Na jedné ze svých toulek a cest jsem si sedla ráno na vyhlídku a sepsala tento krátký text na téma tulák versus sedlák.
Lidé se dělí na tuláky a sedláky. Nemám obecně moc ráda škatulkování lidí, takže samozřejmě věřím, že každý tulák si rád sedne a poznává jedno místo týden, měsíc rok, dva. Pokud je však duší skutečný tulák, brzy mu to nestačí a zase vyrazí dál. Stejně tak sedlák jednou za čas rád vyrazí na návštěvu do sousední vesnice, města, státu nebo kontinentu. Ale někde uvnitř každý z nás ví, jestli je více tulák nebo sedlák.
Sedlák
Každá ze dvou skupin lidí má ve společnosti svou nezastupitelnou roli. Sedláci se starají o své domovy. Hýčkají byty, domy i obce. Řadím mezi ně všechny ty domácí kutily, kteří zlepšují kliky u dveří i stroje na poli. Taky to jsou všechny kuchařky a cukrářky, které vychytávají ty nejlepší recepty. Vyhrají si s dortem do nejmenších detailů nebo ušijí dokonalou sukni. Třeba jen pro panenku.
Mezi sedláky řadím taky všechny vědce v laboratořích, ať už lékařských, chemických nebo jiných. Všechny badatele, kteří zdokonalují postupy a hledají novými a novými pokusy lepší řešení a novější poznatky. Všemi těmito cestami společnost získává nové vědomosti a poznatky.
Tulák
Jaká je potom funkce nás tuláků? Tuláci, kteří chodí po světě jsou takoví přenašeči informací. Jsou to předchůdci sociálních sítí, ale zároveň jejich tvůrci. Tulák se potká za svůj život se spoustou sedláků i dalších tuláků a vyměňuje si s nimi informace. Jednou se zastaví u mechanika a podruhé u kuchařky. Ne všechny informace, které přenese jsou samozřejmě užitečné, ale občas si některé z nich sedlák přebere a inspiruje se jimi. Posune kousek dál, to co s láskou dělá.
„Včera jsem jedl tvarohové koláče. Byly moc dobré, tak jsem se zeptal, čím to? Pekařka mi prozradila, že do tvarohu přidává kapku mandlového likéru.“
Možná taková nevinná věta, kterou pronesl neznámý tulák před sto lety v hospodě ve vesnici, kde žila babička, mohl být základem rodinného recepty. Ta jej předala mamince pekařky, která dnes vedle v ulici prodává koláče, bez kterých si nikdo v širokém okolí nedovede představit svatbu.
Rozhodně tím nechci snížit dřinu, kterou v kuchyni tři generace žen odvedly, aby ty koláče byly tak skvělé, tu nikdo nenahradí, ale chci jen ukázat, že je potřeba obojí. I takový tulák bez jména může mít podíl na tom, že za domem stojí mandlový sad a vedle v ulici se prodávají tak dobré koláče.
Stejně to platí ve všech oborech lidské činnosti. Ať už se považujete za sedláka či tuláka, přeji vám práci zdar a hlavně ji dělejte srdcem.
