Mám tady další historku ze svého života, která mě přivedla k napsání článku na blog. Jak víte z příspěvku minulého, začala jsem se starat více o své vlasy pomocí Curly girl metody. Jednou z rad, které mé spolubojovnice doporučují na internetových fórech, je spaní na polštáři z hedvábného saténu. První měsíc jsem tento postup neřešila, protože jsem měla hlavu (uvnitř i na povrchu) plnou různých šampónů – nešampónů, kondicionérů, leave-inů a jiných doplňků, které zaplnily naši koupelnu a já se je učila používat.
Protože je však největší problém mých vlasů v lámání jemných konečků, rozhodla jsem se nakonec vyzkoušet i ten satén. V normálním režimu bych se vydala na procházku do města, navštívila galanterii, koupila si povlak nebo látku na povlak a polštář do něj rovnou nasoukala nebo povlak ušila. V tomto okamžiku přichází první porovnávací chvíle současnosti a režimu, do kterého jsem se narodila (ano, tušíte správně narodila jsem se před rokem 1989, kdy u nás vládli komunisté).
Sice už rok žijeme v režimu omezujícím náš pohyb, obchod, kulturu a spoustu jiného, ale máme něco, co jsme za komunismu neměli. Máme internet. Sice jsou obchody zavřené a nemůžeme si na potřebné zboží sáhnout, ochutnat ho nebo očichat, ale omezení toho, co si můžeme koupit nejsou tak striktní jako bývala. Když nebylo, tak nebylo. Někdy bylo pár kousků pod pultem, ale ty nakonec taky většinou nebyly. Dnes máme internet a tam máme všechno.
Nákup materiálu
Nevyrazila jsem tedy do města, ale do džungle internetových obchodů. Našla jsem sice několik nabídek hedvábných polštářů nebo povlaků na ně, ale buď se mi nelíbila barva nebo cena. Nakonec jsem si vzpomněla na to, jak se mnoho situací řešilo v době mého dětštví. Základní rada byla:
Pomož si sám!
Rozhodla jsem se tedy vytáhnout opět z poličky svůj šicí stroj a ušít si povlaky na polštář sama. Prošmejdila jsem internetové stránky obchodníků s látkami a našla si odstín hedvábného saténu, který bude dostatečně neutrální a zároveň bude barevně ladit s povlečením, které doma máme – zvolila jsem zelenošedý odstín saténu z přírodního hedvábí. Změřila jsem si polštář, na kterém spím, a látku objednala. Jak jednoduché.
Pokud tušíte s mého předchozího textu, že se blíží bod zlomu a nějaký zádrhel, tušíte správně. Objednávka přišla v pátek přesně podle mého zadání. Vybalila jsem šicí stroj. Pokochala jsem se jemností hladkého materálu, kterým teď plánuji opečovávat své vlasy během spánku, a jala se vyměřovat, stříhat a šít. Během několika minut jsem zaznamenala dvě zásadní chyby svého plánu:
- z látky 135 krát 50 centimetrů neustřihnu čtyři čtverce 40 krát 40 centimetrů, navíc se záložkami na švy
- ten polštář uvnitř musím nějak vyměňovat a povlaky prát, takže mi chybí zipy
Každý děláme chyby. Přestože jsem si ušila několikery šaty, jsem v šití stále začátečník a můžu se zaseknout i u jednoduchého povlaku na polštář. Ráda však přijímám výzvy a tyto dvě úplně hloupé chyby se v okamžiku pro mě výzvou staly. Samozřejmě, že mě nejdříve napadlo si zipy a další látku objednat z e-shopu a se šitím počkat do dalšího víkendu, ale taky…
Upcyklace nebo komunismus
Vzpomněla jsem si, jak se nedostatek řešil dříve. Tehdy, kdy nebylo to, co jsme chtěli, a nebyly ani ty internetové obchody, na kterých můžeme sehnat i nesehnatelné. Prostě si člověk pomohl tím, co bylo doma. Uvařila jsem si kávu a začala hledat řešení pro napravení svých dvou chyb. Mám doma něco saténového? Mám doma nějaký zip? Jako odpověď na mou otázku mi probliklo v současnosti často omýlané slovo UPCYKLACE a já věděla, že to dám.
Upcyklace je proces přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality, pro zlepšení hodnot životního prostředí.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Upcyklace
Upcyklace je proces znovuvyužití materiálu, který má menší negativní dopad na životní prostředí, než má současná recyklace.
https://www.trideniodpadu.cz/upcyklace
Upcyklace nepracuje s odpady. Využívá materiály ještě dříve, než se odpady stanou.
https://www.trideniodpadu.cz/upcyklace
Během kávy jsem si určila směr svého pátrání. Našla jsem zbytek látky ze saténové košilky, kterou jsem již před lety zkrátila z délky pod kolena na délku pod zadek. Nějak jsem ten ustřižený pruh saténu nechávala pořád doma. Mám z něj už ušité dvě gumičky do vlasů a teď se konečně hodí i ten zbytek.
Ze spodního šuplíku jsem vytáhla dva staré a nepoužívané potahy na polštář, které jsem pořád něměla srdce vyhodit, i když už úplně ztratily barvu. Z těchto povlaků jsem vypárala zipy o správné délce. Zbytky polštářů jsem rozstříhala na úhledné čtverce, které ještě použiju jako hadry na cezení bylinek. A dala jsem se do šití.
Povlaky na polštáře
Samotné ušití povlaků už byla celkem hračka. Celkem píšu jen proto, že pokusit se o něco připomínající patchwork ze saténu je celkem náročné, ale posuďte sami. Myslím, že se mi to docela povedlo a hlavně věřím že se mi bude dobře spát a polštář povlečený v nových povlacích bude hýčkat mé vlasy.
A jak je to s tou upcyklací a komunismem? Ti, kteří si stejně jako já pamatují, co všechno se muselo dělat tak nějak podomácku, protože prostě nešlo sehnat všechno, co bychom chtěli, používají již zmíněné heslo „pomož si sám.“
Ty generace, které mají to štěstí, že už mohou sehnat všechno, ať už v kamenných obchodech nebo na internetu, ty zase objevují kouzlo upcyklace. Ono je vlastně jedno, jestli tu renovaci nepoužívaných věcí nazveme vzpomínáním na minulý režim nebo upcyklací. Dobré je si občas uvědomit, že nemusíme hned všechno kupovat nové a při zapojení trošky fantazie dokážeme použít to, co máme přímo pod nosem. Jen se na to občas musíme podívat z trošku jiného pohledu.
