Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

O medvědu Břetislavovi

Rozhodla jsem se zúčastnit se výzvy pro spisovatele na Wattpadu, o které jsem psala ve svém posledním loňském příspěvku. Výzva spočívá v napsání dvanácti povídek za rok. Každá z nich má zadané téma.

Minulý měsíc jsem nabrala skluz ve psaní, který se mi zatím nepodařilo dohonat. Na konci května publikuji teprve čtvrtou – dubnovou povídku. Tedy čtvrtý úkol byl vyjímečný tím, že jsme neměli napsat povídku, ale bajku. Zde si můžete přečíst mou verzi příběhu, kde zvířátka mluví, a který končí jak jinak než poučením. Zadání znělo:


O medvědu Břetislavovi

Protože bylo poslední pondělí v měsíci, tentokráte května, řekl hned ráno medvěd Břetislav, pán Budínského lesa, sojce Zpravodajce:

„Zpravodajko, obleť les a zeptej se všech zvířat, jestli všechno funguje, jak má a co je zapotřebí udělat nebo pohlídat, ať můžeme naplánovat práci na červen.“

Na sever a na západ

Sojka vyletěla ze skalnatého výběžku uprostřed lesa, kde měl medvěd svůj brloh na sever. Tam potkala lišku a zavolala na ni:

„Liško Ryško, medvěd se ptá, jestli je v lese všechno v pořádku. Potřebuješ nějakou pomoc, nebo víš o nějakém problému?“

„O ničem nevím, jen by se mohli víc pomnožit zajíci, ať mají naši mladí co žrát,“ odpověděla liška.

„Děkuji ti, vyřídím to medvědovi.“

Sojka letěla dál směrem k západu, tam potkala jezevce Jardu.

„Jardo, Jardo, medvěd se ptá, jestli je v lese nějaký problém. Potřebuješ s něčím pomoci?“

„Zpravodajko, co ti mám povídat, ptáš se každý měsíc a příroda potřebuje víc času na změny. U Hájského potoka zlomil vítr před týdnem tři stromy, ale brouci si s nimi poradí, jen jim musíme dát čas.“

„Děkuji ti za zprávu, jezevče,“ rozloučila se sojka a pokračovala dál na jih. Doletěla k nejjižnějšímu cípu lesa, než potkala jelena, který se pásl na sluníčkem vyhřáté louce.

Na jihu a východě

„Jelene Emile, medvěd se ptá, jestli je nějaký problém v lese, víš o něčem, co by bylo potřeba udělat?“

„Sojko Zpravodajko, jistěže vím. Je potřeba, zajistit více malých semenáčků, abychom měli v zimě co spásat a bažanti se mi občas moc pletou pod nohami, možná by jim mohl medvěd nakázat, ať si jdou třeba k potoku.“

„Víš, že bažantům u potoka vlhnou křídla, navíc jejich kodrcání nemůže jezevec vystát.“

„Ale medvědovi to vyřídit můžeš.“

„Jistě vše mu vyřídím,“ potvrdila sojka a odletěla směrem na východ.

Na východě lesa sojka potkala mravence Pepu.

„Mravenče Pepo, medvěd se ptá, jestli je v lese nějaký problém.“

„Sojko Zpravodajko, jehličí, ze kterého stavíme mraveniště je sušší než loňské roky. Bojím se, že v lese je málo vody a hrozí, že pokud nezaprší začne tady hořet a celý les lehne popelem.“

„Tvé varování zní vážně, určitě tvou zprávu předám medvědovi.“

Sojka se rozloučila s mravencem Pepou a letěla zpátky do středu Budínského lesa předat všechny zprávy zpátky medvědovi Břetislavovi.

Květnové hlášení Břetislavovi

„Pane Břetislave, mám tady zprávy ze všech světových stran, vím o všem, co se za ten měsíc v lese událo,“ zavolala sojka na medvěda. Ten vylezl na mýtinu před svým brlohem, pohodlně se usadil a vyposlechnul si zprávy od sojky, které neopomenula přetlumočit nic z toho, co se dozvěděla.

„Liška ať si shání potravu sama, stejně tak jelen, jde jim jen o vlastní žaludky. Bažanty přestěhovat nemůžu, na západě je potok, u kterého jim vlhnou křídla a na severu by je sežrala liška. Mravenec plaší, kde by se v květnu vzal požár. Zajdu za jezevcem a pomůžu zbourat ty padlé stromy, ať se rychleji rozloží,“ vyhodnotil medvěd po všech těch zprávách.

„Ale mravenec opravdu varuje před suchem, říká to už od března,“ zkusila sojka projevit svůj názor.

„Nebudu poslouchat nějakého malého mravence. Pořád mele to samé. Co ten z té země tam dole může vidět a vědět, půjdu zbourat stromy.“

Jak medvěd se rozhodl, tak udělal. Hned druhý den ráno se vypravil na západ, aby vyvrátil polámané stromy. Potom se vrátil zpátky do svého brlohu a cestou si nabral tolik medu od lesních včel, aby mu vystačil na celý měsíc.

Všechna zvířátka žila v lese spokojeně dál a medvěd byl rád, jak pěkně mu to v jeho lese funguje. Na konci července vyslal Břetislav opět sojku Zpravodajku na obhlídku lesa.

