Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jsem vdaná paní

Jsem vdaná paní a je to super. Nejde to porovnávat. V mnohém je to stejné jako za svobodna, něco je jiné. Jsem vdaná teprve čtyři dny a užívám si svůj nový stav. Má to tedy i svá úskalí, ale o těch napíšu třeba příště. Dnes raději o tom dni, kdy se to vše změnilo.

Změna na vdaná – ženatý

Do soboty slovo paní patřilo pouze k mému titulu a funkci, od soboty už i k mému jménu. Mohou za to dva důležití pánové, můj manžel a náš oddávající. Po celý svatební den byl pro mě můj muž jistotou a oporou. Ať už jsme dělala cokoliv nebo mluvila s kýmkoliv, věděla jsem, že kousek ode mě je on se svým úsměvem a nataženou rukou.

Oddával nás náš kamarád Ondra. Před necelým rokem nám, v době, kdy jsme ještě nebyli ani zasnoubení, nabídnul, že nás oddá. Na jaře jsme jeho nabídku přijali. Tehdy jsem netušila, jak ráda budu, že nás oddával právě on.

Po celou dobu svatebních příprav jsem obřad považovala za něco, co si musíme na úřadu odbýt, aby tedy to naše manželství bylo opravdové. Když před nás v obřadní síni předstoupil Ondra a začal pronášet svou předem pečlivě připravenou řeč, pochopila jsem, že právě toto je ten okamžik, ze kterého pro nás svými slovy vytvořil nezapomenutelnou chvíli. Za to mu patří obrovské DĚKUJI.

Další velké děkuji patří všem těm, kteří pro nás náš svatební den pomohli připravit, udržovali jej ve stavu dokonalosti a pohody a spolu s námi vytvářeli tu nezapomenutelnou atmosféru. Vy víte, tak vám všem také DĚKUJI!

Jak si udělat svatební den?

Je to samozřejmě individuální. Každá nevěsta je jiná a každá má své požadavky. Zvažovali jsme i variantu svatební agentury. Peníze zásadní roli nehrály, byl to přeci náš svatební den, ale já věděla, že kdyby někdo jiný rozhodoval o pití, jídlu, dortu, hudbě, výzdobě, šatech, barvách, květinách a spoustě dalších maličkostech, tak bych určitě spokojená nebyla a jistě bych často slyšela, že to nejde.

Ale ono to šlo. Šlo to bez organzy na stolech, bez koláčů, se sachrem potaženým pravým marcipánem, i když není zrovna v módě. Šlo to s černým autem i růžovou spodničkou, s prstýnky vyráběnými na dvakrát, prostě to šlo.

Mohla jsem si vybrat to nejlepší pivo, nejlepší vína, dort přesně podle mých představ (vyzkoušeli jsme jich předem více než osm). Poskádali jsme si playlist z písní, které máme rádi a nakoupili na poslední chvíli deky. Mohlo to být vše jinak, ale nebylo. Bylo to přesně takto. Tak, jak to mělo být a bylo to dokonalé.

Ještě jednou moc všem děkujeme, že nám umožnili to takové mít.

P. S. Vydržela jsem celý den bez slz, až v neděli ráno při čtení přání mě emoce překvapily a osobní dopis od Lucky dojal až k těm slzám, bez kterých by přece žádná svatba být neměla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7 + 1 =