Těšila jsem se, jen jsem nevěděla jak moc. Na co? Na myčku.
Protože jsme si tento rok nemohli dělat radost cestováním, rozhodli jsme se pro zlepšení pohodlí našeho domova v podobě nákupu nových elektrospotřebičů. Já měla dvě přání. Prvním byl tyčový vysavač. Ten jsem vždycky chtěla. Nejsem žádný velký blázen do uklízení, ale tyčový vysavač na baterii, kdy za sebou celým bytem nemusím tahat šňůru byl můj sen. Ten, který jsme vybrali má navíc osvětlení, to zase u všech spotřebičů miluje můj manžel. Takže spokojenost je na obou stranách.
Moje první myčka
Druhým novým elektrospotřebičem v naší domácnosti je myčka. Nikdy jsem doma myčku neměla. Dokud jsem bydlela s rodiči, tak jsme ji neměli, potom jsem si zvládala umývat nádobí v ruce, protože jsem tak byla zvyklá z domu. Občas jsem komfort života s myčkou zažila v práci nebo na dovolených, ale když něco nemáte, tak vám to nechybí.
O nutnosti pořízení tohoto skvělého pomocníka (ano, teď už píšu skvělého pomocníka) jsem začala uvažovat během jarního nuceného pobytu doma. Vařím sice téměř denně, i při běžném provozu, ale hromadění hrníčků a talířů v jedné místnosti bylo během ustavičného domácího pobytu výrazně větší.
Rozhodovací procesy
Jakou zvolit značku? jakou vybrat velikost? Co by vlastně taková myčka měla mít? Jak to mám vědět, když jsem ji nikdy neměla? Věřte nebo ne, byl to dlouhý rozhodovací proces. Každý doporučoval něco jiného. Když nám v jednom obchodě s elektrem doporučili značku A, kolegyně v práci řekla, že jednou tutu značku měla a byla to hrůza. Když nám v druhém obchodě doporučili značku B, tak ve třetím řekli, že tu nikdy, že to raději zůstat bez myčky. Když mi něco doporučily kolegyně, tak to zhanili v dalších dvou obchodech. A tak pořád dokola.
Nakonec se nám podařilo vybrat myčku značky AEG. Zvolila jsem několik parametrů, které se mi líbily, ale které jsem předem stejně nedokázala ocenit, protože nemám porovnání. Taky jsme si vybrali prodejce. Toho, který nám slíbil montáž myčky na místě. Doprava vybraného modelu trvala více než dva týdny. Montáž byla podstatně rychlejší, majitel prodejny přijel osobně (snažíme se podporovat malé podnikatele), vybalil myčku a řekl:
„Tady to nenamontuju, máte tady blbě udělané napojení.“
A odjel. Tolik k drobnému podnikání u nás v republice.
Naštěstí jsem sehnala poměrně rychle dvě šikovné ruce. Měly myčku připojenou za deset minut (na stejné rozvody, které najednou už tak blbě udělané nebyly) a mohli jsme začít umývat. Tak jsme začali. Přečetla jsem si poctivě návod. Naplnila jsem všechny potřebné díry příslušnými prostředky a naskládala do myčky špinavé nádobí. Potom druhou várkou. Potom třetí várkou.
Z myčky jsem nadšená. Je to super pomocník. Teď už věřím všem, kteří mi říkali, že si myčku zamiluji. Je to tak. Nejvíc oceňuji šuplík na příbory, který jsem u myčky v práci ani na dovolených zatím neviděla, a je opravdu super. Můj muž samozřejmě nejvíce obdivuje led osvětlení uvnitř myčky. Myčka je opravdu skvělá věc. Hlavně proto, že nemusím stát několik hodin týdně u dřezu.
Nemám se těšit (ani na myčku)
Nemusím. Nemusela jsem. Teď se dostávám k pointě dnešního článku. Myčka je stále skvělá, ale odpad v kuchyni už tak skvělý není. Slušně řečeno je na ho… od té doby, co jsme se nastěhovali. Hodinového manžela jsem doma kvůli odpadu měla za ty tři roky, co v bytě bydlíme, už dvakrát. Tento týden jsme volali o pomoc potřetí. Tedy až poté, co jsem rozmontovala všechny odpadní trubky. Vyčistila je, zkontrolovala a zase smontovala zpátky.
Voda v dřezu stojí dál. Začínám se docela bát. Z firmy vlastnící náš dům nám slíbili pomoc do čtrnácti dní. Vánoce jsou za dvacet dní. Pevně věřím, že problém ve stupačkách nebudou řešit bouráním kuchyňské linky. Tedy spíš se toho bojím. A co myčka? Ta je napojená samozřejmě na ten poruchový odpad v kuchyni. Takže po šesti týdnech radosti umývám nádobí v koupelně ve vaně.