„Obleť les a zjisti, jestli se něco důležitého v lese neděje.“

Severní a západní zprávy

Zpravodajka se vydala na sever, kde potkala zajíce:

„Zajíci, Bonifáci, Břetislav, pán lesa, se ptá, jestli se v lese něco neděje?“

„Děje, neděje. Lišky nám žerou mladé, můžeme se se ženou snažit, jak chceme, a stejně, než dorostou, liška nám polovinu mladých sežere.“

„Vyřídím to medvědovi, Bonifáci,“ rozloučila se sojka se zajícem a letěla směrem na západ.

Na západě potkala liška veverku Zrzečku.

„Zrzečko, Zrzečko, medvěd se ptá, co se děje v lese, jestli nepotřebujete s něčím pomoc?“

„Všechno je v pořádku, potravy máme dost. Potok, který dává sílu našim stromům je čistý, nemám si na co stěžovat.“

Sojka Zpravodajka, spokojená s odpovědí veverky, se rozletěla na jih.

Zprávy z jihu a východu

„Bažante Michale, medvěd Břetislav se ptá, jestli je v lese něco nového.“

„Jeleni nám žerou trávu a my nemáme kde schovávat své mladé. To je velký problém. Taky je potřeba pročistit roští vedle palouku u starého dubu.“

„Vyřídím to medvědovi, víc se toho neděje?“

„O ničem jiném nevím.“

„Tak se tady měj a já letím dál na východ,“ rozloučila se Zpravodajka.

„Sojko Zpravodajko, sojko Zpravodajko,“ uslyšela sojka volání, když se přiblížila k východnímu cípu lesa. Podívala se dolů a uviděla mravence Pepu.

„Sojko, vyřídila jsi minulý měsíc mé obavy panu Břetislavovi?“

„Jistě mravenče, vyřídila, ale zdají se mu nedůležité, prý z toho pohledu tam dole nemůžeš vidět, jak funguje celý les.“

 „Možná nemám takový rozhled jako ty nebo medvěd, ale to sucho pod nohama cítím a je to každý den horší a horší. Stačí, aby přeskočil malý plamínek a může shořet celý les.“

„Věřím ti a tvé varování zopakuji i Břetislavovi.“

Sojka se vrátila zpátky k brlohu medvěda Břetislava a informovala ho o všem, co se během své cesty dozvěděla.

Červnové hlášení Břetislavovi

„To jsem rád, že se v lese nic podstatného neděje. Pošlu Emila, ať se svými mladými pročistí to roští u starého dubu. Budu mít klidný měsíc, zajdu si ke včelám pro med a cestou si posbírám nějaké jahody.“

„Pane Břetislave, mravenec Pepa je z toho sucha opravdu nešťastný.“

„Byl jsem před měsícem u Hájenského potoka a bylo v něm vody dost. Jestli má mravenec suché jehličí, ať si nasbírá ranní rosu,“ ukončil rázně Břetislav měsíční hlášení a vydal se směrem k lesním včelám pro svou dávku medu.

Červencová horka

Čas v lese plynul dál a červenec přinesl obrovská horka, že se Břetislavovi přes den vůbec nechtělo vylézat z jeho chladné jeskyně.

„To jsem blázen, proč vůbec spím zimním spánkem a ne letním,“ začal jednoho letního odpoledne, když bylo horko největší uvažovat medvěd nahlas, „v lese se nic neděje, všechno mám pod kontrolou a alespoň bych nemusel trpět těmi horky.“

Olízl si poslední kapku medu z prostředního drápu a vydal se zpátky do jeskyně, kde chtěl počkat na večer, aby mohl protáhnout na noční procházce. Možná už budou maliny u jižní louky, napadlo ho ve chvíli. Než si však stačil upravit pelech zaslechl divoké volání sojky Zpravodajky:

„Břetislave, Břetislave! Poběž, je zle!“

„Co ta sojka blázní, kam bych běžel v takovém horku,“ zamumlal si pro sebe, ale v té chvíli už byla Zpravodajka v jeskyni a její volání se začalo odrážet od všech stěn.

„Co blázníš, ty jedna, copak hoří?“

Hoří!

„Ano, hoří, hoří!“

V tu chvíli se Břetislav probral.

„Kde hoří? Povídej!“

„Nevím, jak oheň začal, ale na louce, co se pase jelen Emil a jeho laně začalo hořet. Oheň se už dostal i do lesa, jestli něco rychle neuděláme, shoří nám celý les.“

„Tak co tady poletuješ, zavolej ostatní zvířátka a uhni mi z cesty.“

Břetislav se rozeběhl ven z jeskyně a rovnou na jih na louku, aby se podíval, co se děje. Sojka mezi tím už dávno letěla dál, aby zavolala na pomoc další zvířata z celého lesa.

Celý den a celou noc běhala všechna zvířata mezi Hájenským potokem a loukou. Nosila vodu a kopala hlínu, kterými oheň hasila. Všichni se společnými silami snažili zabránit, aby shořel celý les. Až nad ránem, když začínaly blednout hvězdy se povedlo zvířátkům v lese uhasit oheň.

Když dodoutnala poslední hromada suchého listí, sedl si medvěd Břetislav na ohořelý kmen stromu, utřel si čelo a řekl:

„Omlouvám se všem, že jsem neposlouchal varování mravence Pepy. Od jara mě mi opakoval, že je sucho, ale já jeho varování nedbal. Musíme přes léto stanovit hlídky a lépe sledovat náš les, aby znovu nezačalo hořet.“

„Tak je to správně, jsi moudrá pán lesa,“ řekl mravenec Pepa, který s ohořelým tykadlem vylezl na kmen vedle medvěda.

„Možná jsme my mravenci malí, ale i dole na zemi vidíme, co se v lese děje a co je potřeba.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *