Divadelní sezóna je konečně v plném proudu a já jsem za to ráda. Od jejího začátku jsme navštívili celkem tři představení a na čtvrté se chystáme zítra. To je dobrý důvod napsat o návštěvách našich divadelních scén krátký článek.
Divadelní trio
Nebylo to nijak plánované, ale každé navštívené představení bylo úplně jiné. První bylo Manželství je vražda na relativně nové malé scéně v Ostravě ve Studiu G. Inscenace dvou postav se velikostí a obsahem výborně hodila přesně na tuto malou scénu, kde divák sedí téměř uprostřed obývacího pokoje a je tak součástí děje.
Druhým představením bylo Na zlatém jezeře s výbornými Simonou Stašovou a Ladislavem Frejem v Divadle ABC. Herců bylo samozřejmě na pódiu více a byli také výborní. Bylo to takové klasické divadelní představení. Divadelní scéna byla větší, herci podali skvělé výkony, ale samozřejmě kontakt s divákem už nebyl tak intimní, jako při prvním představení.
Třetím představením byla inscenace Stát jsem já na prknech Stavovského divadla. Třetí představení mě přimělo napsat tento článek. Divadelní představení Stát jsem já má u divadelních kritiků poměrně silnou negativní reakci. Popisují jej jako zbytečné a neaktuální (i když se jedná o současnou hru zabývající se mimo jiné ekologickou problematikou).
Jaké má být divadlo?
Nejsem divadelní kritik a nechci hodnotit jednotlivá představení, ale je dobré, zmínit, že se nám líbila všechna. Třetí představení bylo samozřejmě nejvíce kontroverzní. Absolutně moderní hra, která měla premiéru v roce 2017 v prostorách budovy z roku 1783. To je kontrast, se kterým bojuji i já. To uznávám.
Mají se moderní hry hrát v tradičních divadlech?
Kdyby byla inscenace uvedena v modernějším prostředí, asi bych to uvítala víc. Na druhou stranu, kdo jiný než stát (tedy Národní divadlo) si může dovolit takto nákladnou scénu, zvláště v dnešní době?
Nejvíce, co mi na moderních hrách v tradičních divadlech vadí jsou vulgarismy na jevišti. Argumentem pro jejich (podle mého názoru nadměrné) užívání je, že jsou tak blíže široké veřejnosti a dostanou do divadla více lidí. Opravdu? Vlastně jsme navštívili v nedávné době ještě jedno divadelní představení, a to v rámci Shakespearovských slavností.
Vulgarismy nemám ráda
S užíváním vulgarismů v těchto klasických hrách bojuji téměř každý rok. Nejsem nějaký puritán a samozřejmě neočekávám, že Shakespearovská dramata a komedie budou hrána ve velkých krajkových límcích a v původním jazyce, na to bych nešla asi ani já. Nevadí mi, že herci jsou moderně oblečení a mluví současným jazykem, ukazuje to nadčasovost témat. Ale nechápu, proč je za základ součané mluvy považován vulgarismus. Opravdu je to nutné i u takto klasických her? Proč by měla sprostá slova patřit do Zkrocení zlé ženy nebo do Krále Leara?
Pokud mi v poslední době v některém představení nevadily vulgarismy bylo to právě představení Stát jsem já. Ptáte se proč? Protože tam patřily. U hry napsané v tomto tisíciletí nějak očekávám, že pro vystižení aktuální doby bude použit současný jazyk.
Divadlo má být kontaktní
V Divadle ABC jsem si připadala opravdu jako v klasickém divadle. Vždycky upřednosťnuji divadlo před kinem, protože mám pocit většího kontaktu s dějem, než na plátně, kde je příběh vyšperkovaný a vlastně se na něm nemůže stát nic nenaplánovaného. Ale tohle představení vlastně bylo z navštívených třech nejnudnější a to právě díky absence kontaktu herce s divákem. Rozhodně nechci snižovat kvalitu hereckých výkonů protagonistů, to ne, ale tohle představení by bylo stejně dobré, jako by byl dobrý záznam divadelní hry, protože bylo nejméně kontaktní.
Představení Manželství je vražda mi bylo bližší už jen velikostí divadla. Po druhém představení v Divadle ABC a srovnání těchto dvou představení jsem si myslela, že intimita z prvního představení byla dána velikostí (tedy malostí) divadelní scény Studia G.
Tedy to jsem si myslela do doby, než jsem prožila Stát jsem já ve Stavovském divadle. Že se jedná o větší divadlo klasického typu Jeviště – prostor – hlediště je jasné. Během třetího navštíveného představení dokázali herci komunikovat s publikem pro mě nečekaným způsobem. Dokázali reagovat na situace, které nastaly aktuálním nedorozuměním. Dokázali do děje vtáhnout nejen první řady, ale také diváky na balkónech. Vlastně začali komunikaci už při příchodu do divadla, kdy jsme dostali od uvaděček texty k nastudování. Bylo to výborné!
Nevěřte kritikům
Stále si myslím, že by takovému představení více slušela modernější scéna, ale klobouk dolů, že i v prostoru klasického divadla dokázali protagonisté předvést to, co od divadla očekávám, dokázali nás vtáhnout do děje, zaujmout a nechat celou dobu čekat, co vlastně přijde. Možná má hra nepřívětivá hodnocení z řad odborné veřejnosti, kritiků a chápu, že má spoustu odpůrců, ale já ji určitě doporučím.
Už teď se těším na zítřek, kdy nás čeká představení Poprask na laguně v Městském divadle ve Zlíně.