Loni v září jsem vyrazila na výlet. Trošku jsem při plánovaná nevěděla, kudy jít. Koukala jsem do mapy a hledala jsem nějakou pěknou túru. Najednou jdu po trase Svatojakubské poutní cesty přes Moravu. Dříve mi pár kamarádů vyprávělo o Svatojakubské pouti. Já ty informace nechala plout kolem sebe. Ale asi se jich pár zachytilo někde v mé hlavě a čekaly, až přijde ta správná chvíle. A ona přišla 24. září 2022, kdy z nenápadného jednodenního výletu vznikla moje pouť do Santiaga de Compostela.
Protože mám ráda reálné cíle, dala jsem si jako první cíl přechod Moravy. Celkem je to od polských k rakouským hranicím 277 kilometrů. Podzim není pro začátek dlouhé pouti ideální, tak budu pokračovat na jaře a v létě. Až v dubnu bude tepleji vyrazím dál přes Moravu. Nechápu, jak jsem si něco takového mohla v září myslet. Už v říjnu mi to nedalo a nezastavila mě ani zima. Najednou zjišťuji, že je duben a Moravu mám za sebou. Teď mi zbývá už jen ohlédnout se za svou cestou a vydat se dál vstříc Rakousku.
Trocha počítání
Celou Moravskoslezskou trasu Svatojakubské poutní cesty jsem ušla od 24. září 2022 do 2. dubna 2023. Zabralo mi to dohromady 18 jednotlivých dní. Čistého času mi putování trvalo 82 hodin (3 dny a 10 hodin) a 14 minut k tomu.
Nejdelší úsek trasy jsem ušla hned první den své cesty 27 kilometrů. Stejnou trasu jsem ještě našlapala taky 31. března, ale ten první den jsem v reálu ušla 34 kilometrů, protože jsem se ještě musela dostat na hranice s Polskem.
Naopak nejkratší cesty jsou dvě pětikilometrové etapy. 29. ledna se mi nechtělo domů, protože začalo svítilo sluníčko, tak jsem se prošla alespoň z Jedovnice do Rudic. Na začátku března jsem byla se svým mužem v Brně a společně jsem prošli stejně dlouhý (krátký) úsek moravskou metropolí.
Prošla jsem cestou přes Moravu 52 obcemi. Tady je jejich seznam:
Strahovice – Kobeřice – Svoboda – Chlebičov – Opava – Branka u Opavy – Hradec nad Moravicí – Žimrovice – Podhradí – Zálužné – Jánské Koupele – Kružberk – Svatoňovice – Budišov nad Budišovkou – Guntramovice – Stará Libavá – Domašov nad Bystřicí – Hraničné Petrovice – Jívová – Dolany – Samotišky – Olomouc – Těšetice – Náměšť na Hané – Pěnčín – Přemyslovice – Stražisko – Suchdol – Seč – Malé Hradisko – Protivanov – Suchý – Žďárná – Sloup – Vilémovice – Jedovnice – Rudice – Křtiny – Bílovice nad Svitavou – Brno – Rajhrad – Holasice – Vojkovice – Židlochovice – Nosislav – Velké Němčice – Uherčice – Popice – Strachotín – Dolní Věstonice – Klentnice – Mikulov
Několik NEJ z cesty přes Moravu
Nejvíce jsem se bála v Podhradí, kde trasa vedla přes břidlicový sesuv, který končil prudce v řece Moravici.
Největší překvapení pro mě byl Kostel jména Panny Marie ve Křtinách. Tak velkou a důstojnou stavbu jsem vůbec nečekala.
Nejveseleji se mi šlo poslední tři dny, protože mě doprovázela kamarádka Romana.
Nejsmutněji mi bylo, když jsem viděla ve Dolanech zdevastovaný les projetý harvestorem.
Nejlevnější čaj jsem měla bezkonkurenčně v Domašově nad Bystřicí. Nejdražší jsem si nezapamatovala.
Nejméně se mi chtělo v úseku mezi Sečí a Malým Hradiskem. Musela jsem v prosinci přebrodit čtyři brody. Nakonec to ale zase byla skvělá zkušenost.
Nejšťastnější jsem byla v Mikulově na Svatém kopečku, když jsem zjistila, že jsem to opravdu dokázala.
Důležité okamžiky
Ve Svatoňovicích jsem si stopla policejní auto. Nápis POMÁHAT A CHRÁNIT splnila osádka do puntíku.
V Náměšti na Hané jsem si dala výborné višňové pivo a potom kastelánka odkódovala zámek, aby mi dala razítko do credencialu. Tím protrhla mou smůlu při sbírání razítek z pouti.
Ve Vojkovicích jsem spala v penzionu s kouzelným pokojíčkem, kde jsem si napustila vanu plnou bublinek.
V Brně jsem šla kus cesty mimo trasu, protože jsme odbočili ke Svratce namísto ke Svitavě.
Na Pálavě jsem fotila koniklece.
Všechny své zážitky jsem si poctivě zapsala. Chci svou poutí inspirovat další lidi, aby se nebáli a pustili se do toho, co už dlouho plánují. Připravuji knížku Putuj se mnou přes Moravu. Věřím bude pro mnohé inspirací.
