Vedle toho, že jsem celý víkend slavila jsem také přemýšlela, jestli napsat příspěvek o oslavách 17. listopadu. Během soboty a neděle jsem se pohybovala ulicemi našeho hlavního města a četla spousty příspěvků, komentářů a článků od mnoha a mnoha schopnějších autorů, než jsem já. Slyšela jsem minimálně desítku proslovů a nebyla si jistá, jestli už nebylo všechno řečeno.
Nebylo. Tedy to podstatné řečeno bylo, ale jak staré latiské přísloví říká:
Repetitio mater studiorum
Opakování, matka moudrosti
Rozhodla jsem se i já zopakovat pro mě ta důležitá z již řečených slov.
Co je pro mě svoboda
Hlavním důvodem oslav minulého víkendu byla pro mně svoboda. Děkuji za svobodu a za možnosti, které nabízí. Za to, že můžeme v naší krásné malé zemi volně mluvit, zpívat, pracovat, studovat a cestovat. Můžeme se rozhodnout i pro opak, můžeme nepracovat, nezpívat, nestudovat a necestovat. Hlavní je, že můžeme. To je to nejdůležitější sloveso spojené se svobodou. Samozřejmě je důležité si uvědomit, že s každým kouskem svobody je spojená také zodpovědnost. Když nepracuji, nebudu mít peníze. Když se neučím nemám vědomosti. Když necestuji, nemám srovnání. Bez využití svých možností se můžeme cítit nesvobodně i ve svobodné zemi. Pro mě je ovšem podstatné, že máme tu možnost, nést si za své chování odpovědnost sami a sami se rozhodnout, jakými lidmi budeme. Takže děkuji za svobodu.
„Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí.“
George Bernard Shaw
#dikyzemuzem
Druhým nejdůležitějšímslovem je děkuji. Za co? Za prvé znovu za svobodu. Děkuji všem, kdo před lety bojovali ať už zbraněmi nebo slovy, všem co ztratili životy ve válce i těm, co cinkali klíčemi při sametové revoluci, protože díky těm všem se my můžeme mít tak, jak se máme. A máme se dobře. Vždyť žijeme ve 21. nejšťastnější zemi světa a to už je co říct.
Vedle těch, kteří nám naši svobodu vybojovali děkuji také těm, kteří na ni nezapomněli a pomáhají ji našemu národu připomínat. Aktuálně nejvíce děkuji organizátorům oslav Díky, že můžem. Také všem aktérům, řečníkům, spisovatelům, hudebníkům, výtvarníkům, kteří se zapojili svým dílem k připomenutí důležitého data v našem kalendáři. V neposlední řadě děkuji také všem zúčastněným, kteří po celé zemi slavili 30 let svobody naší země, ať už přímo v Praze na Národní třídě, na Albertově a na dalších pamětních místech nebo těm, kteří seděli doma se svou rodinou a jen tak si vzpomněli.
Pathos
Když si zpětně čtu napsané dva odstavce musím uznat, že jsou patetické, ale právě ta možnost si na své stránky trošku toho patosu napsat je také svoboda a právě ve svobodné tvorbě a v umění je míra svobody nejvíc vidět. Tedy promiňte vy, kdo jste čekali něco jiného.
Ještě jednou děkuji, že můžeme!