Před dvěma dny jsem uvedla pod tímto názvem post na Instagramu. Myslela jsem si, že mi to bude stačit. Nestačí. Asi se za mým prohlášením o nedostatku kreslení skrývá víc. Tedy víc. Prostě to pochmurné počasí za oknem v kombinaci s pocitem, že za chvilku začne jaro, mě inspiruje.
Jaro vždycky znamená, že začíná něco nového.
Vznik něčeho nového to znamená tvorbu.
Tvořím hodně? Tvořím málo?
Není podstatné hodnotit množství v případě tvorby. Důležitý je ten pocit. Podstatné je, že mě to naplňuje, a že mě to baví. Našla jsem vzadu v šuplíku svou velkou krabici s pastelkami a vybarvila jednu z omalovánek v antistresovém sešitě. Stres nemám, ale hrát si s barvičkami mě baví. Od vymalovávání je jen kousek ke kreslení, takže jsem nakreslila tyhle dva obrázky.
Potom jsem je zarámovala do rámečků a nahradila jimi jiné dva obrázky na stěně v předsíni, které mi přišly okoukané. Pak jsem vzala do ruky vrtačku a konečně pověsila obraz v ložnici. A když už jsme u ložnice odpoledne plánuji jít do hobby marketu a koupit si další Balakryl, abych si konečně mohla natřít komodu a noční stolky na modro a zdokonalit tak právě tu ložnici. Už se na to těším.
Tak nějak málo peču
Vlastně jsem si sedla k počítači, protože jsem se chtěla pochlubit tím, jak se mi povedl upéct banánový chleba a rozhodla jsem se zveřejnit svůj recept na něj.
Přestože jsem tvrdila, že můj blog nikdy nebude o vaření.
Přestože tento článek je o tvoření a kreativitě.
Považujete pečení a vaření za kreativní činnost? Vlastně jsem už něco podobného psala přesně před rokem v článku Fantazie při vaření. Můj názor se nemění. Nepíšu blog o vaření, ale když právě po roce, protože tak nějak to bude od upečení mého prvního banánového chleba, jsem konečně dovedla svůj recept k dokonalosti, mám potřebu se pochlubit. Tohle kreativní tvoření určitě bude. Je to jiné než když kreslím, ale právě díky kreslení, psaní a další tvůrčí činnosti začínám chápat ty kuchaře ve špičkových restauracích. Prostě není svíčková jako svíčková. Není banánový chleba jako banánový chleba.
Můj recept na banánový chleba
Než člověk dosáhne toho ideálního poměru v nějakém receptu, tak to trvá stejně jako se hned napoprvé nepovede trefit ten správný odstín. Třeba olej jsem z receptu ubírala třikrát. V původním ho bylo 120 ml. To je opravdu moc. Dnes jsem dala jen 95 ml a konečně je to akorát. Taky jsem jednou zkusila rozmixovat banány mixérem. Jde to, ale rozmačkané vidličkou jsou lepší, protože v těstě tak zůstanou kousky , které mají výraznější chuť.
Ale už nebudu zdržovat, tady je ten recept:
- smíchám v jedné míse mokré ingredience, ale jen vidličkou nebo vařečkou (bez použití mixéru)
- 3 až 4 banány (3 větší nebo 4 menší)
- 3 vejce
- 80 g medu
- 95 ml oleje
- 60 g bílého jogurtu nebo zakysané smetany
- v druhé míse smíchám suché ingredience
- 200 g mouky
- 25 g kakaa
- 1 čajovou lžičku jedlé sody
- 1 čajovou lžičku kypřícího prášku
- 1 čajovou lžičku vanilkového cukru
- 1/2 čajové lžičky skořice
- 1/2 čajové lžičky soli
- po promíchání suchých ingrediencí k nim přiliji ty mokré. Stále se snažím být kreativní a pokaždé naházím do těsta něco jiného (kousky čokolády, rozinky, vlašské ořechy nebo mandle). Někdy všechno dohromady jindy jen jedno z vyjmenovaného nebo úplně něco jiného, protože být kreativní je zábava. A jak jsem už psala nikdy v kuchyni nevařím ani nepeču stejné věci.
- Všechno naliji do formy srnčí hřbet, kterou jsem si speciálně kvůli banánovému chlebu koupila, a peču to na 175° C po dobu 25 minut. Potom do chleba začnu píchat špejlí. Píchám co pět minut a až se na ni přestane lepit těsto je hotovo. Tak mě to učila babička i maminka, takže to tak bude správně.
- Upečené to vyklopím. Když se to povede, tak to ještě vyfotím (stejně jako dneska), abych se měla čím pochlubit na blogu a na sociálních sítích.
Tohle není finále
Doufám, že z uvedeného textu je patrné, že aktuální verze receptu není konečná a neměnná. Moje babička i moje maminka kdysi vařily tak, že jejich jídla chutnala vždy stejně. A hodně lidí kolem to milovalo. Vždycky měly úplně stejný vývar v neděli a úplně stejný bramborový salát na Vánoce. Teda tyhle dvě věci má moje maminka pořád stejné dodnes, ale už se naučila vařit přes týden i něco jiného a trošku experimentovat. Teď si už nejsem tak jistá, že když nás pozve na oběd bude jídlo chutnat stejně jako minule.
Je to dobře. Taky potřebuje tvořit. Po někom to přece mít musím. A po kom mám to kreslení? Po každém z rodičů něco. Maminka uměla vždycky hezky obkreslovat a vybarvovat. Tatínek zase měl v hlavě nápadů a kreativních řešení na rozdávání. Prostě jsem dcera svých rodičů, to už asi nikdy nezapřu.
