„Hlavně nejezdi černým lesem a už vůbec v něm nezastavuj, ať ti Jezinky nevyloupou oči jako mně.“
„Nepojedu, slibuju,“ odpověděl Janek.
Janek objel všechny dodavatele, které měl na seznamu a večer se s objednávkami na další den vrátil zpátky ke slepému pánovi.
„Dobře jsi, Janku, pořídil, musím tě pochválit. Vyzkouším to s tebou ještě dva dny a pokud ti to půjde takhle dál, sepíšu s tebou pracovní smlouvu.“
„Děkuji pane, to jste moc hodný.“

Janek se rozloučil s pánem a šel domů. Přesně jak mu slepec slíbil za tři dny dostal Janek pracovní smlouvu na dobu neurčitou a stal se z něj řidič z povolání. Několik týdnů jezdil pro svého nového zaměstnavatele a rozvážel ovoce a zeleninu od malých farmářů a přesně jak slíbil svému zaměstnavateli, vyhýbal se černému lesu u řeky.

Janek v lese

Po několika týdnech však Janek sám sobě řekl:
„Co bych se bál Jezinek a objížděl černý les. Akorát tím projedu více nafty.“
Janek se rozhodl, že nebude zbytečně utrácet peníze za naftu a rozhodl se, že dnes si cestu zkrátí přes černý les. Ráno, cestou k prvnímu dodavateli, se Janek ještě stavil do obchodu s domácími potřebami a koupil tam dlouhé stahovací pásky, které si strčil do kapsy. Objel všechny dopolední pochůzky, které měl na seznamu a cestou zpátky vjel do černého lesa. Když lesem projížděl, zjistil, že si cestu zkrátí o více než hodinu. Rozhodl se odpočinout si ve stínu lesa a zastavil auto. Vystoupil a našel si kousek od silnice palouček, kam se posadil do měkké trávy. Chvilku potom, co se usadil, objevila se první turistka.

Setkání s turistkami

„Ahoj, jak se vede? Nechceš se osvěžit troškou limonády?“
„Ne, děkuji,“ odpověděl Janek a zavřel oči.
Turistka se posadila na druhou stranu paloučku a začala svačit. Za chviličku se objevila druhá, mnohem hezčí turistka. Došla k Jankovi a zeptala se ho:
„Ahoj, nechceš si dát kousek domácí bábovky na chuť?“
„Ne, děkuji,“ odpověděl opět Janek a pokračoval v odpočinku.Taky druhá turistka se posadila ke své kamarádce a začala svačit.

Zanedlouho se objevila třetí ještě hezčí turistka než první dvě. Došla přímo k Jankovi, postavila se za něj a začala mu masírovat ramena:
„Ahoj, uvolni se, trošku tě namasíruji.“
„Nemám zájem,“ odpověděl Janek a ve stejném okamžiku sáhnul do kapsy. Prudce se otočil a dříve, než si turistka stačila vymotat ruce z batohu, který právě pokládala na zem, sevřel jí Janek obě zápěstí a rychle je svázal stahovací páskou k sobě. V tom okamžiku se turistka začala měnit ve strašidlo, ale Janek byl rychlejší. Dotáhnul pásku na rukou a druhou páskou hned svázal její nohy, aby nemohla utéct ani tancovat.

„Pomoc, pomoc!“ začala volat svázaná Jezinka.
V tu chvíli přiběhly z druhého konce paloučku další dvě turistky a snažili se své sestře pomoc.
„Rozvaž ji, Janečku, prosím, my ti neublížíme, slibujeme.“
Ale Janek na jejich sliby nedal. Postupně svázal stahovacími páskami i další dvě turistky, které se také proměnily ve strašidla a všechny tři je naložil do své dodávky. Když měl svázané Jezinky zamčené ve své dodávce, na nic nečekal a rozjel se za svým zaměstnavatelem.

Dárek pro slepého pána

„Co tady děláš tak brzy, Janku?“ zeptal se ho pán, když za ním Janek brzy po poledni přijel.
„Mám pro vás překvapení, získám pro vás zpátky vaše oči. Pojďte, nasedněte se mnou do auta.“
Slepec Jankovi věřil, dovolil Jankovi, ať mu pomůže nastoupit do dodávky a nechal se odvézt, společně s Jezinkami v přepravním prostoru dodávky, k řece.

