Doma je doma a když venku lije jako z konve už několikátý den, tak je fajn si zalézt pod peřinu, uvařit si čaj nebo svařák a pustit si pohádku. Ale my chceme cestovat. Doma jsme se toto jaro naseděli dost. Už druhý víkend jsme s manželem plánovali naše další společné poprvé. Hlavně to má být trénink na naši červencovou dovolenou, chtěli jsem vyrazit pod stan. Ale jak to udělat v dešti? Na to jsem nepřišli!
Náhrada stanování
Počasí nám však nepřálo a my nechtěli zůstat sedět doma. Naši první společnou dovolenou před dvěmi lety jsme měli v červnu a taky celý týden pršelo. A byla skvělá. Proto jsme o víkendu vyrazili z domova. Stan jsme nechali sbalený pěkně na skříni společně se spacáky, vzali jsem si s sebou počítač, abychom si mohli pustit i tu pohádku a vyjeli jsme.
Páteční kultura
On vlastně ten víkend začal už v pátek. Prostě mi někde na sociálních sítích bliklo před očima, že na Slezkoostravském hradě mají koncert Monkey Business. Koncert byl tak skvělý, že i když úplně nepatří do cestovatelského plánu, musím o něm napsat. Alespoň odstavec, pokud se chcete dozvědět o cestování, prostě tento odstavec přeskočte!
V pátek jsme (vybaveni pláštěnkami) vyrazili na koncert. Komorní koncert pod širým nebe. Přesně tak bych jej nazvala. Protože ještě platí různá bezpečností opatření omezující počet lidí na kulturních akcích a navíc mnohé odradilo počasí, bylo na koncertu kapely, kterou jsem vždy viděla jen hrozně z dálky nebo hrozně namačkaná v obrovském davu, odhadem pouhých 150 lidí. Na celém hradním nádvoří. Nádhera. A neprošelo. Vůbec. Pláštěnky zůstaly zabalené. Bylo vidět, že i kapela si to po třech měsících koncertního půstu strašně užívá a my si to užili taky.
Omlouvám se za kulturní vsuvku a teď už k tomu cestování.
Dobrodružství v dešti
V sobotu ráno jsme se rychle zabalili a s téměř prázdným autem vyrazili na cestu. Co zabalit do auta na víkend v dešti? Záleží, co jste o deštivém víkendu zvyklí dělat doma. Vemte si to, co byste potřebovali, ať vám nic nechybí. Auto to uveze. My vystačili s tímto:
- oblečení na druhý den
- zubní kartáčky, antiperspirant, kartáč na vlasy
- počítač na pouštění pohádek a filmů
- knížka
- náhradní brýle pro řidiče
- nabíječky na všechno
- pláštěnky a deštníky
- plavky
- peníze v jakékoliv podobě
Dobrodružství může vypadat různě. V posledním měsíci mě oslovili už tři lidi nezávisle na sobě, že by si se mnou rádi dali kávu a poslechli si nějaké tipy, jak a kam cestovat. Ráda se s každým osobně sejdu, ale ono to je strašně individuální. Důležité je vyrazit. My si užíváme i samotnou cestu. V dešti byly silnice prázné, pustili jsme si pěknou hudbu a konečně si spolu po uspěchaném týdnu povídali.
Kudy tudy?
Moc jsme neplánovali, kam pojedeme. A nechali jsem to osudu. Jeseníky nebo Beskydy? Při první volbě vyhrály Beskydy. Když jsme dojeli k Čeladné, uvědomila jsem si, že Michal ještě nebyl v Kovárně, vyhlášené to mísní kavárně. Bylo plno, ale nakonec jsem si dvě místa vybojovali. Rebarborovo-jahodový i meruňkový domácí koláč za to stály. Přímo u stolu jsme koukli do mapy. Směr Žilina, Vsetín nebo Rožnov? Zvítězila zlatá střední cesta Vsetín.
V mapě je dobré se naučit číst, protože vám poví, co potkáte cestou. My jsem potkali Muzeum sklenářství v Karolince. Muzeum to je maličké, ale moc milé. Jet tam pouze kvůli němu asi nemá cenu, ale jako zastávka cestou nám nabídlo super zpestření.
Jeli jsem dál směrem na Vsetín. Začala jsem vzpomínat, jak jsem do kopců u Vsetína jezdila v pubertě na tábory. Nikdy nezapomenu na mé jedinečné chuťové poprvé. Ve Vsetíně v restauraci U Tří slunečnic, kam jsme se s holkami během táborového výletu do města tehdy schovaly před vedoucími, jsem se zamilovala do vanilkové zmrzliny s horkými malinami. Místo na oběd bylo vybráno.
Mám radost, že i po dvaadvaceti letech je restaurace na svém místě a naštěstí nevypadá stejně. Nezůstala někde v 90. letech jako spousta jiných. Má nový moderní interiér i menu. Sice bez malin a vanilkové zmrzliny, ale moc jsme si pochutnali.
Dál už se nám v dešti cestovat nechtělo. Domluvili jsme se, že odpoledne a večer prolenošíme v posteli nebo ve vířivce. Začali jsme hledat ubytování s wellness, manželskou postelí, nebo prostě něco, co se nám bude líbit. Našli jsem skvělý pokoj přímo ve Vsetíně v Penzionu V Hluboké.
Pokoj splňoval všechno, co jsme chtěli v jednom. Měl zastřešený balkón, kde jsem si mohli užít pobyt na čerstvém vzduchu i za deště, měl vířivou vanu, měl kabel HDMI na připojení počítače k místní televizi a měl skvělého majitele, který si vedle domu vykopal vinný sklípek. Po perfektním večeru jsme vyráželi ze Vsetína s autem plným vín. Kam?
Cesta domů
Přeci domů, v neděli byl už cíl jasný. Ale cesta? Nechali jsem si poradit místními. Zastavili jsme se na Bystřičce, kde jsme se v těch několika minutách, kdy nepršelo, prošli kolem vodní nádrže.
Kde si dát kávu nám poradila Gastromapa Lukáše Hejlíka. A moc dobře. Výborné Café Tucan na náměstí ve ValMezu splnilo všechna naše očekávání. Pohoupali jsme se v křesílkách a vyrazili k domovu, ať večer ještě ochutnáme něco z nakoupených zásob.
Doufám, že tímto článkem alespoň někoho z vás inspiruji k tomu, že i za deště se dá cestovat. Dobrodružství je opravdu hned za humny, jak tvrdí tatínek ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Nebojte se ty obyčejné věci, které běžně děláte doma za deště prostě přenést někam jinam. Má to své kouzlo. A když někam jedete, koukněte se občas do mapy, co se nachází kolem cesty. Ona ta cesta opravdu může být cíl.
