Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jak si tak na podzim tvořím

Přečetla jsem si svůj článek o kutilství napsaný na začátku roku a trošku jsem přehonotila svá vlastní slova. Tehdy jsem tvrdila, že hlavním důvodem mého kutilství je potřeba něco doma opravit. Jsem stále pyšná na spoustu drobností i větších kousků, které v naší domácnosti dovedu převézt ze stavu nefunguje správně, do stavu už zase to šlape. Během letošního roku jsem ale také poprvé okusila službu hodinového manžela a zjistila jsem, že na všechno nejsem sama. Přestože v naší zemi není zvykem za takovéto služby platit, je fajn tu možnost mít. V některých chvílích jsem ráda, že ji mohu využít. Na druhou stranu jsou v domácnosti úkony, které nemohu, nebo nechci svěřit do rukou odborníků. Prostě se chci o jejich provedení postarat sama. Ptáte se proč? Hlavní důvod, proč tomu tak je jsem uvedla nedávno ve svém příspěvku na Instagramu. Potřebuji ukojit svou potřebu něco tvořit. Tak tvořím.

Tvořím při zkracování dnů

V období podzimních měsíců, kdy se dny rychle zkracují a teplota za oknem pomalu klesá, je ideální doba se přesunout do tepla domovních zdí a uspokojit volání tvůrčí části mé duše. Poslechala jsem. Celé léto jsem sama sebe přesvědčovala, že po zářijové svatbě nebude problém sednou dvakrát týdně k počítači a věnovat se konečně intenzivněji zanedbávanému psaní knihy. Snažím se své předsevzetí dodržet, ale nedaří se mi to úplně podle představ, protože tvořím něco jiného než texty.

Nejdřívě jsem po dlouhé době sáhla po jehlicích a vlně a upletla si masivní šálu na překonání mrazivých dní. Na konci pletení jsem si potvrdila fakt, který už nějakou dobu tuším. Musím střídat výtvarné, hudební, textové a jiné tvoření. Hned po dokončení šály jsem se tedy vrhla na kutilství, které ve chvíli, kdy neprobíhá ve formě opravování nefunčních věcí (to už budu nechávat hodinovému manželovi a jiným odborníkům) považuji také za druh tvořivého umění.

Natírací mánie

Původně jsem chtěla starší dřevěný stůl, který jsme dostali od tchýně svěřit také do rukou odborníků. Oslovila jsem dva truhláře a od obou jsem se dozvěděla stejnou informaci. Je to příliš malá a složitá zakázka na to, aby to mohli vzít. Ani se nepokusili svou práci nacenit, prostě ji rovnou odmítli. Pokud v dnešní době nechcete postavit celou kuchyni, tak u truhláře nepochodíte. Myslím si, že je to celkem škoda. Možná jsem se ptala na špatném místě, ale ani mě neodkázali na šikovného kolegu, rovnou mi řekli, že tohle mi nikdo dělat nebude. Uvěřila jsem jim a vzala to jako výzvu. Rozhodla jsem se, stůl s židlemi zrenovovat sama.

Detaily své práce popisovat nebudu. Tři týdny to v našem obývacím pokoji a v kuchyni vypadalo jako v truhlářské a natěračské dílně, ale ta konečná radost za to stojí. Už dříve jsem měla s natíráním nějaké zkušenosti (v minulém bytě jsem zrenovovala čtvery dveře), takže stůl a celkem šest židlí (čtyři z nich jsem dokoupila až v procesu tvorby s myšlenkou když už, tak už) byly výzvou tak akorát. Výsledek je samozřejmě v detailnějším prozkoumání amatérský, ale při shledání drobných nedokonalostí si vzpomenu na svůj kutilský vzor, kterým nebyl nikdo jiný než můj tatínek. Ten mi vždycky říkal, že křivé věci jsou originální.

Rovné věci jsou kopií ideálu, ty křivé kusem originálu.

Návrat ke psaní

Těmito výtvory jsem snad uspokojila své potřeby tvořit rukama a sednu konečně k průpisce, poznámkovému bloku a počítači. A začnu zase víc psát, psát a psát a tvořit více slovy než rukama. Snad mi to nenaruší výroba vánočního cukroví a výzdoby 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

75 + = 85