Nejdříve začnu asi tím, kam jsem jet měla. Na tento víkend jsme měly s kamarádkami naplánovanou dámskou jízdu do Barcelony. Prostě pět holek, jedno město, moře, sangria, dobré jídlo, občas nějaká památka a hromada zábavy. Tedy konalo se to všechno, ale beze mě. Proč? Pro nemoc.
Nebojte neskolil mě ani covid ani žádné závažné onemocnění. Podlehla jsem tomu nejzákeřnějšímu onemocnění, které útočí většinou na muže. Tentokrát jsem mu neodolala ani já, ačkoli jsem žena. Zničila mě rýmečka. Tedy pořádná rýma. Dutiny ucpané, teplota střídavě nad 38 stupňů a byla jsem ráda, že jsem z Prahy, odkud jsme měla letět za teplem, dojela vlakem zpátky domů do Ostravy.
Koncert jsem stihla
Naštěstí jsem v té Praze nebyla úplně zbytečně. Odlétat jsme měly v pátek, ale ještě před odletem jsme na čtvrtek měly koupené lístky na koncert Jamieho Culluma. Je to jeden z mých oblíbených interpretů a my jsme si po dlouhé kulturní pauze koncert opravdu užily. Show to byl úžasná. Od posledního koncertu, který jsem navštívila v roce 2014 v Bratislavě, zpívá ještě lépe a klavír a skákání na pódiu zvládá stejně bravurně. Je to prostě hvězda a já jsem moc ráda, že jsem na koncertu mohla být.
V pátek ráno už bylo hůř. Z nosu mi začalo téct hned u snídaně. Před procházkou na Letnou jsem navštívila lékárnu, ale ani za pomoci všech dostupných a ověřených medikamentů jsem svůj zdravotní stav nebyla schopna zlepšit. Když mnou u oběda, uprostřed téměř letního počasí, začala třást zimnice i ve svetru, bylo rozhodnuto. Vyrazila jsem zpátky domů.
Nemoc si nevybírá
Doma jsem rovnou ulehla do postele. Druhý den ještě nebylo lépe. Až v neděli jsem se trošku zvetila a usedla k počítači, abych napsala tento krátký článek. Taky jsem konečně vybalila čisté oblečení z batohu. Původně jsem plánovala, kolik toho za volný víkend nestihnu. Nakonec jsem byla ráda, že jsem měla dovolenou nahlášenou i na pondělí a mohla se den navíc kurýrovat.
Už dlouho jsem během tří dnů neviděla tolik filmů za sebou (naposledy asi při některém z předchozích onemocnění). Prý je to dobrý trénink na Filmový festival v Karlových Varech, kam se letos v létě chystáme. No, nejsem si tím jistá, museli by mít v kinosálech pohodlné gauče, jako máme my doma, a asi by mi muselo být hodně špatně, abych zvládla více než dva filmy za den. Uvidíme.
Hlavní pozitivum celé své nemoci vidím v tom, že se mi povedlo konečně projít všechny fotky z dovolené na Kypru, kde jsme byli v dubnu. Všechno zlé je pro něco dobré. Když mi holky z Barcelony volaly, domluvily jsme se, že za rok vyrazíme znovu a mám se tak zase na co těšit. A na závěr alespoň několik fotek z té jarní dovči.
