Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Fantazie při vaření

Když se rozhlédnu po internetovém moři blogů, spousta z nich se věnuje vaření. Nacházím recepty z české, italské, japonské, indické, no z jaké si usmyslím kuchyně. Taky je k mání mnoho blogů, ve kterých mi jejich autoři, s různým stupněm vědomostí i zkušeností, radí, jak jíst nejzdravěji. Zdravé jídlo je dneska trendy.

Já blog o vaření určitě psát nebudu. Nikdy. Proč? Protože neumím vařit podle receptů. Tedy umím, ale nedělám to téměř vůbec. Včera jsme si s dvěma kamarády opačného pohlaví povídali o výhodách a nevýhodách stravování v restauracích. Oba se shodli na tom, že je to nejjednodušší. Je to bez práce. Nemusí nakupovat, vařit, umývat nádobí. Hlavně to vždycky obstojně chutná na rozdíl od jejich vlastních kuchařských pokusů. Já na oplátku tvrdila, že když si vařím doma, vím z jakých surovin svá jídla připravuju a můžu si udělat, co opravdu chci. Na co mám chuť a ne to, co před týdnem sestavil do jídelníčku šéfkuchař v restauraci. Lhala jsem. To není ten pravý důvod, proč si ráda vařím doma.

Teď sedím v kuchyni u stolu. Na lince se mi vámí hromada špinavého nádobí, které musím umýt a já si uvědomila, proč je to vaření doma pro mě tak důležité. Odpověď zní: Protože můžu být kreativní. Můžu se rozhodnout jestli dneska to tofu (ano tofu, propadla jsem trendům a tak se snažím jíst zdravě) osmažím na olivovém nebo kokosovém oleji (vyhrál kokosový) . Každý chutná jinak, opravdu. Můžu se rozhodnout, co všechno přidám do dýňového pyré (dnes jsem poprvé experimentovala s hořčicí) a do jaké tvrdosti rozvařím hrášek. Po obědě dopíšu, jak mi chutnalo. Důležité je, že jsem si své ráno zpestřila (opravdu to považuji za zpetření) rozvíjením své fantazie u plotny.

„Objevení nového jídla znamená pro lidské štěstí víc než objevení nové hvězdy.“

Anthelme Brillat-Savarin, francouzský právník a politik

Obdiv ke kuchařkám

Fantazírování nad hrnci je hlavní důvod, proč nemůžu psát blog o vaření. Znám spousty výborných kuchařek mezi svými kamarádkami i v rodině. Některé z nich vaří rády, jiné (a těch je bohužel většina) berou vaření jako povinnost. Co většinu z nich spojuje, jsou jejich jídla. Nezávisí na tom, jestli tradiční nebo zdravá, ale když je vaří, tak jsou pokaždé stejná. Stejně dobrá. Nevím, jak to dělají. Já když vařím podle jednoho receptu, tak se mi někdy jídlo povede a jindy není tak dobré. Ony kuchařky vaří stejná jídla pořád stejně. Mají recept napsaný v knize nebo v paměti.

Moje babička už na světě není spoustu let, ale jak chutnal její hovězí vývar se širokými domácími nudlemi, které každý týden sušila na okně, si dokážu vybavit doteď. Stejně tak její koláče, tvarohové a makové. Všechny stejně velké. Každý týden se stejnou velikostí posypky a stejným množstvím náplně, jako by to vyrobil stroj. Ale chuťově mnohem mnohem lepší. Prostě to vaření už měla v ruce.

Tyto kuchařky, jako byla moje babička, mohou psát blogy o vaření. V záplavě kuchařských blogů jsem narazila na několik, které jsou těmito skvělými kuchařkami psané. Léty opakování zdokonalují své recepty a potom se mají opravdu čím pochlubit na talíři i na blogu.

Jak to dělám já

vareni

Sama někdy šáhnu po babiččině kuchařské knize, která má své čestné místo na poličce nad mou hlavou, nebo nakouknu na prověřené blogy. V takovém případě postupuju podle předepsaného návodu, ale to není to, co mě v kuchyni baví. Častěji a mnohem raději se podívám do lednice a spíže. Vyberu si dvě až tři suroviny, na které mám největší chuť. Potom buď zapojím pouze svou fantazii, nebo se nechám inspirovat těmito skvělými kuchařkami. Podívám se s jakými dalšími surovinami a s jakým kořením kombinují mnou vybraný základ jídla (tímto způsobem se dnes dostala hořčice do dýňového pyré) a vytvořím si vlastní recept. Jedinečný. Doslova jedinečný. Vím, že i kdyby byl sebelepší, tak příště už stejné jídlo neuvařím. Udělám znovu dobré dýňové pyré, ale bude jiné. Bude tam trošku jiné koření, jiný poměr brambor a dýně, jiný typ dýně, přidám třeba trošku smetany. Prostě to bude zase jiný, jedinečný recept.

Každá vaříme jinak a každá jsme jiná kuchařka. Hlavní je, že by nás vaření mělo vždycky bavit a neměly bychom jej považovat za povinnost. Pokud vás kuchyně přestává bavit, je možná čas to zkusit po chlapsku a jít se zase najíst do restaurace, kde určitě můžete načerpat inspiraci stejně dobře.

P. S. Oběd byl výborný, dala bych si jedna mínus, protože pyré bylo trošku pikantnější než jsem čekala.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 + 3 =