Cestování patří k mému životu jako… no jako… třeba jako poklička k hrnci, teď mě jiné přirovnání nenapadá. Prostě občas to bez něj zvládnu, ale když můžu cestovat, je to všechno hned zase lepší. Jak už víte, mám ve svém životě ráda poprvé. Při své první pokoronavirové cestě jsem další ze svých poprvé zažila. Jeli jsme s kamarády na degustaci do vinného sklípku.
Jižní Moravu mám moc ráda a už jsem ji mnohokrát navštívila. Taky jsem několikrát byla na řízené degustaci v našich ostravských a hlučínských vinotékách, jedné degustace jsem se zúčastnila v Brně a jednou jsem spala ve vinném sklepě. Tedy samozřejmě ne přímo ve sklepě, ale v nástavbě nad ním. Ale nikdy jsem nenavštívila vinné sklepy s cílem v nich (ano opravdu rozuměj v domečku nad sklepem) spát a pít víno. Až teď.
Bylo to skvělé. Ubytování v naprostěm soukromí s plně vybavenou kuchyní určitě doporučuji. Pronajali jsme si domek U Římských v Nechorách s vlastním terasou, kamny, zahrádkou, prostě absolutní ráj, pod kterým se skrývají zásoby vína.
Vinařství Nechory
Ještě více vína, společně s výkladem o jeho zpracovnání nás však čekal u pana Hnidáka ve Vinařství Nechory. Jedna věc je účastnit se řízené degustace pro dvacet až čtyřicet lidí, kdy someliér vypráví o víně, které pijete (nic proti tomu, navštěvuju je ráda a dále budu). Ale úpně jiný je ten autentický zážitek, když někdo, kdo se od dětství motá přesně na té vinici, kterou máte za domkem, ve kterém sedíte, a popisuje vám, co s tím vínem celý rok dělá.
Degustace ve vinném sklípku je osobnější, mnohem osobnější. Můžete se podívat na každou část procesu zpracování vína. Můžete se zeptat na cokoliv, aniž byste rušili výklad (teda trošku jsem ho rušila, ale určitě to tolik nevadilo jako na velké degustaci) a v podstatě si celý večer povídáte o víně a u toho jen koštujete a zkoušíte, ale hlavně…
Ráno v Nechorech
Hlavně to ráno. Probudíte se, vyjdete na zahrádku. Připravíte snídani a ti odvážnější z vás si k ní nalijí skleničku pálavy. Po klidném ranním posezení se tedy donutíte vstát a jdete se podívat, kde to víno vlastně roste.
Nechory jsou část obce Prušánky, ve které stojí pouze vinné sklepy. Je jich tady dobrých 450. Nepočítali jsme je, ale uvádí to různé weby a vinaři tvrdí to samé, tak tomu budu věřit. My jsem ráno prožili přesně, jak jsem popsala v minulém odstavci. Krásou tohoto pomalého pohybu na čerstvém vzduchu je možnost si občas někde sednout, ať už na lavičku, nebo na skleničku.
My jsme obešli celé Nechory. Od vinice k vinici a zase zpátky k našemu domku to trvalo přesně hodinu pomalé chůze. Cestou jsem si vytipovali otevřený skípek, kde jsme si dali výbornou škvarkovou pomazánku a okoštovali víno tentokrát z Vinařství Stávek.
Kde je víno doma
Jižní Morava je krásný kraj světa a víno je tady opravdu doma a my jsme se jako doma, při návštěvě Nechor, taky cítili. Pro nás to byl nádherný relax, ale viděli jsme, kolik práce a dřiny se za každou lahví vína skrývá a s jakou láskou a péčí se vinaři o víno starají. Je velkou náhodou, že jsme za měsíc pozváni do Čejkovic, kde se podíváme, jak to dělají jiní. Nechory ale pro mě zůstanou navždy první.