U řeky oba vystoupili. Janek vytáhnul z dodávky první Jezinku a řekl ji:
„Teď mi pověz, kde jsou oči mého zaměstnavatele, nebo tě hodím svázanou do proudu řeky.“
Jezinka se začala vymlouvat, že neví, kde jsou oči jeho zaměstnavatele, ale když ji Janek chytnul a odnesl na břeh řeky, začala Jezinka prosit:
„Neházej mě tam, dám ti oči tvého zaměstnavatele.“
Jezinka zavedla Janka do jeskyně uprostřed lesa, která byla plná nakradených očí. Ukázala na pár očí úplně na vrcholu hromady:
„To jsou oči tvého zaměstnavatele a teď mě pust.“

První a druhá Jezinka

Janek však Jezinku nepustil, došel s ní zpět ke starému pánovi a podal mu oči. Jankův zaměstnavatel si oči nasadil do důlků a řekl:
„Vidím kolem sebe jen samou hlínu a trávu, tohle nejsou moje oči,“ řekl slepec a oči z důlku zase vytáhnul. Janek nelenil a první Jezinku bez milosti hodil do řeky. Ani nestačila vykřiknout a voda se nad ní zavřela.

Janek došel k dodávce a vytáhnul druhou Jezinku.
„Tak teď mi ty pověz, kde jsou oči mého zaměstnavatele, nebo tě hodím do řeky stejně jako tvou sestru,“ řekl Janek druhé Jezince.
Jezinka zavedla Janka do stejné jeskyně jako první Jezinka a ukázala na hromadu očí, které v jeskyni byly:
„Tyhle dvě oči tady uprostřed hromady, to jsou oči tvého zaměstnavatele,“ řekla sladce, „a teď už mě pusť přeci.“
Ale Janek ji nepustil. Došel s Jezinkou zpátky k autu, kde čekal slepec. Podal mu oči, které mu v hromadě ukázala druhá Jezinka. Slepec si oči nasadil do svých očních důlků a rozhlédl se a řekl:
„Vidím kolem sebe jen samé ryby a kalnou vodu, tohle nejsou moje oči.“
Slepce vytáhnul cizí oči ze svých očních důlků a dříve, než to udělal, hodil Janek i druhou svázanou Jezinku do proudu řeky.

Třetí Jezinka

Janek došel k dodávce a vytáhnul poslední, třetí Jezinku z dodávky.
„Pověz mi ty, které oči jsou oči mého zaměstnavatele.“
Jezinka odvedla Janka do jeskyně uprostřed lesa a tam mu nařídila prohrabat se hromadou očí až úplně dolů. Tam úplně naspodu celé hromady určila dvě oči, které měl vzít s sebou.
„Tak a teď mě pusť, když jsem ti dala ty pravé oči.“
Ale Janek ji nepustil. Došel s Jezinkou zpátky ke svému zaměstnavateli a podal mu vybraný pár očí. Starý pán, který Janka zaměstnával, si oči nasadil a rozhlédnul se.
„To je krása, to jsou mé oči, vidím řeku, les i tebe, Janku. Děkuji ti moc za mé oči.“
„Tak teď mě pusť,“ řekla třetí Jezinka.
„Pustím slíbil Janek, ale ne v našem černém lese.“

Šťastný konec

Janek naložil poslední Jezinku do dodávky, sednul si na místo závozníka a nechal svého zaměstnavatele řídit. Jeli daleko předaleko od jejich města a tam na kraji hor pustili Jezinku, která vrátila starému pánovi oči. Ještě za ní zavolali:
„Utíkej od našeho lesa a už se u nás nikdy neukazuj!“
Přesně jak řekli, tak Jezinka udělala. Nikdy se už neukázala v černém lese. Janek se svým zaměstnavatelem mohli jezdil bez obav zkratkou přes černý les a starý pán za peníze ušetřené za naftu brzy koupil novou dodávku, kterou dal za odměnu Jankovi. Ten u něj zůstal zaměstnaný a společně rozváželi ovoce a zeleninu od malých místních dodavatelů v okolí jejich města.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *