Dnes nebudu psát o svém poprvé, ale o poprvé svého muže. To, že jsme začali hrát loni na podzim golf jste si mohli přečíst v článku Začínám s golfem. Dneska se s vámi chci podělit s novinkami o tom, jak pokračuje s golfem můj manžel Michal. V pátek jsme společně s dvěma kamarády prožili jeho golfové poprvé a bylo to báječné. Ale pěkně od začátku.
Handicap mého může
Můj manžel Michal má od v ranného dětství získaný tělesný handicap. Prodělal dětskou mozkovou obrnu a má snížené motorické schopnosti. To mu ovšem nebrání v tom, že si chce užívat život na plno a k tomu patří i sportování. Máme s Michlem spoustu společných koníčků, zejména cestování. Najít však sport, který bychom mohli dělat společně nám chvilku trvalo a jak víte, ke golfu nás přivedla náhoda. Moc prospěšná náhoda!
Už od září jsme se pokoušeli s několika trenéry vymyslet nejvhodnější způsob, jakým by Michal mohl hrát golf. Někteří nás rovnou odkázali na Českou golfovou asociaci handikepovaných. Tam nám telefonicky poradili, jak nejlépe mohli a věříme, že dál s nimi zůstaneme v kontaktu, ale většina rad, které jsme dostali, byla, přijeďte do Prahy nebo do západních Čech a vyzkoušíme, co půjde. Určitě tyto nabídky v budoucnu zvážíme, ale my chce hrát golf tady u nás v Ostravě a ne třista kilometrů od domova.
Golfové začátky
Na podzim vyzkoušel Michal hru z invalidního vozíku. Pod dozorem trenéra našel nejvhodnější pozice, jak umístit vozík k míčku, jak se na něm posadit a jak hrát. Na odpališti to šlo dobře, ale jak s vozíkem na hřiště? Nechali jsme to přes zimu uležet a na jaře začali nanovo.
Abych to zkrátila ve všech golfových klubech, které jsme oslovili k nám byli velmi vstřícní a ochotní pomoci. Nakonec jsme si pro letošní sezónu vybrali Golf resort Lipiny v Karviné. Odpaliště, tréninkové plochy, recepci, vše může Michal bez jakýchkoliv omezení navštívit na invalidním vozíku. Navíc jsme se tady seznámili s trenérem, který hned při prvním tréninku našel způsob, jak může můj muž hrát golf bez invalidního vozíku. Vymysleli pozici s opřením se o jednu berli a hraním jednoručně. Bez pomoci to samozřejmě nejde, ale s tím jsme počítali. Michal je bojovník. Několik hodin na odpališti a začíná mít svůj vlastní styl.
Michalovo golfové poprvé
Oba dva jsme se těšili, až společně vyrazíme na hřiště. Navíc se Michal nemohl dočkat, až vyzkouší jízdu na buggy. Bohužel mu jeho handicap nedovoluje získat řidičské oprávnění na auto, ale na buggy řidičák nepotřebuje. Protože jsme si realitu na hřišti nedokázali předem představit, přizvali jsme k první návštěvě hřiště další dva kamarády, kteří sice nejsou golfisté, ale také rádi zkoušejí něco nového. Zamluvili jsme si poslední flight (čas na hřišti), abychom nikoho nezdržovali. Zopakovali jsme si pravidla chování a pohybu a vyrazili hrát.
Michalovi klukovsky svítili oči, kdykoliv si sedl za volat, ale hlavně na trávě mu šlo odpalování míčků lépe než na odpališti. Puttování na greenu (trefování se do jamky) zvládal kolikrát lépe než my ostatní a rány prodlužoval a prodlužoval.
Měli jsme sice o něco pomalejší tempo, ale to jsme čekali. Zvládli jsme do setmění sedm jamek. Hlavní ale bylo, že jsme se pobavili, zahráli si a zjistili jsme, že to opravdu jde. Michal řídil buggy a hrál golf na opravdovém hřišti.
Bylo to skvělé! Teď už víme, že to půjde. Samozřejmě to chce ještě hodně trénovat a trošičku zrychlit tempo, ať si můžeme jít zahrát i během dne a nebrzdit ostatní hráče, ale povedlo se. Vyrazili jsme na cestu ke zdolávání golfových hřišť a další náš sen se plní.
P.S. Já zahrála svůj druhý par v životě.
